Chalupeckého cena: Vyhrát hodinky s vodotryskem

Cena Jindřicha Chalupeckého pro výtvarníky do 35 let dospěla do jubilejního 25. ročníku. Od 26. září se ve Veletržním paláci představuje pětice finalistů, kteří se historicky poprvé utkávají o hmotnou cenu z dílny designéra Maxima Velčovského. Její držitel bude znám 20. listopadu. Svého vítěze tradičně vybírají také čtenáři Respektu, který je partnerem Chalupeckého ceny. Předání jejich trofeje bude součástí slavnostního vyhlášení. Hlasujte ve formuláři pod anketou, která přibližuje letošní finalisty. 

Lucia Sceranková: Staré světlo

Jak byste své finálové dílo popsala?
Je to nová série pracující s fotografickým obrazem. Název vychází z faktu, že částice slunečních paprsků, které cítíme na tváři v běžný den, mohou mít ohromný věk, ale má spíše metaforickou funkci. Výstava nemá ambice zachytit závrať z kosmu a nesmírnost času. Naopak, věci se vracejí zpět k osobnímu měřítku, skrývají mikroděje i prvek nadsázky. Zabývají se subjektivním vnímáním a prožíváním plynutí času jako neovladatelného živlu a našimi snahami získat kontrolu tam, kde to nejde.

Jak se díváte na požadavek srozumitelnosti umění?
Umění nefunguje jako automat na zážitky nebo okamžité procitnutí. Většinou vyzývá diváka k aktivitě - a ta může někdy spočívat pouze v poodstoupení od jeho vyšlapaných schémat vnímání, uvažování a hodnocení. Je už pak na divákovi, nakolik ho zajímá do hry vstoupit.

Kterých pět slov charakterizuje vaši tvorbu jako celek?
Jedna z mých samostatných výstav se jmenovala jako čtyřslovné přísloví: Tichá voda břehy mele.

Nejoblíbenější z dosavadních nositelů Ceny Jindřicha Chalupeckého: Michal Pěchouček, Ján Mančuška, Eva Koťátková.

Nejoblíbenější český a zahraniční výtvarný umělec?
Na mysl mi hned přišlo dílo, ne jméno umělce, a to film Be The First To See What You See As You See It od umělkyně Runy Islam. Ze světových umělců jsou pro mě důležití René Magritte, Man Ray. Ze současných umělců je to Pierre Huyghe a Wolfgang Tillmans, z mladších např. Rachel de Joode. Na domácí scéně mě v poslední době velmi zaujala Anna Huláčová. A jednou ze srdcovek je již nežijící sochařka Mária Bartuszová.

Komu z letošních finalistů byste cenu dala vy?
Tvorba a přístupy všech spolufinalistů jsou pro mě v něčem velmi inspirující. Pokud bych měla vybrat, tak by to byl Roman Štětina a Ztracený případ.

Co byste chtěla vyhrát?
Hodinky s vodotryskem, ale rezidence v New Yorku by byla také skvělá.

Kde by se mělo konat příští finále?
V Městské knihovně v Praze nebo v některém z prostor Moravské galerie v Brně.

Kde byste chtěla své finálové dílo trvale vystavit?
Mým snem je udělat knížku, což je způsob trvalého vystavení, a na své první právě začínám pracovat s vydavatelstvím Apart label.

Za kolik byste své finálové dílo prodala?
To je otázka pro galeristy.

Co jste naposled četla, viděla v kině nebo televizi a poslouchala?
Četla jsem Sleep Cures Sleepiness od Martina Kohouta a dalších a začala jsem Knihu neklidu od FernandaPessoy. V našem horoměřickém kině jsme sledovali Felliniho 8 ½ a seriál Top of the Lake. Ve sluchátkách jsem dnes měla hlavně FKA Twigs, Chrise Isaaka a Xiu Xiu.

Richard Loskot: Barva je to, co není

Jak byste své finálové dílo popsal?
Je o věčné přítomnosti. O nesamozřejmosti našeho prostředí. O tom, co přehlížíme. Je to otevřená scéna, kterou procházíte a stáváte se její součástí. Má dvě cesty: dovnitř a ven. V jednom prostoru se potkáváte s dvěma časy, v obou jste zároveň přítomni. Takovou věc umožňuje sama barva, což je vlastnost světla, a proto můžeme říct: je to, co ve skutečnosti není.

Jak se díváte na požadavek srozumitelnosti umění?
Je v pořádku, když jistému dílu nerozumíte. Ono v něm třeba nic ke srozumění není.  Je dobré se na svět dívat bez rozumu, i to nám umožní poznat neznámé. Toto mají především říkat instituce, které umění vystavují, aby pak nedocházelo k nedorozumění.

Kterých pět slov charakterizuje vaši tvorbu jako celek?
Prostředí, neviditelnost, niternost, subtilnost, prožitek.

Nejoblíbenější z dosavadních nositelů Ceny Jindřicha Chalupeckého: Ján Mančuška.

Nejoblíbenější český a zahraniční výtvarný umělec?
Nejoblíbenější jsou ti, kteří mě k umění přivedli: Magdaléna Jetelová, Stanislav Zippe.

Komu z letošních finalistů byste cenu dal vy?
Promiňte, na to nechci odpovědět.

Co byste chtěl/a vyhrát?
Pocit, že už nemusím soutěžit.

Kde by se mělo konat příští finále?
V Ústí nad Labem.

Kde byste chtěl/a své finálové dílo trvale vystavit?
Vytvářel jsem je pro konkrétní prostor Veletržního paláce. Estetika toho díla vychází z toho místa. Nemůže být jinde.

Za kolik byste své finálové dílo prodal/a?
Nevím, ale bud rád, když mě někdo podpoří, abych mohl něco další vytvořit.

Co jste naposled četl, viděl v kině nebo televizi a poslouchal?
Před létem jsem byl na koncertu v Rudolfinu, hrál se Rachmaninov, to mě nabilo. Film, který mě naposled zasáhl, byl dánský Hon.

Celá galerie

Roman Štětina: Ztracený případ

Jak byste své finálové dílo popsal?
Ztracený případ je zhruba hodinový film, ve kterém nepadne jediné slovo. Skládá se pouze ze scén převzatých ze seriálu Columbo, který se natáčel od roku 1968 do roku 2003. Snažil jsem se použité scény řadit chronologicky, takže během hodiny zestárne Peter Falk o téměř 35 let. To je ale vlastně spíš takový vedlejší efekt. Jde hlavně o pohled dovnitř postavy samé, o studii detektivního žánru jako takového.  Film je k vidění každou neděli v kině Ponrepo po celou dobu trvání výstavy. Ve Veletržním paláci visí plakát, který vytvořil grafický designér Zdeněk Ziegler, tvůrce velké řady legendárních československých plakátů. Nakonec pro moje potřeby upravil nepoužitý návrh plakátu pro film Milion vrahových očí z roku 1977. Jedná se tedy také o práci s „nalezeným“ materiálem. To, že je postava na plakátě Petru Falkovi trochu podobná, je šťastná náhoda.

Jak se díváte na požadavek srozumitelnosti umění?
Srozumitelnost uměleckého díla je pro mě důležitý element, ale neměl by být uplatňován na úkor autorovy upřímnosti vůči sobě samému. Čím více dílo souzní s osobností umělce, tím lépe. Každý umělec je jiný. Některá díla jsou sdílnější, druhá méně. To je kouzlo umění. Různost povah umělců znamená různé přístupy. A dílo, které se zpočátku zdá uzavřené, může postupem času začít promlouvat.

Kterých pět slov charakterizuje vaši tvorbu jako celek?
Mám zatím tři: položit – pošoupnout – naložit.

Nejoblíbenější z dosavadních nositelů Ceny Jindřicha Chalupeckého:
Dovolím si zde raději zmínit ty finalisty, kteří cenu nikdy nezískali a zasloužili by si ji: Jan Šerých, Zbyněk Baladrán, Pavla Sceranková, Josef Bolf,  Jiří Thýn, Alena Kotzmannová, Jakub Hošek, Rafani, Jan Jakub Kotík…

Nejoblíbenější český a zahraniční výtvarný umělec?
Stejně jako nemám nejoblíbenější kapelu, knihu, auto, pití, zvíře, nemám ani nejoblíbenějšího umělce/ umělkyni. Vždy se to odvíjí od aktuálního rozpoložení. V tuto chvíli znovuobjevuji dílo Jiřího Koláře, kterým jsem byl dost ovlivněn jako teenager, a pak jsem ho na nějakou dobu opustil. Z těch zahraničních ve mně stále rezonuje Hilma af Klint. 

Komu z letošních finalistů byste cenu dal vy?
Není a zřejmě asi ani nemůže být jasné, zda se cena udílí za dosavadní práci, vystavené dílo, nebo kombinaci obojího. Pokud by to mělo být za dosavadní práci, volil bych Martina Kohouta, jemuž by na záda dýchala Lucia Sceranková. Jsme si lidsky i umělecky nejblíž.

Co byste chtěl vyhrát?
To, co bych chtěl, se v žádné soutěži vyhrát nedá.

Kde by se mělo konat příští finále?
Kdekoliv, kde k tomu přistoupí adekvátně a s chutí.

Kde byste chtěl své finálové dílo trvale vystavit?
Vystavovat tento film trvale nemá smysl. Plakát může viset kdekoliv.

Za kolik byste své finálové dílo prodal?
Neprodal. Můj příspěvek k finálové výstavě je z principu neprodejný.

Co jste naposled četl, viděl v kině nebo televizi a poslouchal?
Co se četby týče, pokouším se doplnit si mezery v dějinách československého avantgardního divadla, ale mám rozečteného také Tobiáše Lolnesse. V kině jsem naposledy viděl Nekonečný příběh. Promítali ho v Ponrepu z 35mm kopie a byl to doslova stroj času.  Poslouchám Toulky českou minulostí. V posledních dílech tohoto rozhlasového seriálu už je Antonín Dvořák v Americe a dost se tam trápí. Právě se ale dal do práce na Novosvětské a trošku se mu zvedla nálada. 

Tereza Velíková: Hra o knize

Jak byste své finálové dílo popsala?
Jedná se o absurdní mikrodrama členěné do čtyř simultánních projekcí v prostoru. Okolo prostého příběhu obsesivního čtenáře se rozehrává hra o prolínání a přelévání rolí a časových i prostorových plánů. K pochopení pozic a motivů všech aktérů je nakonec nutné rozpohybovat i samotného diváka.

Jak se díváte na požadavek srozumitelnosti umění?
Řekla bych, že umění nikdy nebylo srozumitelné všem, takže to po něm nemůžeme chtít ani teď.

Kterých pět slov charakterizuje vaši tvorbu jako celek?
Promluva, dramatizace, struktura, nepatřičnost, chybění.

Nejoblíbenější z dosavadních nositelů Ceny Jindřicha Chalupeckého: Michal Pěchouček a Tomáš Vaněk.

Nejoblíbenější český a zahraniční výtvarný umělec?
To nemám. Mám oblíbená díla.

Komu z letošních finalistů byste cenu dala vy?
Romanu Štětinovi.

Co byste chtěla vyhrát?
Červený čtyřmístný kabriolet.

Kde by se mělo konat příští finále?
Tam, kde mu bude dobře a kde ho bude ta instituce chtít.

Kde byste chtěla své finálové dílo trvale vystavit?
Všude.

Za kolik byste své finálové dílo prodala?
Nejdřív je třeba najít kupce.

Co jste naposled četla, viděla v kině nebo televizi a poslouchala?
Naposled jsem četla Kalendářové a jiné historky Bertolda Brechta, viděla kompletního Hercula Poirota a denně poslouchám zvuky vysavače k uspávání dětí na YouTube.  

Martin Kohout: Dreadlocks

Jak byste své finálové dílo popsal?
„To se musí vidět.“

Jak se díváte na požadavek srozumitelnosti umění?
Srozumitelnost není problém, pokud je na místě. Problém tkví v „požadavku“.

Kterých pět slov charakterizuje vaši tvorbu jako celek?
Bez komentáře.

Nejoblíbenější z dosavadních nositelů Ceny Jindřicha Chalupeckého: Umění bych nerad zjednodušoval systémem žebříčků.

Nejoblíbenější český a zahraniční výtvarný umělec?
Viz předchozí otázka.

Komu z letošních finalistů byste cenu dal vy?
Smysl Ceny Jindřicha Chalupeckého nevidím v soutěži.

Co byste chtěl vyhrát?
Smysluplné otázky.

Kde by se mělo konat příští finále?
Mimo Prahu.

Kde byste chtěl své finálové dílo trvale vystavit?
V paměti.

Za kolik byste své finálové dílo prodal?
Bez komentáře.

Co jste naposled četl, viděl v kině nebo televizi a poslouchal?
To nejlepší z rozečtené hromádky: Mark Fisher: Ghosts of My Life. Don DeLillo: Underworld. Stefan Themerson: Cardinal Pölätüo.  Angela Mitropoulos: Contract & Contagion. Gerald Raunig: Factories of Knowledge, Factories of Creativity.  Robert Hassan et al.: 24/7: Time and Temporality in the Network Society. D. W. Winnicot: Playing and Reality.