Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Mnoho štěstí, eurozóno!

Zátěžové testy bank nevysvětlily, proč je poptávka po úvěrech tak slabá

Testy nepočítají pro eurozónu s deflačním scénářem • Autor: Profimedia.cz
Testy nepočítají pro eurozónu s deflačním scénářem • Autor: Profimedia.cz

Očekávaný výsledek zátěžových testů bank v eurozóně měl být jednou z hlavních zpráv letošního podzimu. Žádná bomba ale nevybuchla, výsledek je určitě lepší, než se čekalo: žádné španělské banky nemají podle testu fatální problém, jenom jedna francouzská a jedna německá si musí doplnit kapitál.

Zároveň se však ozvaly hlasy, které buď testy zpochybňují, nebo tvrdí, že problém je jinde, resp. ve slabé poptávce, anebo říkají, že eurozóně kvůli nedostatku společné vůle k léčbě už stejně nic nepomůže. Pětadvacet bank ze 130 regulovaných v rámci bankovní unie testem neprošlo, z toho je devět bank italských. Z nich pak pouze v jedné – Monte dei Paschi – zeje obrovská díra a vyhlídky jsou špatné.

Co se konstatuje: například agentura Bloomberg tvrdí, že testy byly měkké, samy banky rozhodovaly, jak vážit aktiva podle rizika. Ignorovala se varianta zamrznutí úvěrů, nuceného prodeje aktiv, možnost rychlé nákazy apod. Nejhorší scénář, se kterým se do budoucna počítá, je pokles HDP v eurozóně o 1,4 procenta v roce 2015, přitom v roce 2009 došlo k propadu o 4,5 procenta.

Taktéž je kritizováno, že testy nepočítají pro eurozónu s deflačním scénářem, přestože hrozba deflace pro eurozónu je podle Mezinárodního měnového fondu až třicetiprocentní. Evropská centrální banka zjevně nechce podceňovat svoje schopnosti v oblasti měnové politiky, resp. nechce zpochybňovat svoji schopnost deflaci zabránit.

The Wall Street Journal se domnívá, že ať už testy dokázaly cokoli, rozhodně nevysvětlily, proč je poptávka po úvěrech tak slabá. Výsledky nijak nekorelují s objemem úvěrů pro reálnou ekonomiku. Například ve Španělsku, kde poklesly úvěry v posledním roce nejvíce, jsou banky relativně nejlépe kapitalizované.

Martin Wolf v deníku Financial Times píše, že zátěžové testy jsou krok správným směrem, ale necílí na to důležité. Nominální HDP v eurozóně je prý 13 procent pod svým potenciálem. Totéž platí pro inflaci. Německá jádrová inflace by měla být přes tři procenta, ale činí jen 1,2 procenta. Domácí poptávka je slabá. Eurozóna má strategii vůči bankám, ale nemá strategii, jak zvýšit domácí poptávku.

Bill Mitchell tvrdí, že zátěžový test v eurozóně nepotřebují tolik banky, ale spíše domácnosti, pravděpodobnost bankrotu domácností ve Španělsku se neúnosně zvyšuje. Španělské banky jsou nominálně v pořádku, ale dluhové řešení se zase jenom momentálně sektorově posunulo: od bank k domácnostem.

Willem Buiter píše rovněž ve Financial Times, co musí eurozóna udělat, aby zabránila „zombifikaci bank“ a „japonizaci ekonomiky“. Rekapitalizovat a konsolidovat banky přes hranice, resp. ze společných zdrojů. ECB musí dočasně monetárně financovat fiskální stimul na periferii (ve výši třeba jednoho procenta HDP na dva roky), dále je třeba provést dramatické rozbalení (rolling over) dluhu a restrukturalizaci dluhu.

Autor je pesimista: zákaz měnového financování rozpočtů škrtí Evropskou centrální banku, instinktivní antikeynesiánství na severu znemožňuje proticyklickou fiskální politiku a na druhou stranu domácí politické paralýzy znemožňují strukturální reformy. Mnoho štěstí, eurozóno!

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].