Ortodoxie německé pravice v bleděmodrém

Jak souvisí pád francouzské vlády s politikou Evropské centrální banky a jejím předsedou Mariem Draghim? Přímo a úzce, ač se to na první pohled nezdá.

Příčinou pádu francouzské vlády byla „rebelie" ministra hospodářství Arnauda Montebourga a jeho interview pro deník Le Monde, kde se pustil do Německa za to, že „uvrhlo nesmyslnou politiku fiskální přísnosti na celou Evropu“, a dodal, že „pokud se spojíme s extrémní ortodoxií německé pravice, bude to znamenat, že hlasy francouzských voličů nemají žádnou legitimitu a nepředstavují alternativu, která se počítá“. Též promluvil o „nemilosrdné fiskální politice a stupidní měnové politice“ apod.

Aby bylo jasné, z pohledu čistě politické laboratoře museli být Montebourg a jeho spojenci vyhozeni. Překročili všechna pravidla a pomyslnou červenou linii. Montebourg a spol. se postavili otevřeně proti politice vlastní vlády, která vyhlásila daňové úlevy pro podniky a deregulační reformy - a jeho kritika Německa byla asi na člena vlády příliš neslušná, expresivní a vulgární.

Paradoxní ale je, že pomineme-li naivní výzvy k tomu, aby lidé „kupovali francouzské zboží“ (to také Montebourg pravil), neřekl vlastně nic jiného než guvernér ECB Mario Draghi v americké Jackson Hole na světovém setkání centrálních bankéřů. Zaprvé vysvětlil, že deflační tlaky v eurozóně jsou silnější, než očekával. 

A dodal například, že při nulových úrokových mírách a poklesu poptávky čelí ekonomika eurozóny „pasti likvidity“. Draghi sice neoznačil měnovou politiku své vlastní instituce jako „stupidní“, ale newspeakem centrálního bankéře přiznal, že asi něco dost podstatného bylo a je špatně nebo se dosud nedělalo správně či adekvátně.

Draghi navíc pravil, že fiskální politika má hrát větší roli při oživování poptávky, samozřejmě při zachování pravidel Paktu stability a růstu apod. Takže nevyzval státy, které jsou s pravidly na hraně, aby je nedodržovaly, ale de facto vyzval Německo jako stát, který pravidla „přeplňuje“, k tomu, aby svou vlastní rozpočtovou politiku uvolnilo a pomohlo tak ostatním. Taktéž pochválil Spojené státy za to, že kromě kvantitativního uvolnění měny nespěchaly po roce 2008 se zpřísněním fiskální politiky.

Takže sice nemluvil o fanatické ortodoxii německé pravice jako už bývalý francouzský ministr ekonomiky, ale jde mu vlastně o totéž v bleděmodrém.

Francie sice nemá vlastní měnu a je zavázána ctít nezávislost ECB, to však ještě neznamená, že francouzská vláda nemůže politiku ECB věcně kritizovat nebo ji k něčemu vyzývat. Samozřejmě je rozumnější mluvit v rámci toho slušně…