Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Španělské drama

Ač se nám to v Česku nezdá, protože nás vzrušuje přítomnost dr. Ratha ve sněmovně, v Evropě se rozjíždí docela dramatická situace. Zprávou dne je jistě to, že španělský ministr financí vyzval Evropskou unii, aby mu pomohla vyřešit krizi španělského bankovního sektoru. Podle Der Spiegelu k tomu však španělskou vládu tlačí Německo.

Skupina zemí G 7 se chystá ve světle útoku na španělské banky vyzvat evropské lídry k akceschopnosti. Výroba i služby v Evropě klesají a euro padá.

Přitvrdil poněkud i George Soros, který na konferenci v Itálii varoval Německo, že má jen tři měsíce na to, aby zachránilo eurozónu i Evropskou unii před kolapsem.

Yanis Varoufakis se na serveru Naked Capitalism vrací k irskému referendu. Irové hlasovali pro fiskální kompakt, který nebude možné dodržovat, a kdyby to možné bylo, způsobilo by to katastrofu.

Alexander Hagelüken se diví tomu, jak si někdo mohl myslet, že Německo se vyhne recesi a depresi, když partneři v eurozóně padají nalevo i napravo.

Dodejme, že ono to není tak překvapivé, když německý export do EU činí 60 procent německého exportu a když slavný německý export do Číny (jakkoli exponenciálně roste) se stále pouze rovná německému exportu do Česka a Polska dohromady.

O návrzích na bankovní a fiskální unii píšou přehledně The New York Times a v tomtéž listě text o tom, jak evropská krize dopadá na americké firmy.

… 

A nyní otázka pro tento týden do diskuse s ekonomy na iHNed.cz:

Evropským lídrům to sice trvalo tři roky, ale nyní – zdá se – konečně pochopili, že hlavní problém eurozóny je problém bankovní a institucionální. Krize eurozóny totiž začala po pádu Lehman Brothers, kdy se pod tlakem Německa na rozdíl od přístupu Spojených států rozhodlo, že každý členský stát eurozóny bude sanovat svůj bankovní sektor sám. Nyní se horečně přemýšlí o tom, které banky jsou pro celou eurozónu tzv. systémově důležité a jak budou z evropské úrovně regulovány a případně rekapitalizovány.

To by mělo zajímat i nás. Naše banky jsou totiž vlastněny zahraničními matkami či macechami z eurozóny. Budou tyto matky v kontextu eurozóny systémově důležité? A je to pro nás důležité?

Druhá otázka se týká horečných příprav bankovní a fiskální unie. Ve věci fiskálního kompaktu jsme se rozhodli stát s Velkou Británií stranou, na rozdíl třeba od Slovenska a Polska. Budeme v trendu směrem k izolaci pokračovat? A je to dobře, nebo špatně?

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].