Jiří Přibáň o Lisabonské smlouvě

:27Jan VařákDobrý den,
jak se stavíte a čím byste vyvrátil názory, že Lisabonská smlouva je ohrožením platnosti tzv. Benešových dektretů a údajně umožní žádat náhrady sudentských Němců? Resp. jak se k tomuto „problému“ staví evropské instituce a právní mínění v Unii?
Děkuji za odpověd!13:48Jiří PřibáňVážený pane Vařáku!Děkuji Vám i všem dalším účastníkům našeho online rozhovoru za položené otázky a těším se na tuto, pro mě zcela novou internetovou zkušenost.Nyní k Vašemu dotazu. Z právního hlediska je odpověď prostá. Lisabonská smlouva nemá retroaktivní platnost, a proto je zcela nesmyslné domnívat se, že by nějakým způsobem mohla zpochybnit platnost tzv. Benešových dekretů nebo případných restitucí sudetských Němců.
Navíc existuje i tzv. Froweinova zpráva, kterou pro Evropský parlament připravili v říjnu 2002, tj. ještě před vstupem České republiky do Evropské unie, společně s prof. Froweinem z Heidelberku i prof. Bernitz ze Stockholmu a lord Kingsland z Velké Británie. Evropský parlament si pod tlakem sudetoněmecké loby tehdy objednal právní expertizu, která měla určit, jestli dekrety nejsou v rozporu s právem EU, a zda proto nejsou překážkou členství ČR v Unii. Dotyční experti dospěli ve zprávě k těmto společným závěrům: na konfiskace prováděné na základě Benešových dekretů se evropské právo nevztahuje; dekrety dotýkající se občanství jsou mimo kompetence EU; na český systém restitucí se evropské právo nevztahuje.
Neexistuje ani jediný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který by dekrety například v restitučních kauzách prolamoval. Za všechny stojí zmínit kauzu lichtenštejnského prince, ve které se domáhal navrácení zkonfiskovaných obrazů vystavovaných na přelomu století ve Spokové republice Německo. Soud jeho majetkové nároky jednoznačně odmítnul.
Z těchto skutečností je více než patrné, že v rámci evropské ochrany lidských práv i v rámci samotného unijního práva panuje názor, podle kterého jsou Benešovy dekrety vnitřní záležitostí právních dějin ČR.:32Mojmír KovářPane profesore Přibáni, co by se v České republice muselo stát, aby se : 1-změnila kontinuita komunistického práva a legislativy ?, 2-změnilo dosud platné pozitivní právo na zvykové ?, 3-česká justice skutečně zreformovala ve prospěch obecného dobra ?14:00Jiří PřibáňVážený pane Kováři,Ad 1) Nevím přesně, co myslíte kontinuitou komunistického práva a legislativy, ale pokud máte na mysli skutečnost, že v roce 1990 nevyhlásil demokraticky zvolený parlament veškeré právo přijaté komunistickými orgány za neplatné, potom se dnes jedná jen o historickou spekulaci.
Podíváte-li se ale na obsah dnešního práva a srovnáte ho s předlistopadovou dobou, zjistíte, že se jedná o dva zcela odlišné právní systémy. Dnes máme ústavně demokratický právní stát, jehož hlavním pilířem je Listina základních práv a svobod, které narozdíl od komunistických zákonů nejsou jen na papíře. Výklad právního státu jako státu chránícího demokratické principy a hodnoty podal například Ústavní soud ČSFR ve věci lustračního zákona v roce 1992 nebo později Ústavní soud ČR v kauze posuzující ústavnost tzv. zákona o protiprávnosti komunistického režimu.
Pokud ovšem myslíte kontinuitou komunistického práva stereotypní představy o právu a například chování či minulost některých soudců či státních zástupců, tak to je problém právní kultury, která, jako kterákoli jiná kultura, se mění pomalu a spíše v řádu generací než let.Ad 2) Změna pozitivního práva na zvykové je dnes nemožná. Na druhou stranu se ale domnívám, že je třeba usilovně pracovat na celkové změně právní a ústavní kultury, aby se určité způsoby chování a vystupování například soudců nebo ústavních činitelů, ale i prostých občanů považovaly za samozřejmé a jejich porušení za nemyslitelné. Mám tím na mysli například „obcování“ soudců nejvyšších instancí se stranickými politiky nebo lobisty, zpochybňování nestrannosti soudců nejvyššími ústavními činiteli, nerespektování nálezů Ústavního soudu parlamentem atd.Ad 3) Možná bychom nemuseli hovořit o „obecném dobru“, ale stačilo by, aby justice soudila „správně“, tj. v souladu se zákony této země, jejími ústavními principy a občanskými právy. Nezapomínejme ale, že soudní kauzy budou mít vždy své vítěze a poražené a poražení se budou domnívat, že se svých práv nemohli dovolat. Existuje jedno pravidlo spravedlnosti: „Posuzuj stejné případy stejně a odlišné případy odlišně!“ Toto pravidlo vyjadřuje jeden základní princip právního státu, totiž rovnost všech občanů před zákonem. Až bude panovat mezi lidmi názor, že česká justice soudí v souladu s tímto principem, legitimita právního státu bude u nás mnohem vyšší.:03HuttelOhrozí LS platnost tzv. Benešových dekretů jako celku případně jen některých. V tom případě kterých?14:03Jiří PřibáňVážený pane Huttele!Tato otázka se částečně překrývá s úvodní otázkou, takže jen stručně: neohrozí platnost žádného z dekretů, protože, bude-li nakonec všemi členskými zeměmi EU ratifikována, bude působit do budoucnosti, nikoli zpětně do minulosti, tj. retroaktivně.
Z právního hlediska je věc zcela jednoznačná a musím říct, že mě silně znepokojuje, když slyším některé české politiky tuto propagandistickou kartu neustále vytahovat. To si skutečně myslí, že vládnou národu ustrašných a zakomplexovaných hlupáků, kteří na každou zmínku o sudetských Němcích budou reagovat tak, že se semknou do davu, který půjde za svým vůdcem – ochráncem národních zájmů??!! Pokud by měl v české společnosti převládnout názor, že EU je prodlouženou rukou sudetoněmeckých zájmů, tak to je počátek konce české demokracie.:10Jan1/Proč se Češi a zvláště někteří politici této smlouvy tolik bojí? 2/ Myslíte,že při nepřijetí se konečně naštvou a pojede se na 2 rychlosti ?14:05Jiří PřibáňVážený Jane!Ad 1) Na to se musíte zeptat těch politiků, já o tom mohu jen spekulovat. Překvapuje mě ale, jak někteří politici pracují s tzv. státní suverenitou – jako kdybychom stále byli někde uprostřed národního obrození a budovali stát po vzoru etnického nacionalismu 19. století. Suverenita není nějaká kvalita, kterou když ztratíte, tak už ji nikdy nezískáte zpět. Suverenita je vždy záležitostí míry, ve které ji využíváme i se jí vzdáváme nebo bereme zpět. Nemusíme být členskou zemí EU, a přesto naše suverenita bude podstatně omezena například členstvím v Organizaci spojených národů, OECD, WTO a dalších mezinárodních organizacích.
Argument, podle kterého Lisabonská smlouva omezuje naši suverenitu, a proto je protiústavní, nakonec nesměřuje ani tak proti smlouvě samotné, jako spíš proti našemu členství v EU, protože to je organizace od samotného počátku založená na modelu spolupráce, ve kterém členské země omezují svou vlastní suverenitu ve prospěch dosažení společných cílů. Ústavní soud v nálezu k Lisabonské smlouvě nakonec sám tento názor potvrzuje, když tvrdí, že možnost sebeomezení suvernity je projevem plné svrchovanosti, nikoli nedostatečnosti suveréna.Ad 2) O tzv. vícerychlostní Evropě nebo diferencované integraci se hovoří několik desetiletí. Již na konci 70. let požadoval britsko-německý sociolog a politik Ralf Dahrendorf reformu Evropského společenství směrem od centralizovaného jednoho modelu integrace k diferencovanější integraci tzv. a la carte. Tehdy takový názor stoupenci „stále užší spolupráce“ odmítli jako příliš skeptický, ale nakonec Amsterodamská smlouva přijatá na konci 90. let zakotvila princip tzv. diferencované integrace či posílené spolupráce jako jednu z možností, jak dále pokračovat v evropské integraci v situaci, kdy k ní nejsou ochotné všechny členské státy.
Je jasné, že nepřijetí Lisabonské smlouvy by takové tendence posílilo. Vzpomeňte si například na snahy francouzského prezidenta koordinovat ekonomickou politiku zemí eurozóny tváří v tvář dnešní ekonomické krizi. Je ale třeba zdůraznit, že diferencovaná integrace v EU již řadu let funguje a není nijak na obtíž – například Británie a Irsko se nepřipojily k Schengenu, do eurozóny také patří menšina členských zemí EU, Polsko a Británie se nepřipojily k chartě evropských práv atp.:10KrizkovaMyslíte si, že přijetí LS může ovlivnit vymahatelnost práva v ČR.14:08Jiří PřibáňVážená paní Křížková!Na tuto otázku bych odpověděl skepticky, protože navzdory integračním tendencím je stav vymahatelnosti práva v jednotlivých zemích EU velmi rozdílný. Potvrzuje se tak jen zkušenost, že je tolik evropských integrací, kolik existuje členských zemí EU.
Podíváte-li se na dodržování evropského práva, zjistíte například, že nejsvobodnější pracovní trh (tj. bez skryté i otevřené diskriminace) je v tradičně skeptické Británii, zatímco „proevropské“ Německo využívá maximální možné doby pro ochranu vlastního trhu práce, o francouzských xenofobních tirádách na adresu dnes již mýtického „polského instalatéra“ nemluvě.:00Klára z Prahy.Bude moci EU po případném schválení LS řídit emigrační politiku tak, že bude jednotlivým zemím přikazovat a určovat kvoty kolik uprchlíků musí země přijmout. Ze smlouvy jsem to nepochopila a naši politici na tento konkretní dotaz zásadně neodpovídají - buď nevědí, nebo odpovědět nechtějí. Takto si diskuzi k LS nepředstavuji.14:09Jiří PřibáňVážená Kláro!Pokud jde o imigrační politiku, tak ta nepatří do výlučné pravomoci EU jako například měnová politika eurozóny, ale jedná se o oblast koordinované politiky, ve které si členské země ponechávají značnou část svých pravomocí, podobně jako například v oblasti justiční nebo policejní politiky. S politikou kvót pro přijímání uprchlíků Lisabonská smlouva nepočítá.:10Jakub Z.Naráží Lisabonská smlouva na odmítnutí u některých národů kvůli odlišnému pojetí demokracie?14:10Jiří PřibáňVážený Jakube!To je zcela klíčová otázka. Všimněte si, že z tzv. „starých“ členských zemí se mezi největší stoupence integrace tradičně řadily země, pro které evropeizace představovala mimo jiné i způsob, jak se vyrovnat s vlastní nedemokratickou minulostí, případně demokratickými deficity. Nemám na mysli jen Německo, pro které Evropa poskytla náhradní identitu v době vyrovnávání se s nacistickou minulostí, ale zrovna tak i post-frankistické Španělsko nebo post-salazarovské Portugalsko či ve své době demokratizující se Řecko. Naproti tomu země se silnější demokratickou tradicí, například Velká Británie, Dánsko nebo Švédsko, jsou vůči integračním procesům mnohem obezřetnější. Není také náhodou, že referenda o ústavní smlouvě neprošla právě ve dvou zemích s tradiční demokratickou kulturou – Francii a Nizozemí!
Pokud se jedná o Británii, tady navíc stále částečně přežívá názor o výjimečném postavení Británie jako země, jejíž globální úloha je stejně důležitá jako členství v EU. Například Winston Churchil v památném curyšském projevu v roce 1946, ve kterém volal po založení Spojených států evropských, nepředpokládal, že by se Britové k takovému spolku připojili. Spíš se mělo jednat o jakousi „polepšovnu“, ve které by se evropské národy konečně naučily žít spolu v míru.:21Jan SvobodaDobry den, mam dve otazky:
1) Docetl jsem se, ze podle ustavniho soudu je k prijeti LS nutna prosta vetsina parlamentu a senatu. Jinde jsem cetl ze podle Cl.39 „(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.“
Rozhodl ustavni soud proti tomuto clanku, nebo mam spatne informace?
2) Jaky je vas nazor na soucasne deni kolem prosazovani lisabonske smlouvy. V posledni dobe jsem se o proces zacal vice zajimat nektere argumenty kritiky, ci zabery z evropskeho parlamentu jsou pro me sokujici (ve smyslu, ze jsem si neco takoveho nedokazal predstavit).
Mezi takoveto veci patri: Nevpusteni protestujicih europoslancu na projednavani, pridani tisicu slov k LS, ale zmenseni mezer mezi radky aby vypadala mesi, zakaz souhrnneho vydani LS pred probehnutim referend atd.
(priklad, na konci je nevpusteni poslancu)
Chapu, ze mnoho z techto argumentu nemusi byt zcela objektivnich, proto pokud se dlouhodobeji zabyvate denim okolo LS rad bych znal vas nazor.14:14Jiří PřibáňVážený pane Svobodo!Ad 1) Skutečně se jedná o mezinárodní smlouvu podle článku 10a, tj. smlouvu, kterou „mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci“. Nález Ústavního soudu nemá s ratifikačním procesem nic do činění, takže se bude postupovat podle Ústavy ČR, článku 39, odstavce 4 – třípětinová většina všech poslanců a třípětinová většina přítomných senátorů.Ad 2) Dějiny evropské integrace jsou současně i dějinami jejích politických elit, takže obrázek si každý může udělat sám. Eurokraté dnes představují nejen zvláštní sociální skupinu, ale také politickou sílu, která má zájem na další politické integraci za jakoukoli cenu a často i proti základním principům zastupitelské demokracie. V jedné knize jsem napsal, že za růst populistického extremismu v dnešní Evropě nesou svůj díl viny i lidé jako Romano Prodi, Jean-Claude Juncker nebo španělský premiér Zapatero, kteří zcela ignorují nejen demokratický deficit unijních institucí, ale i demokratickou vůli projevenou v referendech v jednotlivých členských zemích.
Na druhou stranu mě ale děsí české euroskeptické názory, podle kterých je sama existence EU chybou – to je důkaz nedostatku smyslu pro realitu a politické kultury, která je zcela vzdálená například britskému euroskepticismu.:14Zdeněk KlimešDobrý den,jestli to jde uveďte pět důvodů pro a pět proti Lisabonské smlouvě.Myslíte si že nejde sepsat dokument tohoto typu jednodušeji?
Děkuji14:16Jiří PřibáňVážený pane Klimeši!Záleží na tom, jaký dokument od EU chceme. Pokud bychom chtěli ústavní dokument pro federální Evropu, tak bychom museli žádat stručný text typu americké Deklarace nezávislosti nebo francouzské Deklarace práv člověka a občana. Protože ale takovou EU dnes, zdá se, nikdo nechce, nevadí mi, pokud se přijme dokument odpovídající formátem i rozsahem mezinárodní smlouvě (což nakonec Lisabonská smlouva je). Vlastně se tak jen potvrzuje legalistický a byrokratický základ Unie.
Dnešní EU nepotřebuje budovat nějakou obdobu státnosti, ale o to víc potřebuje zjednodušit své fungování a podřídit je právním pravidlům. Vůbec nejsem Lisabonskou smlouvou nadšen, ale tento úkol alespoň částečně může splnit.
V otázce pěti pro a pěti proti si nejsem jistý, že bych je dokázal takto jednoduše vyjmenovat, ale za největší plus považuji posílení role národních parlamentů (čl. 12), posílení principu subsidiarity (čl. 12 i Protokol č. 2), kodifikaci principu zastupitelské demokracie jako základů EU (čl. 10), možnost občanské iniciativy na úrovni EU (čl. 11, odst. 4), pravidla pro možnost tzv. posílené spolupráce (diferencovaná integrace – Hlava IV).
Za minus považuji především nejasné postavení Listiny základních práv a její aplikace Evropským soudním dvorem (tady bude zřejmě nadále platit obecná praxe „ústavní spolupráce mezi dvorem a nejvyššími soudními instancemi členských zemí), dále jsem velmi skeptický ohledně budoucí integrace v oblastech justice, vnitra a migrace.:21václavMůžou být následně po přijetí Lisabonské smlouvy prolomeny Benešovy dekrety?14:16Jiří PřibáňVážený pane Tichý!To je problém, kterým jsem se zabýval v úvodní i třetí otázce. Lisabonská smlouva se nijak Benešových dekretů netýká, stejně jako se jich netýká evropské právo jako takové. Myslím, že Froweinova zpráva je dostupná i v češtině, takže všem, kdo české občany straší prolomením dekretů, by si měli tuto právní expertizu pořádně pročíst, aby viděli, že pro majetkové nároky sudetských Němců neexistuje v rámci evropského práva (a tedy ani Lisabonské smlouvy) žádný právní argument. Nelze ani využít žádného z Listiny základních práv EU, protože i tato Listina zavazuje do budoucnosti a nemá žádnou retroaktivní platnost.:29Aleš z PrahyJsou racionální důvody pro euroskepticismu v České republice ? Já je spatřuji v zátěži z minulosti- syndrom RVHP a neschopnost hledat a nalézat kompromisy.
Pro malé státy je EU pojistkou proti národnostním půtkám, proti válcování velkými státy a přes všechny problémy /neprůhledné a neefektivní fondy pro čerpání prostředků, zákony přijímané na základě velkých kompromisů, harmonizace i oblastí, kde je to diskutabilní/ vidím, že naše členství v EU nemá alternativu a snahy o potopení LS jdou proti zájmům vetšiny občanů ČR,mohou nastartovat dvourychlostní Evropu, která by nepochybně vyhovovala velkým zemím a ne ČR .14:18Jiří PřibáňVážený pane Aleši!Ve Vaší otázce již do značné míry formulujete i vlastní odpověď. Osobně si myslím, že jistá míra skepticismu je vždy nezbytná pro zachování zdravého rozumu, toho, pro co v angličtině existuje výstižný a ne zcela přesně přeložitelný pojem „common sense“. Posloucháte-li ale tu neuvěřitelnou směsici vulgarit a otevřených lží českých odpůrců Lisabonské smlouvy, myslím, že je třeba se obávat spíš o další osud české demokracie než Evropské unie se všemi jejími demokratickými deficity.
Jsem přesvědčen, že historické důvody jdou ještě dál, k samým kořenům vzniku moderního českého národa. Abychom těmto kořenům porozuměli, stačí zajít si do pražské budovy Živnobanky – je tam vyobrazen národ sedláků a drobných živnostníků, kteří se všichni starají o své statky a střádají a střádají. Za brány statků ale nevidí a vlastně ani vidět nechtějí, protože co je veřejné, je cosi „tam venku“ a ze své podstaty podezřelé a nedůvěryhodné.
Kromě hloupého Honzy, který ale světu nakonec ukáže, jak se věci mají a jak je ve skutečnosti chytřejší než všichni ostatní (do jeho role si dosaďte ústavní činitele dle vlastního uvážení), je základním archetypem moderní české společnosti Tylův Švanda dudák, který také zjistí, jak je za humny nebezpečno a nejlépe je „u nás doma“. Tady jsou kořeny českého euroskepticismu a vůbec současné bídy české politiky, která je zahleděná sama do sebe a postrádá jakýkoli obecnější rozměr. Je to klasická ukázka českého maloměšťáctví, které jen dokládá, že i ta komunistická normalizace vlastně většině národa vyhovovala, protože nám v první řadě jde o vlastní chalupy.
Ačkoli Lisabonská smlouva částečně omezuje dosavadní vliv malých států, současně obsahuje pojistky, aby nejlidnatější a největší státy (Francie, Británie, Německo) nemohly přehlasovat zbytek EU. Každý přece také vidí, že česká diplomacie může naše zahraničně politické zájmy prosazovat mnohem účinněji v rámci EU než jako jedna z mnoha malých a nedůležitých, byť svrchovaných zemí.
U textu Lisabonské smlouvy, který mi leží na pracovním stole, mám mnoho otazníků, ale chápu ji jako na dlouhou dobu poslední pokus, jak evropský kontinent právně sjednotit a současně alespoň s minimální účinností řídit – pokus o to, čemu můžeme říkat European governance, tj. evropské vládnutí, jehož je Česká republika součástí, nikoli pasivním objektem!
Dnes je patrné, že eurofederalisté prohráli svůj zápas o evropskou státnost, ale také, že hospodářskou integraci kontinentu nelze oddělit od integrace politické a právní. Nakonec evropské právo je jediný způsob, jakým udržet na uzdě evropskou byrokracii i národní zkorumpované vlády.:52HPDobry den, rád bych se Vás zeptal na Váš názor na budoucí možné scénáře vývoje v Evropě (od federace k nároodním státům, či čemukoliv jinému podle Vás možnému)? Proč ať už příznivci, či odpůrci smlouvy neargumentují skutečnou změnou hlasovacího procesu (de facto oslabení u jednoho pravidla v Radě (Váha států dle počtu obyvatel - poměrně demokratické pravidlo:-)nicměně oslabující malé= státy) a z pohledu malých států posílení druhého pravidla (55 procent států pro dané rozhodnutí) tedy při nutnosti naplnit obě pravidla de facto posílení pozice malých států?)? Tedy chápu li správně změnu rozhodovacích pravidel v radě (mě to připadá jednoduché proto se dívím te ukutně mediální mlhy okolo:-)Jaka je podle Vás akceschopnost současných evropských institucí ?14:21Jiří PřibáňVážený pane Přenosile!To je přesně to, na co jsem částečně odpovídal v předchozí otázce – princip dvojí většiny (většina členských států plus většina populace) je účinný způsob, jak zabránit dominanci největších států, ale i vydírání ze strany malých států.
Akceschopnost evropských institucí odpovídá jejich možnostem a pravomocem, ale rozhodně bych neřekl, že bruselský úředník je méně výkonný než český nebo řecký (to jen pro ty, kdo tak rádi kritizují eurokraty a zapomínají na zkorumpovanost a neefektivnost národních byrokracií či politických elit).
Ve Vaší otázce je ale obsaženo i důležité téma dalšího směřování EU. Já osobně se domnívám, že Lisabonská smlouva posílením principu zastupitelské demokracie (článek 10), principu subsidiarity a možnosti posílené spolupráce (což je špatný překlad termínu „enhanced cooperation“ ) bude docházet k více diferencované integraci, ale že to není na škodu. EU je jedinečný projekt, který by xenofobní nacionalističtí politici neměli ohrozit, ale zrovna tak by do něj „euronadšenci“ neměli vkládat nějaké falešné morální či politické naděje. EU nikdy nebude federací států jako například USA a stěží na sebe může vzít úlohu strážce kosmopolitních hodnot a univerzálních práv člověka. Vždycky jsem zastával názor, že EU je politický hybrid (ani stát, ani pouhá další mezinárodní organizace), který bychom si měli pěstovat. Němeli bychom budovat evropskou státnost, ale vládu práva či, chcete-li ústavnost v tom smyslu, že jsou jasně vymezené pravomoci i odpovědnost jednotlivých evropských orgánů.
Navíc si EU musí také odpovědět na otázku, zda má někde hranice rozšiřování. Dnes je ve starých členských zemích celkem populární přesvědčení, že rozšíření o postkomunistické země byl omyl, protože do EU vnesl vyšší míru korupce společně s ekonomickou zaostalostí a nízkou demokratickou kulturou. EU se mění s tím, jak se rozšiřuje, a proto je třeba ptát se, jestli například je vůbec technicky možné přijmout takovou Ukrajinu.:19O.ZajíčkováDobrý den, chci jsem se zeptat jak hledíte na ratifikaci Lisabonské smlouvy Vy, máme-li se my občané ratifikace obávat či ne, když není v podstatě v našich možnostech udělat si vlastní názor krom několika dostupných fragmentů a výsledku ústavního soudu (který je vlastně též fragmentem) a tudíž jsme závislí na zkreslených postojích politických bojů.14:22Jiří PřibáňVážená paní Zajíčková!Vaše obavy zcela sdílím, protože jsem stoupencem referenda. Ústavní soud rozhodl pouze o možném rozporu Lisabonské smlouvy s Ústavou ČR, ale jinak je ratifikace zcela v pravomoci Parlamentu ČR, tedy obou jeho komor. Podobně jako v Německu i náš ústavní pořádek považuje referendum za něco téměř nepatřičného a rozhodování i o těch nejzásadnějších ústavních a státních otázkách ponechává na zákonodárném orgánu.
Jako občanovi Vám tak nezbývá než kontaktovat svého poslance a senátora a tlumočit mu své obavy, případně podporu Lisabonské smlouvě, a současně se ptát na její/jeho postoje, preference a rozhodnutí, jak hlasovat během ratifikace. Na druhou stranu je ale třeba říct, že pro ratifikaci je třeba v současné parlamentní konstelaci získat podporu napříč politickými stranami v obou komorách, takže to rozhodnutí nakonec bude mít reprezentativní hodnotu.
Z ústavního hlediska je tady zajímavá jedna otázka: Co se stane, pokud prezident odmítne parlamentem ratifikovanou smlouvu podepsat? Osobně se domnívám, že prezidentův podpis nemá konstitutivní význam (článek 10a Ústavy, odst. 2 hovoří pouze o souhlasu Parlamentu), a proto by Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, i když by ji prezident země odmítnul podepsat. Toto je ale potenciální téma pro Ústavní soud.:39Jiří KučeraDobrý den, Lisabonskou smlovu musí ratifikovat všechny členské státy EU jako podmínku její účinnosti. Máte nějaký názor, přirozeně spekulativní, co by se stalo při jejím odmítnutí např. Českou republikou? Jak by se asi EU zařídila? Dává EU a její hlavní smlouva ve znění smlouvy z Nice nějkou možnost vzniku dvourychlostní Evropy, tzn. Lisabon a Non-Lisabon? Jak by potom taková EU fungovala? Děkuji za odpověď.14:24Jiří PřibáňVážený pane Kučero!Pokud by Lisabon kromě Irska odmítla i Česká republika, jistě by to byla další komplikace, ale nabízí se podobné řešení jako v irském případě. Český zákonodárce, který by smlouvu odmítnul ratifikovat, by nejspíš musel patřičně zdůvodnit, proč tak učinil, a česká vláda by potom, podobně jako irská vláda po referendu, musela s evropskými institucemi vyjednat případné dodatky, které by se asi schvalovaly během přijímání Chorvatska do EU – podobně, jak to nyní chce irská vláda pro Irsko.
Z pohledu české vlády by to ovšem byla politická i diplomatická katastrofa, nehledě na to, že dodnes nikdo z českých odpůrců smlouvy neřekl, jaké dodatky a v jakých oblastech by pro ČR chtěli.
Pokud jde o různé scénáře, jako dost pravděpodobný se nyní jeví ten, podle něhož ani ve druhém referendu Irové Lisabonskou smlouvu nepodpoří, čímž ratifikační proces pravděpodobně skončí a namísto něho nastoupí série jednotlivých reformních kroků, které lze učinit podle dnešního právního rámce EU a které jsou pro fungování Unie nezbytné. S tím některé země, především Německo, Francie, Lucembursko, ale i Španělsko nebo Itálie, nebudou spokojené, takže se mohou rozhodnout k užší spolupráci například v zahraniční politice, čímž se EU definitivně změní v dvou či vícekolejnou organizaci, ve které vliv České republiky bude úměrný tomu, do jaké míry se bude v jednotlivých oblastech chtít angažovat.:16BOMBONDobry den,
dovolil bych si dve otazky…
a) je podle vas LS dostatecne srozumitelna?
b) pokud nekdo nerozumi tomu, co podepisuje, je rozumne, aby podepisoval, resp. ma cenu se jej ptat, zda s tim souhlasi ci nikoliv?15:21Jiří PřibáňVážený „bombone“!Smlouva je podle mě klasickou ukázkou technického jazyka práva a byrokracie, který je ze své podstaty v mnoha ohledech běžnému občanovi nesrozumitelný. Namísto sloganu „Vrátit Evropskou unii občanům“ jsme svědky dalšího procesu tzv. „juridifikace“ EU, což je samozřejmě katastrofa z hlediska demokratické legitimity. Považuji za selhání politických elit EU i členských států, že se nesnaží občanům vysvětlit smysl a výhody EU a namísto toho je jenom peskují, když se odváží hlasovat jinak, než jak by si tyto elity přály.
Na druhou otázku bych si dovolil odpovědět takto: myslíte, že poslanci a senátoři vždy vědí, o čem hlasují, a prezident ví, co je obsahem a smyslem všech zákonných norem, které podepisuje? Myslím, že o Lisabonské smlouvě existuje řada věrohodných studií, které ukazují na možné dopady jednotlivých nových úprav. Je úkolem členů zákonodárného orgánu tyto studie si opatřit a poté odpovědně pracovat s informacemi. Za důležitou expertizu můžeme považovat i nález Ústavního soudu z 26. listopadu. Musím říct, že ho považuji za velmi zdařilý i přes některé výlety do oblasti sociálních věd.:13Radim ŘípaJak je v Británii mezi odborníky přijímáva česká „váhavost“ s přijetím Lisabonské smlouvy?14:50Jiří PřibáňVážený pane Řípo!Ona ta „váhavost“ je spíš obecná nálada i mezi odborníky na evropské právo, takže situace v České republice zase až tak nikoho příliš nezajímá. Lisabon je takovým nezamýšleným a mnohde nechtěným důsledkem krachu ústavodárného procesu, který, pokud nakonec nebude ratifikován, zase nikdo nebude až tak moc postrádat. Leccos z toho, co je v Lisabonu, lze totiž uvést v život i bez nové evropské smlouvy, a to, co nelze, mohou jednotlivé země přijmout v rámci tzv. posílené spolupráce a bez ohledu na ty země, které by se přidat nechtěly.:55KřížkováŠkoda, že nemáme v české politice více slušných lidí, kteří jsou schopni konstruktivní diskuse k tématu LS. Možná, že svou negativní úlohu zde sehrávají i média. Jaký máte na česká média v tomto ohledu názor, případně či nemáte chuť se angažovat na české politické scéně osobně?15:17Jiří PřibáňVážená paní Křížková!Myslím, že média se sice snažila (například ČT24 dokonce vysílala v přímém přenosu veřejné čtení nálezu Ústavního soudu soudcem-zpravodajem Güttlerem, kterého mi v tu chvíli bylo opravdu líto), ale většinou chybělo to, co je tady v Británii třeba na BBC běžné, totiž konfrontace politiků nejen s názorem opozice, ale především s názorem expertů. V takové situaci totiž přestává účinkovat onen kolovrátek politického „ptydepe“ jazyka, jak ho známe z parlamentu nebo tiskových konferencí, a politici musí argumentovat ve zcela jiném kontextu a režimu.
Samozřejmě, že mi teď novináři namítnou, že takové experty neznají, ale mně jde spíš o formát televizních či rozhlasových diskuzí. Odborníci a akademici tu jsou od toho, aby politické elity kritizovali, a ne aby čekali, jestli si je tyto elity vyberou a pozvou do poradních sborů. Tato veřejná kritika politiky, myslím, na české scéně chybí.
Tím odpovídám i na osobní dotaz: za nejdůležitější v této chvíli považuji, aby se univerzitní profesoři angažovali mnohem víc na straně veřejného zájmu než ve stranických aparátech!:15Vlastimil SlavíkJde podle Vás v procesu sbližování českého a evropského práva o jednosměrný proces (tedy ČR se musí začít přibližovat EU) nebo je prostor i pro vedení některých změn v zákonech opačným směrem? Jak to hodnotíte? Děkuji.15:02Jiří PřibáňVážený pane Slavíku!Pokud se jedná o jednosměrný proces v tom smyslu, že ČR se podílí na tvorbě evropských norem a politiky, tak na tom stojí a padá celá organizace EU. O tom se moc nemluví, protože se říká „ČR je v Unii“, ale mělo by se spíš říkat „ČR je součástí Unie“. U Evropského soudního dvora sedí český soudce, v Komisi máme svého komisaře, v Radě jednají zástupci české vlády atp.
Z hlediska obecného trendu evropské integrace se také nejedná o jednosměrný proces, protože koneckonců Česká republika může kdykoli z Unie vystoupit (i když ten „právnický sekec mazec“ bych si tedy v takové situaci snad ani nepřál vidět - to by bylo hned na několik teoretických studií!). Dokonce si myslím, že v Lisabonské smlouvě se mnohem výrazněji projevuje tendence provázat spolupráci mezi evropskými a národními institucemi.:53Marie MotlováTak nyní jste mě pane Přibáni docela zmátl - čtu vaše odpovědi a z nich jsem měla pocit, že přijetí (ratifikace) je správným krokem a že jste jejím zastáncem, ale záhy jste napsal, že by se EU obešla i bez ní a cílů by se dalo dosáhnout i vzájemnou spoluprácí…
Přijmout tedy LS nebo nikoliv?15:08Jiří PřibáňVážená paní Motlová!
Tak to se omlouvám, že jsem Vás takto zmátl.
Jedná se o dvě roviny: v té první říkám, že si myslím, že Lisabonská smlouva je přes všechny své nedostatky přijatelná, tj. osobně ji hodnotím.
Když jsem psal, že by se EU obešla i bez ní, poukázal jsem pouze na možnosti dalšího vývoje, které se nabízejí jako řešení v případě, kdy by ratifikace neprošla. O těchto řešeních ale netvrdím, že jsou dobrá nebo špatná, pouze se nabízejí jako další možný proces integrace.
Když se mě ale takto nepřímo ptáte na osobní názor, myslím si, že přijímat namísto Lisabonské smlouvy částečná a nahodilá politická rozhodnutí je alternativa špatná. To je také jeden z hlavních důvodů, proč si nakonec myslím, že je lépe mít i takto nedokonalou smlouvu.