Zbytečný stres

Už pár měsíců je to pořád stejné. České nemocnice hlásí, že se letos rodí rekordní počet dětí. Zprávy o radostném baby boomu pravidelně střídá varování, že zdejší porodnice mají nebezpečně nabito. Rodičům hrozí, že nebudou přijati ve své spádové – nebo oblíbené - nemocnici a budou nuceni hledat ústav, kde mají volno.

V hlavním městě je zpravidla nutné se ve vybrané porodnici registrovat půl roku před přibližným termínem porodu. Od prázdnin se mluví o tom, že přeplněná je porodnice v Pardubicích. Narváno je i v Ústí nad Labem, kde podle čerstvých zpráv nastávající matky podepisují souhlas s eventualitou, že budou v případě nutnosti cestovat sanitkou do jiné volnější nemocnice.

Matky dostávají do rukou alespoň možnost zaškrtnout na formuláři nemocnici, kam výslovně nechtějí (na severu je to podstatná okolnost, protože nemocnice v Mostě a Teplicích nemají kvůli několika ne zcela vyjasněným úmrtím z posledních let zrovna nejlepší pověst).

Proniknout v tuzemsku do porodnice, která má u rodičů z nejrůznějších důvodů dobré jméno, dnes prostě není vůbec jednoduché a ke stresu z náročného porodu se přidává obava, zda všechno nezačne v autě cestou tam, kde mají volno.

Dalo se to čekat. Počet narozených dětí stoupá už dlouho (v posledních letech se rodí pravidelně víc než sto tisíc dětí ročně oproti 90 tisícům v devadesátých letech). Demografové sice hlásí, že to bude trvat jen pár let, než odezní silná rodičovská generace sedmdesátých let, ale v tomto směru není nic úplně jisté.

Zcela jisté je naopak to, že české matky si mohly nervozitu a obavy z harcování sanitkou do neznámé okresní nemocnice v pohodě ušetřit.

Ten přetlak totiž rozhodně nezpůsobuje jen baby boom. Na svědomí ho má především vytrvalá – a zatím úspěšná - snaha doktorů a úředníků vnutit zdejší populaci názor, že porod je především lékařský zákrok, u něhož je vedle přítomnosti doktora vždy nutná i několikadenní hospitalizace (dnešní nedostatek míst se koneckonců týká především lůžek, na nichž leží matky první dny po porodu).

Problém je v tom, že drtivá většina českých matek tuhle drahou nemocniční péči vůbec nepotřebuje.

To ani v nejmenším neznamená, že by jim někdo chtěl upírat profesionální lékařskou péči. Rodiče v mnoha vyspělých zemích už léta volí ve snaze uchránit sebe a své děti jakýchkoli komplikací možnost rodit s luxusem kvalitního lékařského zázemí v zádech. Podstatný je výklad slova lékařské zázemí. V Česku se jak známo chápe tak, že porod formálně vede lékař a že tento „zákrok“ vyžaduje vždy několikadenní hospitalizaci. V mnoha okolních zemích (které lze z různých důvodů považovat za luxusnější než Česko) přitom platí, že porod zdravé matky vede v souladu s představami rodičů porodní asistentka a lékař zasahuje jen při komplikacích. Pokud jsou matka i dítě v pořádku, mohou být po pár hodinách oba propuštěni domů – a uvolnit místo dalším dychtivým zástupcům „baby boomu“. Tento zvyk samozřejmě přináší rodičům celou škálu možností od přísně lékařsky vedeného porodu přes ambulantní porod s asistentkou až po porod doma (s možností využít drahých služeb specializovaného lékaře v případě potíží).

V České republice se o ten zastaralý „zvyk“ už léta vede spor, který zdejší rodiče i porodní asistentky zatím prohrávají. Asistentky sice mohou podle zákona fungovat samostatně, ale v praxi se to týká jen péče o matky před a po porodu. Jedna z ministerských vyhlášek totiž zároveň říká, že porod bez lékaře prostě není možný. Jinou věcí je, že v reakci na striktní režim v nemocnicích každoročně stoupá počet rodičů, kteří pravidla ignorují a na vlastní pěst – a na vlastní náklady - rodí doma jen s porodní asistentkou (loni se takto narodilo podle neoficiálních odhadů asi 300 dětí).

Další kolo sporu o „české zvyky“ budeme moci sledovat hned zítra v Praze. Tentokrát v něm budou hrát hlavní roli iniciátorky petice „Za normání porod“, které svolaly na odpoledne demonstraci před ministerstvo zdravotnictví (mezi požadavky patří mimo jiné právě větší autonomie pro porodní asistentky).

Pro pořádek ještě dodejme, že tým současného ministra je v debatě o tom, jak má vypadat normální porod přeci jen o něco flexibilnější než jeho předchůdci. To ale nic nemění na tom, že i Tomáš Julínek dokonale rozumí z pohledu zdravých matek i porodních asistentek zcela absurdnímu tvrzení, že „porod prostě vede doktor“.

Skutečný průlom by teď do českých porodnic mohly přinést zdejší zdravotní pojišťovny. Řeč je o možnosti, že některá z nich na liberalizujícím se poli nabídne jedné z odvážných porodních asistentek možnost vést porod bez asistence lékařů – a tím uvolňovat přeplněné porodnice pro skutečně naléhavé případy. Na české poměry to zní troufale, ale možná to už nebude dlouho trvat.