Pomoc z Ukrajiny

Míra nezaměstnanosti v květnu klesla na pět procent a dostala se tím na více než desetileté minimum. Nedostatek pracovníků se tak stává úzkým hrdlem ekonomiky. Řešení? Řízená imigrace.

„Česko se nemůže vyhnout většímu přílivu imigrantů. Vyspělé evropské země si to prodělaly už před jednou generací a my se z toho můžeme poučit,“ předpověděl pro Respekt.cz analytik ČSOB Tomáš Sedláček. A na cestu dohánění Západu jsme se už vydali. Každý dvacátý zaměstnanec v Česku je cizinec. „Do budoucna to bude více než dvakrát tolik. Musíme je více integrovat do společnosti a rozumě imigraci řídit,“ myslí si Sedláček.

Česko si podle Sedláčka bude muset zvyknout na to, že dominance české národnosti bude postupně klesat. „Čeká nás takové psychologické odpupkování. Je to věc, na kterou bychom se měli svým způsobem i těšit.“ Podle údajů Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí pracovalo v Česku ke konci roku 2006 nejvíce Slováků (skoro 100 tisíc), Ukrajinců (přes 67 tisíc) a Vietnamců (téměř 24 tisíc).

Z celkového počtu 250 tisíc oficiálně pracujících cizinců v Česku pochází zhruba polovina z Evropské unie. „Slováci mají výhodu například v přístupu k vysokému školství, když dostávají automaticky koleje. Svou roli hraje také jazyková blízkost. V příštích letech bude nejspíše narůstat počet pracujících z bývalého Sovětského svazu,“ doplnil Sedláček. Neoficiálně v Česku podle odhadů pracují další desetitisíce lidí.

Česko plné cizinců

Podnikatelé větší příliv cizinců vítají. „Naše firmy po tom volají, protože je trápí nedostatek pracovních sil na českém trhu,“ řekl pro Respekt.cz prezident Hospodářské komory Petr Kužela. „Podle OECD Česko přesně neví, jak reagovat na přibývající počty cizinců. Možná je to následek dlouholeté uzavřené společnosti z totality. Ale i s tím se Češi musejí vyrovnat.“

Větší imigrace může způsobit ale i problémy. „Přístup Čechů je do jisté míry xenofobní, podobně jako v jiných zemích. Není zde vřelé vítání, ale není to extrémně vyhrocené,“ okomentoval pro Respekt.cz vztah Čechů k pracujícím cizincům vedoucí katedry sociální geografie Univerzity Karlovy Dušan Drbohlav.

Podle Drbohlava může zneužít problém imigrační politiky například nějaká politická strana. „Podobně vnímání lidí může ovlivnit zhoršení socioekonomických podmínek. První, kdo jsou z toho viněni, jsou právě imigranti.“

Ministerstvo průmyslu a obchodu, které ve vládě na podzim prosadilo takzvané zelené karty pro pracovníky ze zemí mimo EU, se toho neobává. „Tyto obavy nemáme, pracovní povolení a povolení k pobytu budou v rámci zelených karet úzce propojeny, takže pracovníci ze zahraničí budou v ČR skutečně kvůli práci,“ sdělil Respektu.cz Matyáš Vitík z tiskového oddělení ministerstva.

Cirkulační migrace

Česku a potažmo celé Evropě se může vymstít politika takzvané cirkulační migrace, kdy pracovníci přichází do země jen na určitou dobu, a poté ji zase opouští. Příkladem mohou být právě zelené karty, které jsou udělovány na tři roky. „Je otázka, zda to může dlouhodobě fungovat. V 50. a 60. letech v Evropě tyto snahy také byly, a nakonec se krátkodobá migrace proměnila v dlouhodobou,“ uvedl Drbohlav. Na druhé straně podle něj žijeme v éře globalizace, kterou doprovází obecně zvýšená migrace lidí.

Česko ale nebylo vždy k řízené imigraci tak otevřené. Například na konci devadesátých let vzhledem k vysoké nezaměstnanosti naopak imigraci omezovalo. Dohoda z roku 1997 mezi Českem a Ukrajinou tak vedla k omezení přílivu pracujících o 40 procent. Ve skutečnosti ale řada Ukrajinců pouze přešla na živnostenské podnikání nebo začala pracovat nelegálně.

Největší část zahraničních pracovníků v Česku tvoří věková skupina 25 až 39 let (přes 100 tisíc lidí). Dvě třetiny cizinců jsou muži. Nejvíce jich pracuje v Praze (téměř 74 tisíc) a nejméně v Olomouckém kraji (necelých 5 tisíc).