Proč (ne)vyloučit Maďarsko z Evropské unie

Může být součástí Evropské unie stát, který je podle všech definic státem autoritářským? To je otázka, kterou bychom si před rokem 2008 určitě vůbec nekladli. Považovali bychom to za nemožné a nemyslitelné. Už tehdy bychom však v teoretické rovině mohli konstatovat, že by bylo jednodušší autoritářský stát do Evropské unie nepřijmout než ho z ní vyloučit.

Už tehdy jsme tušili, že je snazší být tvrdší na toho, kdo je venku a chce dovnitř, než na toho, kdo už uvnitř klubu pohodlně sedí. Přesto bychom asi počítali s tím, že Evropská unie dokáže skrze nejrůznější mechanismy členské státy kultivovat a disciplinovat.  

Navíc: například mečiarovské Slovensko nemohlo ani pomyslet na členství v NATO, přestože v Severoatlantické alianci klidně mohlo být autoritářské a polovojensky ovládané Turecko. A když se v Rakousku dostali k moci tamější Svobodní, dostal se náš jižní soused do nepříjemné politické izolace, i když to byla spíše neformální „politická izolace“ v rámci Evropské unie. 

Udělejme si však malou rekapitulaci toho, co se v posledních letech v Maďarsku – kde nyní opět silně zvítězili Viktor Orbán a jeho Fidesz – děje a čím se také Orbánův režim vyznačuje. Jak správně napsal pro agenturu Bloomberg Leonid Beršidskij, Orbán připomíná ruského prezidenta Putina či tureckého premiéra Erdogana.

Přesto zbytek EU bude asi víceméně mlčet. Svět s hrůzou zaznamenal, že extremisté z Jobbiku mají 21 procent. Lepší Orbán nežli Jobbik, řekne si asi leckdo. 

Prosadil ústavní změny, které zakazují sňatky pro homosexuály, a zakotvil v ústavě základní roli křesťanství v maďarské státnosti. Vydává maďarské pasy a volební průkazy etnickým Maďarům žijícím v sousedních státech, srbská a rumunská města důsledně nazývá maďarsky. Ceny energií se snižují vládním dekretem, nová trasa metra se otevře deset dní před volbami. 

Do ústavy dal Orbán zakotvit, že volební inzerce smí být pouze ve státních médiích, a když byl za to z EU ostře kritizován, povolil její umístění v privátně vlastněných médiích, ovšem pouze zdarma. Prosadil změny a manipulace volebních obvodů tak, aby vyhovovaly vládnímu Fideszi. Naprostou většinu venkovních nosičů reklamy rovněž kontroluje Fidesz.  

Úvěry Mezinárodního měnového fondu Maďarsko předčasně splatilo – prý aby bylo „svobodné“ – patrně po vzoru rumunského komunistického diktátora Ceausesca, který splácel zahraniční dluh se stejnou rétorikou. Nominanti Fidesze ovládají justici, centrální banku, kontrolní orgány apod.

Nové bloky jaderné elektrárny bude na základě lednové dohody stavět ruská firma Rosatom. Úvěr na třicet let poskytuje ruská vláda. Připravovalo se to v tajnosti, jednalo se v tajnosti, bylo rozhodnuto, že smlouva zůstane tajná, nikdo neví, co Maďaři Rusům slíbili. Víc například skvělý článek Martina Ehla. 

Přesto zbytek EU bude asi víceméně mlčet. Svět s hrůzou zaznamenal, že extremisté z Jobbiku mají 21 procent. Lepší Orbán nežli Jobbik, řekne si asi leckdo. Tajný kontrakt na jadernou elektrárnu je sice nehezký, ale společná energetická politika v EU neexistuje a EU Maďarsku v tomto ohledu vlastně nic nenabízí.

Krize eurozóny po roce 2009 Evropu jednak oslabila, ale také ukázala, jací jsme zajatci vidění spíše skrze dluhovou disciplínu než skrze demokratické hodnoty. Spíše se mluvilo o vyloučení Řecka než Maďarska, i když alespoň kandidátovi německé SPD na kancléře Peeru Steinbrückovi slouží ke cti, že Maďarsko k odchodu z EU vloni vyzval, protože Maďarsko „už není demokratický stát“.   

A nakonec dnes každý řeší Rusko a Ukrajinu, než aby se zabýval nějakým vylučováním Maďarska z EU podle hesla „nemáme snad starostí dost?“. I tohle je ale důsledek toho, že EU a eurozóna nedostavěly svůj dům do stabilního tvaru s pevnými základy a že Evropa neřešila energetickou závislost na Rusku už dávno.

Co si Orbán dovolí příště? A co když se v jeho šlépějích vydá nějaká další země v EU? 

Psáno v úterý pro Český rozhlas Plus. Poslechnout si můžete zde.

Videoduel Martina M. Šimečky a Martina Ehla: Jaká je Orbánova vize?