Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Dlouhý: Nejprve diplomacie, pak zbrojení

Ruské zájmy však nejsou jasné, a navíc se pořád mění

Předloni se Vladimír Dlouhý neúspěšně pokoušel kandidovat na českou hlavu státu. Letos to zkusí znovu, ale už skromněji – v květnu by se chtěl stát prezidentem Hospodářské komory. • Autor: HN, Libor Fojtik
Předloni se Vladimír Dlouhý neúspěšně pokoušel kandidovat na českou hlavu státu. Letos to zkusí znovu, ale už skromněji – v květnu by se chtěl stát prezidentem Hospodářské komory. • Autor: HN, Libor Fojtik

S předsedou Hospodářské komory ČR Vladimírem Dlouhým jsem už o užitečnosti a adekvátnosti protiruských sankcí polemizoval, pan předseda se pak k celé věci vyjádřil ještě jednou v polemice s poslancem Evropského parlamentu Luďkem Niedermayerem.

V druhém textu Vladimír Dlouhý mimo jiné opakuje tezi z článku prvního, že ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě je třeba více zbrojit a snížit energetickou závislost na Rusku. To je prý jediná adekvátní odpověď, krátkodobě má ale přijít ke slovu diplomacie a kompromis, nikoli sankce.

To, že se v textu klade důraz na zbrojení (ne hned, ale až za čas), má patrně sloužit jako obranný štít proti těm, kdo by snad mohli pana předsedu nařknout ze slabosti či ustupování ruským zájmům (jsem přece pro větší zbrojení). Jenže napsat, že se má více zbrojit až střednědobě, to nikoho nic momentálně nestojí a nikoho to vůbec nebolí, dokonce ani daňové poplatníky.

Více zbrojit se jistě má, na nadcházejícím summitu NATO budou Američané opět apelovat na své partnery, aby nemuseli táhnout alianci sami; momentálně se však ještě více nezbrojí, a přitom je třeba na ruskou agresi odpovědět.

Názor, že se sankce neosvědčily a že se má postupovat diplomaticky zastává už nejen Vladimír Dlouhý, ale i premiér Sobotka a vicepremiér Babiš. Jako kdyby po celou dobu krize diplomacie dřímala zamčená někde v garáži. Co ty vysoké desítky telefonátů mezi Merkelovou, Hollandem a Putinem, co ty summity ve Švýcarsku, Minsku, Berlíně apod.?

Diplomacii celou dobu nikdo nezanedbával, naopak. Ale zdá se, že nestačila, a je tedy dobře, že se kombinuje se sankcemi, protože nějak se na teritoriální agresi odpovídat prostě musí. Jak si navíc může být někdo tak jist, že sankce nefungují? Jak správně podotkl kolega Marek Švehla, třeba by bez sankcí už dávno Rusové zabrali půl Ukrajiny.

Sankce – tak, jak jsou nastaveny – představují velice moderní nástroj a (díky globalizovaným informacím a financím) mohou mířit chirurgicky přesně.

Dlouhý opakuje, že musíme brát v úvahu základní zájmy a požadavky Ruska, snažit se je pochopit apod. Potíž je v tom, že ruské zájmy nejsou jasné, a navíc se pořád mění. Putin teď například mluví o státnosti na východě Ukrajiny, nedávno o tom ještě nebyla řeč. Navíc s někým, kdo pořád lže, mlží a nedrží slovo, se opravdu jedná těžko.

Pan předseda komory si volá na pomoc dva články z nového čísla časopisu Foreign Affairs. V textu Johna J. Mearsheimera se však praví, že chybou bylo nejen rozšíření NATO, ale dokonce i rozšíření EU. Nezávislý americký politolog má jistě svaté právo na to, abychom mu byli ukradení nebo aby nás ve střední Evropě ve svých vývodech a úvahách hodil přes palubu. Že ale takový text pozitivně rezonuje někomu u nás doma, je vlastně zvláštní.

Druhý text z Foreign Affairs od Mary E. Sarotteové pak analyzuje, jak to vlastně bylo se slibem Západu Michailu Gorbačovovi, že se NATO nebude rozšiřovat, a to prý ani do NDR, což si prý Rusové dobře pamatují a nesou dodnes úkorně.

Potíž je v tom, že text nemá jednoznačný závěr, ale jasné je, že písemně to Sovětům nikdo nikdy nedal. Ale i kdyby to tak bylo, Gorbačov reprezentoval stále ještě komunistickou velmoc s globálními ideologickými aspiracemi jménem SSSR. Nebyl to náhodou jiný stát než současné Rusko?

Ale koneckonců, že se hospodářské komoře nelíbí hospodářské sankce, je nakonec asi docela normální; horší je, když tuhle argumentaci používá či přebírá premiér. Ten je totiž něco víc než reprezentant momentálních ekonomických a finančních zájmů.

Angela Merkelová například v pondělí pravila, „že skutečnost, že ne někdo mění v Evropě svévolně hranice a posílá svoje vojska do jiných zemí, je daleko větší nebezpečí než akcpetace některých ekonomických nevýhod“. Takto jasná slova nám premiér Sobotka zatím dluží.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].