Co ukázal případ Kubice

Zpráva Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu předaná jejím šéfem Janem Kubicem v pondělí poslancům je přelomová. Nikoli jen kvůli svému obsahu, který v podstatě řekl jen o málo víc, než to, co už se v náznacích či spekulacích objevovalo v posledních letech v tisku, především v Respektu. V řadě našich článků jsme se snažili psát o propojení zločinu, policie a politiků a nyní se těmto informacím dostalo jakéhosi oficiálního razítka.

Kubiceho dokument tak potvrzuje či naznačuje, kdo byl s kým v čem zapleten nebo může být zapleten. Průniky aktivit Jiřího Paroubka, Václava Kočky, Miroslava Jansty, Stanislava Grosse, Františka Mrázka nebo Tomáše Pitra dávají relativně slušný návod, jak vnímat politickou a společenskou realitu posledních osmi let, kdy zemi vládla sociální demokracie. Lidi, které zpráva jmenuje, nejsou zdaleka namočeni jen do aféry biolíh. Hráli větší či menší role v řadě dalších podezřelých vládních obchodech, od prodeje Unipetrolu, přes korupční projekt stavby dálnice D 47 až po prodej ruského dluhu. A také v řadě menších, ne zcela známých kauz – třeba obchodů „Paroubkova“ magistrátu s podnikatelem Kočkou.

Zprávu tedy nelze vnímat jen jako výkřik významného policisty, pokus zachránit své podřízené před kriminalizací a zachránit vyšetřování několika velmi závažných zločinů. V souvislostech také dotvrzuje, o čem se tu psalo a mluvilo v médiích. Novináři volali po vyšetření podezřelých případů a od politiků a z policie se jim dostávaly odpovědí, že o nic nejde, že neexistuje důvod k vyšetřování nebo že vyšetřování nic nezjistilo. Podobné odpovědi snad už slýchat nebudeme, nyní se bude možné odvolat na Kubiceho zprávu.

Zpráva nese také poselství o rozvratu v policii a dává za pravdu těm mužům a ženám, kteří sbor opustili, protože „už nevěděli, zda slouží zákonům nebo zločinu“. Nejde jen o podezřelé telefonáty Grossova muže Pavla Přibyla s šéfy všech elitních jednotek, všem kromě té Kubiceho a šéfa Národní protidrogové centrály Jiřího Komorouse. Dokument obsahuje další závažná podezření a profesionálové vědí, že ÚOOZ vyšetřuje kauzy, o kterých se ve zprávě mluví, v rámci Česka opravdu na špičkové úrovni. A že sesbírané informace jsou důkazem dobře odvedené operativní práce. Přesto Kubiceho nikdo z jeho kolegů veřejně nepodpořil. Mlčí policejní prezident Husák, jeho náměstci, šéfové vlivných jednotek. Co to sakra znamená? Bojí se? Nechtějí si pálit prsty? Čekají na to, jak to bude po volbách? To je opravdu zoufalý vzkaz a důkaz, jak ustrašenou, nesebevědomou a možná také zkorumpovanou policii máme.

Nelze přehlédnout ani reakce politiků. Když odhlédneme od toho, že představitelům ODS hrála zpráva před volbami do karet, a že jsme v minulosti od nich neslyšeli zásadnější, fakty podloženou kritiku policie, zvládli poslanci ODS a KDÚ jednání v parlamentním Výboru pro obranu a bezpečnost s bravurou. Drželi se fakt, nepomlouvali politické odpůrce. Naproti tomu hysterickou reakci Paroubka a jeho spolustraníků lze vnímat spíš jako potvrzení toho, co zpráva obsahuje. Paroubek, stejně jako kdysi Miloš Zeman a později Stanislav Gross, reaguje slovy o lžích a hnusu. Místo toho, aby klidně zprávu analyzoval a našel její nedostatky, tedy třeba to, že neobsahuje přímé důkazy ovlivňování policejního vyšetřování politiky. A také aby klidně prohlásil to, co už řekl v řadě případů svých stranických kolegů, například „kakaového“ Michala Krause: Všechna podezření vyšetříme a vyvodíme z nich důsledky.

Mimochodem podezření, že Jan Kubice se načasováním své aktivity zapojil do předvolební kampaně ODS, jsou nepřesvědčivé. Kubice má kredit špičkového profesionála bez vazeb na politiky. Lépe je tedy ptát se, proč inspekce, v minulosti propojená s vládní stranou, udělala razii v jeho útvaru tři týdny před volbami. Tak leží klíč k řečem o „politickém načasování“. Jedna odpověď se totiž nabízí: sociální demokraté byli tak nervózní z toho, co vše na ně Kubicův ÚOOZ ví, že se museli jít podívat do počítačů patřících detektivům útvaru.