Topolánkův ostudný Šlouf

To, že byl Mirek Topolánek osobně za Milošem Zemanem vlastně moc nepřekvapí. Člověka spíše zaujme, že ho doprovázel také Miroslav Šlouf. Víme sice, že Šlouf spolupracuje s Topolánkovou pravou rukou Markem Dalíkem, víme, že jednal o prezidentské volbě s kancléřem Jiřím Weigelem, ale přímé kontakty s premiérem – to už je trochu silná káva.

Jak jdou kontakty s bývalým vysokým komunistickým funkcionářem dohromady s Topolánkovým (nedávno osvojeným) antikomunismem? Jak jde dohromady Šlouf s vyznamenáním pro Mašíny? Věc druhá je, že tato vláda kritizovala před svým nástupem k moci korupci. A Miroslav Šlouf má prsty v kdejaké špíně: od H-systému po ruský dluh.

Pak už jen pobaví, že Topolánek se úspěšným lovem dalších přeběhlíků chlubil na koncertu skupiny Olympic v Olomouci. Ta na počátku 70.let pěla píseň: „OK 225, OK chceme navádět, jeden zlý a krutý pasažér revolvér máaá“. Song zkomponovaný na zakázku Husákových normalizátorů se opíral do únosců letadel, údajných teroristů, tedy svého druhu „Mašínů 70.let.“

Topolánek si asi říká, že účel světí prostředky: Šlouf pomůže prosadit radar, pomůže přežít pravicové vládě, tak co má být? Má být - účel nesvětí prostředky, nežijeme v době inkvizice. A americký radar zařízený nějakým Šloufem - má to mezi námi vůbec smysl?

Co se Jířího Paroubka týče, nemá se moc čeho bát: kdyby totiž Zemana se Šloufem neměl, musel by si je asi vymyslet. Ve srovnání s těmito pány se totiž jeví jako slušný politik: chce přijmout euro, udržuje přátelské kontakty s evropskými sociálními demokraty (i když jsou to často staromódní levicoví strejci, oproti české politice jsou vzorem civilizovanosti) a není xenofobní. Zeman sice zprivatizoval banky, ale jinak byla jeho vláda pohroma: akce Olovo, Srba, Stiess, Kavanův trezor, D-47, ruský dluh, pokus o vraždu novinářky, v zahraniční politice xenofobní výpady proti Němcům a Rakušanům. Zemana možná obdivuje Václav Klaus, ale to je tak všechno.

Kdysi mi kdosi říkal, že ať je Zeman jaký chce, přeci jen je to vzdělaný a docela vtipný intelektuál, se kterým si popovídáte třeba o filmech z 60.let, což se vám s funkcionářem Paroubkem jistě nepoštěstí. To je sice pravda, každopádně je to názorný příklad toho, že být či nebýt intelektuál, to opravdu není oč tu běží.