Vadí investorům válka a teror?

Jedním z nejvýraznějších textů posledních dní je úvaha Gideona Rachmana ve Financial Times na téma, proč globálním finančním investorům zatím příliš nevadí ani konflikt na Ukrajině, ani islamisté v Iráku a Sýrii. Akciové indexy spíše rostou nebo se moc neotřásají. Poté co Rachman kdesi přednášel o geopolitických rizicích, poseděl u kávy s významným investorem, který mu pravil, že se dívá jen na firmy, na cash flow, na investice. Geopolitická rizika ho prý moc nezajímají.

Válka v Sýrii stojí statisíce životů, ale akciové indexy rostou. V době, kdy byl před týdnem ukrajinský konflikt v nejhorší fázi, lámaly anglické a americké akciové indexy rekordy. Standardní odpověď politického komentátora by asi mohla být, že trhy jsou krátkozraké, ale třeba to není pravda, třeba mají trhy pravdu. Po 11. září 2001 to akciovým trhům trvalo pouhé měsíce, než se dostaly na původní úroveň. Naposledy zatřásla politika a geopolitika trhy v sedmdesátých letech během ropné krize.

Dominovaly spíše geopolitické změny jako investiční příležitosti: konec maoismu a otevření se trhům v Číně. Otevření se trhům po pádu komunismu ve východní Evropě, konec diktatur v Jižní Americe apod. Politické změny zkrátka více příležitostí vytvořily, než jich zničily.

V Rusku a na Středním východě je sice neklid, ale rozdíl proti sedmdesátým letům je ten, že Amerika díky revoluci břidličných plynů již není závislá na dovozu ropy ze Středního východu. Druhý důvod je, že boje na Středním východě nezasáhly ropnou produkci v Saúdské Arábii ani ve státech Perského zálivu. A Rusko ještě nezačalo hrozit energetickými sankcemi vůči Západu. Jakmile konflikt dosáhne k Perskému zálivu nebo Rusko začne utahovat na plynovodech či ropovodech, situace se radikálně změní.

K dlouhodobějšímu posunu může dojít, pokud se ukáže, že události v Rusku znamenají návrat nacionalistické politiky, což se projevuje v Indii, Číně, Egyptě, Francii či Skotsku. Nacionalismus a mezinárodní investice nejdou příliš dohromady.

…

Leonid Beršidskij se na Bloombergu zamýšlí nad tím, jak a čím může NATO zastavit Putinovu potenciální expanzi například eventuálně v Pobaltí. A dochází k závěru, že Putina zastaví jen a jen to, když bude brát vážně hrozbu, že v případě agrese budou němečtí a jiní evropští vojáci ochotni nasadit v Pobaltí životy, a to i v případě tzv. hybridní války.

…

Editorial téže agentury se ještě vrací k summitu NATO. Jednoduchý závěr je třeba tesat do kamene. NATO řeklo na summitu spoustu správných věcí: o Putinově agresi, o islámském terorismu. Nyní s tím musí začít něco dělat a také za to platit; a to mnohem dříve než za deset let.