Studená válka je zpátky, tentokrát s nejasnými pravidly

Ruské bojové letouny včetně strategických bombardérů tento týden vícekrát narušily vzdušný prostor NATO nad Baltským mořem. Na sever od Švédska Rusko navíc odpálilo balistickou raketu, která přistála až na Kamčatce a trefila cíl.

Marc Champion na serveru Bloomberg se zamýšlí nad tím, co tím Putin a jeho generálové sledují. Sami o tom pochopitelně neříkají nic, ale mají více cílů, které spolu všechny souvisejí.

1. Připomenout Evropě, že Rusko je velká nukleární mocnost ochotná použít sílu.

2. Připomenout Finsku a Švédsku, jak slabou mají obranu, a varovat tyto země, aby náhodou nezačaly koketovat s myšlenkou vstupu do NATO či s obranou baltských republik.

3. Ukázat Americe, že oponovat ruskému vměšování na Ukrajině či jiné postsovětské zemi nestojí za riziko.

4. Testovat obranné síly NATO a po letech zanedbávání trénovat a nalétávat hodiny v reálných situacích.

Takže studená válka je zpátky, tentokrát ale s nejasnými pravidly a parametry. V roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 v Československu se USA a NATO do ničeho nepletly. Putin dnes chce podobnou „smlouvu“ s USA. Kde ale bude hranice?

…

Jak hodnotit konec kvantitativního uvolnění v USA? Americká centrální banka už nebude nakupovat přímo státní dluhopisy, už tedy nebude tzv. tisknout peníze. Končí šestileté období velkého měnového experimentu, k němuž se odhodlala svého času i Bank od England a ve kterém japonská centrální banka stále pokračuje.

Tzv. big picture čili pohled z dálky či s odstupem jasně říká, že v USA byl experiment úspěšný, stačí se podívat na rozdíly mezi evropským a americkým růstem po roce 2008 či na vývoj zaměstnanosti v obou zemích. Samozřejmě sama měnová politika nemůže za všechno, stejně důležité bylo rychlé vyčištění a posílení bank, propastné rozdíly mezi Evropou a USA jsou však jasné.

Všechny prognózy, že masivní nákup státního dluhu centrální bankou vyvolá nekontrolovatelnou inflaci či hyperinflaci, se ukázaly jako mylné. Jako každá politika, má i kvantitativní uvolnění svá pro a proti, své náklady a výnosy. Za výnos lze jistě počítat i to, že se americká a britská ekonomika nepropadly do deflace, deprese či hluboké stagnace a že banky nevzdaly úvěrování reálné ekonomiky. I když toto „kdyby“ se obtížně dokazuje, podobně jako se naší ČNB obtížně dokazuje (vlastně to nejde vůbec), co by bylo, kdyby nedevalvovala korunu.

Pozitivní rovněž je, že lidstvo (či alespoň Amerika) se někdy dokáže poučit ze svých chyb a USA dokázaly neopakovat chyby dvacátých a třicátých let. To ovšem neznamená, že experimentální politika nebude mít také své toxické následky v podobě nafouknutí bubliny aktiv po celém světě. Jenže bubliny se poznají, až když prasknou, takže teprve uvidíme.