Ukázka z knihy Václava Havla

VIKTOR Tak už jsou tady!

BABIČKA Kdo? Ti novináři? A kolik jich je? Nemají zůstat radši za plotem?

IRENA Moniko, buď tak hodná a doprovoď babičku do haly. Ať si pustí televizi nebo čte včerejší Fuj –

(Monika odvede Babičku do vily. Na schůdkách se minou s Osvaldem, který nese na tácu tři piva. Úslužně se postaví do pozadí. Viktor jde v ústrety Jackovi, novináři s taškou přes rameno, a Bobovi, fotografovi ověšenému fotoaparáty, kteří přicházejí)

VIKTOR To je Jack, pane kancléři, známý novinář, a to je Bob,fotograf, který udělá – dovolíte-li – pár snímků –

RIEGER Smím vědět, pro které noviny pracujete?

JACK Pro různé světové deníky, i pro některé domácí –

RIEGER Pro které domácí?

JACK Například pro Fuj. Mluvil jsem s vámi před patnácti lety v Athénách, vzpomínáte?

RIEGER Měl jsem tolik rozhovorů –

JACK Tohle bylo přímo pod Akropolí –

RIEGER Tam jsem byl s Papandreem, že?

JACK Přesně tak!

RIEGER Tak se posaďte –

(Jack se usadí ke stolu, vyndá si z tašky poznámky, blok a dva magnetofonky, které zapne. Viktor stojí opodál, Bob přechází kolem, vyhledává zajímavé záběry a různými aparáty fotografuje. Jack se delší chvíli probírá poznámkami, až najde otázku)

JACK (čte) Můžete nám říct, pane kancléři, jak se po tolika letech strávených –

IRENA Nepředstavil bys mě?

RIEGER Ach ano, promiň, to je Irena, má dlouholetá přítelkyně –

JACK Jack –

IRENA Ráda vás poznávám, Jacku –

JACK(k Riegerovi) Máte sympatickou dlouholetou přítelkyni –

RIEGER Děkuji –

JACK (čte) Můžete nám říct, pane kancléři, jak se po tolika letech strávených –

IRENA Promiňte, ale co vám můžeme nabídnout?

JACK Děkujeme, nedělejte si starost. Anebo – když – tak jen dvě pivka, tady pro Boba a pro mne –

RIEGER Dám si pivo s vámi –

JACK Mohl bych dostat trochu skořice?

(Přistoupí Osvald s tácem, postaví na stůl tři piva,z náprsní kapsy vytáhne pytlík a nasype Jackovi do piva skořici)

IRENA (k Osvaldovi) Našel jsi ty kolíčky?

OSVALD Ještě jsem je nehledal –

IRENA Až pro ně půjdeš, dej pozor na ten koš. A pošli sem Moniku –

(Osvald se ukloní a odejde s tácem do vily)

JACK (čte) Můžete nám říct, pane kancléři –

RIEGER Nejsem už kancléř –

JACK Můžete nám říct, pane bývalý kancléři, jak se po tolika letech strávených ve vysoké funkci cítíte v postavení prostého občana?

RIEGER Cítím se dobře, především proto, že mám teď daleko víc času na rodinu. Na druhé straně teprve teď vidím, kolik lidí věří v tradice, hodnoty a ideály, které jsem v jejich očích ztělesňoval a které po mém odchodu jako by ztrácely každým dnem na vážnosti –

(Z vily přijde Monika. Irena sundá Riegerovi z ramen deku a podá ji Monice)

IRENA Buď tak hodná a přines mi pudřenku – tu novou – hřeben – ten starý – a rtěnku – tu tmavou. Všechno to je buď na levé poličce v mé koupelně, nebo v nočním stolku, nebo v první poličce shora v pravé skříni v hale, nebo někde jinde –

MONIKA Tmavé brýle a ten hedvábný šátek od firmy Prcek a bratři nechceš?

IRENA Ano, určitě, výborný nápad!

(Monika odejde do vily)

Promiňte, nevěděla jsem, že se bude také fotografovat –

JACK (čte) Která z hodnot, pane bývalý kancléři, o něž jste usiloval, byla nejdůležitější?

RIEGER V samotném centru mého politického myšlení byl vždycky člověk. Člověk jako svobodný, šťastný a trvale se vzdělávající občan se šťastnou rodinou –

IRENA Všimněte si, Jacku, jak to umí říct v kostce. To jsem vždycky obdivovala –

VIKTOR Pan kancléř mluví krásnou řečí a vyjadřuje se velmi jasně. Doufám, že to tam všechno bude přesně tak, jak to bylo řečeno –

RIEGER Stát tu je kvůli občanovi, nikoli občan kvůli státu –

VIKTOR Tohle bych tam dal doslova!

RIEGER Vždycky jsem chtěl, aby naše země byla bezpečné místo. Ale nejenom naše země. Celý svět. A ne jenom pro člověka. Pro celou přírodu. (Zvolá) Aniž by to ovšem bylo na úkor rozvoje průmyslu!

(Přítomní znehybní)

HLAS (z reproduktoru) Prosím herce, aby hráli pokud možno civilně, přirozeně, bez groteskních gest či komických grimas, zkrátka aby se nepokoušeli učinit hru zábavnější tím, že se všelijak pitvoří. Děkuji.

(Přítomní ožijí, z vily přijde Hanuš, pod každou paží má jeden telefonický aparát)

RIEGER To je Hanuš, můj bývalý tajemník, pomáhá mi s některými věcmi. (K Hanušovi) Doufám, že nejsou erární –

HANUŠ Bohužel jsou, Viléme –

(Hanuš projde scénou a odejde s telefony do přilehlého stavení. Z vily přijde Monika s hřebenem, rtěnkou, pudrem, tmavými brýlemi a průsvitným šátkem. Vše podává Ireně, která se hned začíná líčit. Z přilehlého stavení přijde Hanuš, projde scénou a odejde do vily. Jack se probírá poznámkami. Konečně najde další otázku)

JACK (čte) Jak se ideály, které jste vyznával, pane bývalý kancléři, promítaly do vaší konkrétní politické práce?

RIEGER Kladl jsem například velký důraz na lidská práva. Ve jménu svobody projevu jsem významně omezil cenzuru – ctil jsem svobodu shromažďovací – vždyť za mne nebyla rozehnána ani polovina konaných demonstrací! – i svobodu sdružovací, o čemž svědčí několik desítek spolků, které vznikly úplně zdola –

IRENA Promiň, Viléme, ale měl bys říct, že jsi ctil i názor menšin –

RIEGER Ctil jsem i názor menšin a v několika případech jsem se vůbec nebál vést dialog s různými nezávislými skupinami či iniciativami –

VIKTOR V tomhle byl pan kancléř opravdu velkorysý. Někdy až moc. Kdybyste viděl, jací vagabundi někdy přišli!

(Z vily přijde Osvald s pytlíkem odpadků a tácem,na němž má tři sklenky, v každé je ovšem jen trochu piva na dně. Odpadky kamsi odloží a úslužně se postaví do pozadí)

IRENA Myslím, že dost udělal i pro naše ženy –

RIEGER Žen jsem si vždycky velmi vážil a hodně jsem se jimi obklopoval –

JACK Skvělý titulek!

VIKTOR O tom se, pane redaktore, domluvíme potom spolu –

RIEGER Tvrdý boj jsem vedl s korupcí. Všichni přece pamatují na případ Klein. Dáte si ještě trochu piva?

JACK Ale opravdu jen trochu –

(Přistoupí Osvald s tácem, postaví piva na stůl, z náprsní kapsy vytáhne pytlík a Jackovi nasype do piva skořici. Ukloní se a zamíří s tácem do vily, odkud vychází Babička. Přítomní znehybní.)

HLAS (z reproduktoru) Ta věc se skořicí nemá žádné psychologické či jiné vysvětlení, a pokud má, nevím jaké. Připadá mi to – aspoň zatím – jako projev čisté autorské svévole nebo dokonce mé poněkud soběstředné radosti z toho, že si mohu vymyslet jakoukoli ptákovinu a herci to musí s vážnou tváří zahrát. Co ale mohu dělat? Prostě se mi to líbí a mám pocit, že to tam patří.

(Přítomní ožijí, Osvald odejde do vily. Na schůdkách se mine s Babičkou, která má v ruce Fuj. Irena končí s líčením, nasazuje si i sundává brýle, hraje si s šátkem a nenápadně pózuje, Bob kolem ní poskakuje a fotografuje)

BABIČKA Už ho nechte! Vidíte přece, jak je unavený –

RIEGER Já nejsem unavený, mami!

BABIČKA Jsi. Slyším to. Stejně říkáš pokaždé totéž –

IRENA To není pravda! Dnes mluvil opravdu hezky!

VIKTOR Také si myslím, že se to dnes neobyčejně povedlo. Ale jak se říká: v nejlepším se má přestat. Poslední otázku, prosím –

RIEGER Víte, co mi jednou řekl Tony Blair? Když jim neodpovíš, odpoví si sami. Dobré, že?