Mathias Walter byl rodilý Němec, stejně jako autor Světa jako vůle a představy Arthur Schopenhauer. Měřil trochu přes sto osmdesát centimetrů (to mluvíme a dál budeme mluvit už pouze o Walterovi, přestože Arthur Schopenhauer měřil zhruba stejně), co ale ve Walterově případě stálo za zvláštní zmínku, nebyla ani tak jeho výška jako spíše Walterovy nohy; ty se od pasu dolů dramaticky zužovaly a země se pak dotýkaly už jen opravdu malinkou ploškou (Walter po zemi přísně vzato nechodil, spíše se k ní každým svým krokem připínal, pokud by něco takového šlo činit bez poškození země, či dokonce pokud by tím bylo možné zemi prospět), za což nemohl Walterův vkus, nýbrž společenská nálada, která tehdy panovala na větší části našeho malého kontinentu a jež se jako první a v celé Evropě nejdůsledněji projevila právě v Německu. Kupříkladu němečtí diváci, když před nimi herci na některém z německých divadel učinili narážku na SS a s tím spojenou německou minulost, ještě v roce 2014 na vteřinu oněměli, ztuhli, načež si podvědomě sáhli do kapsy. Když poté v kapse nahmatali pouze zákaznické karty z Billy a dvou v Německu nejznámějších drogerií, nikoli papírové legitimace SS, viditelně si oddechli… Zažil jsem to. Němci se důvodně štítili své půdy, svého strupovitého Lebensraumu, to chci říct, a totéž se postupně v trochu menší míře dělo v každé vyspělejší evropské zemi, která měla své dějiny. Snad onu společenskou náladu můžeme nazvat jistou formou odtažitosti.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
