Na téma olomoucký řidič autobusu, který půjde do vězení za to, že přidělával politikům na plakátech tykadla, jsem napsal pro včerejší Radiožurnál toto:
Olomoucký řidič autobusu Roman Smetana půjde na sto dní do vězení, protože pomalovával plakáty s politiky na autobusech. Přidělával jim různá tykadla a připisoval sprosté nadávky. Hyzdil všechny politické strany. Nejvíce však ODS, která se také ozvala a řidiče zažalovala.
Ten měl zaplatit pokutu a nastoupit na obecně prospěšné práce, to však odmítl. Proto má jít sedět takzvaně natvrdo. Případ by měl vzbudit vážnou diskusi, protože v něm jde o hodnoty, ideály, principy a svobodu. Pokud případ tuto vážnou diskusi vyvolá, bude to dobře.
Jedním z principů, na kterých západní civilizace a liberální ústavní pořádky stojí, je svoboda slova. Ta je nedotknutelná – v USA úplně, v Evropě méně. Evropa ctí limity, kterými jsou rasová nenávist nebo popírání holocaustu. Důvody jsou různé, ale plynové komory stály od nás zkrátka příliš blízko.
Zároveň platí, že svoboda slova nerovná se svoboda projevu. Když mnozí z nás poprvé vyjeli z komunistické klece do Ameriky, zjistili, že se tam třeba na ulici nesmí pít pivo a že za veřejné obnažování může člověk skončit za katrem.
Pití piva nebo svlékání nelze považovat za politický projev, který si klade za cíl ovlivnit svobodnou soutěž idejí, politiků či politických stran. Pak jsou tu ovšem mezní situace, které je třeba pečlivě vážit a diskutovat o nich.
To, co prováděl pan řidič, nebyl totiž obyčejný vandalismus, ale projev politického názoru nebo protestu a podle toho by měl být posuzován. Souhlasím, že jde o téma k diskusi. Proto tedy diskutujme a argumentujme. Jde jen o to, jak si politickou svobodu nastavíme.
Nejvíc mě mrzí, že se trestního oznámení nevzdala sama ODS, tedy strana liberální, která brání svobody a kterou si stále řada lidí spojuje s polistopadovým demokratickým vývojem. Stalo se snad něco tak hrozného? Začneme trestat poškozovatele nástěnek národní fronty nebo uličního výboru jako za komunismu?
Úplně nepřijatelný je však fakt, že soudcem třicetiletého řidiče je manželka bývalého šéfa olomoucké ODS Ivana Langera. Právě olomoucká ODS totiž řidiče zažalovala, respektive na něho podala trestní oznámení. Jak to, že se soudkyně Langerová nevzdala případu pro podjatost? V tomto ohledu se děje bezpráví, které je krystalické, jasné a nezpochybnitelné.
…
Zajímavý je pár dní starý text Fareeda Zakarii pro časopis TIME, ve kterém cituje nejmenovaného ruského komentátora, jenž píše, že „ruská střední třída je dnes oproti počátku milénia silná a ekonomicky stabilní, napojená na svět a požaduje už politická práva. Politická konkurence je tlukoucím srdcem demokracie.“
Zakaria vysvětluje, jak Putinův režim stojí na cenách ropy. Když přišel Putin k moci, byla ropa (dvě třetiny vývozu) na 27 dolarech za barel, nyní je na 113 dolarech. Závazky ruského státního rozpočtu počítají s touto cenou za barel jako s hotovou věcí.
…
Hugo Dixon na Reuters bezvýhradně chválí italského premiéra Maria Montiho, novou evropskou politickou hvězdu. Za pár týdnů dokázal Monti prosadit penzijní reformu, rozbil mnohé monopoly a zahájil tvrdé tažení proti daňovým únikům.
Podařilo se mu přesvědčit Evropskou centrální banku, aby přišla s prosincovou masivní injekcí likvidity pro evropské banky, díky níž banky už nestojí na pokraji propasti. Taktéž přesvědčil kancléřku Angelu Merkelovou, aby poněkud slevila z přísné šetřící a škrtací mantry.
…
Když už jsme u té injekce likvidity zvané LTRO, tak hlavní článek deníku The New York Times upozorňuje na náklady této akce. Nemocné banky mohou přestat cítit tlak na vyčištění svého portfolia. Ekonom Charles Wyplosz upozorňuje, že buď se Evropské centrální bance povede zázrak, nebo to za pár let bude horší než dnes.
Na Vox EU jsem objevil celý Wyploszův text, ze kterého článek v NYT vychází.
…
Po pádu Lehman Brothers se začalo diskutovat o tom, jaká je vlastně užitečná a přípustná forma bankovní inovace. Bývalý předseda amerického Fedu Paul Volcker například slavně prohlásil, že poslední užitečnou bankovní inovací byl bankomat. Poté co Evropa i Amerika musely sanovat bankovní mistry světa z peněz obyčejných daňových poplatníků, snaží se ekonomové zodpovědět na sérii otázek ohledně finančního sektoru. Zde je například náhled do diskuse na Vox EU. Jaké jsou nejdůležitější otázky?
1. Jaký je vlastně příspěvek bank a finančního sektoru k ekonomickému růstu?
2. Mají banky přispívat k rozvoji bydlení a vyrovnávat životní příjmový a spotřební cyklus jedince či rodiny (hypotéky, karty, půjčky na studia)?
3. Je investiční bankovnictví základem inovativní a dynamické moderní ekonomiky?
4. Jaká je správná velikost bankovního sektoru vůči hospodářství (říká se, že německých bank je málo, ale islandských či irských bylo zjevně příliš).
5. Co dělat se všemi těmi finančními deriváty a kosmickými produkty? Jaká je budoucnost tzv. sekuritizace, která rozkládala riziko v prostoru a čase?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
