Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Dělníci kultury, Kultura

Rok ženy

S rostoucím úspěchem hudebnic začíná být vidět, jak muži ve vymezení své role tápou a zaostávají

St. Vincent v Nashvillu, prosinec 2014 • Autor: Profimedia.cz
St. Vincent v Nashvillu, prosinec 2014 • Autor: Profimedia.cz

„Když muž mluví pravdu, je to automaticky bráno jako pravda. Není pochyb o tom, že by to neměla být pravda. Když pravdu říká žena, vždy tu je podezření, že přehání,“ popisuje zpěvačka a feministická aktivistka Kathleen Hanna v jednom ze silných momentů nedávného dokumentu Punk Singer. Ten je cele věnovaný jejímu životu a snaze učinit dominantně mužského prostředí rockového klubu místo, kde se budou dobře cítit i ženy.

Při pohledu na letošní žebříčky i aktuální stav popu nelze říct než to, že zakladatelka hnutí Riot Grrl a dívka, která stojí za sloganem Smells Like Teen Spirit, uspěla. Bez podezření z jakéhokoli přehánění je pravdou, že rok 2014 byl rokem ženy. A všímá si toho nejeden komentátor.

Pokud by člověk vedl řez hudební produkcí od nablýskaného vrcholového mainstreamu přes indie scénu až po alternativu, byly to právě ženy, které v každém tomto segmentu vytvořily špičkovou kvalitu, což úplně nejde říci o mužích. A nejde tu rozhodně jen o pěkné tváře a vystrčené vnady. K nejúspěšnějším skladbám roku patří náladou posmutnělá zpověď ženy, která absolvovala intenzivní noční tah: Chandelier. Natočila australská zpěvačka Sia, jež kromě vlastní tvorby patří k žádaným skladatelkám hitů a její služby využívají Eminem, Jennifer Lopez, Katy Perry, Kylie Minogue i Rihanna.

Právě kontakt s první ligou popových hvězd přiměl Siu k rozhodnutí neukazovat v klipech, rozhovorech a promokampani pro aktuální desku 1000 Forms of Fear svou tvář. Vždy se ke kameře točí zády. Synonymem Sii se tak stal charakteristicky geometrický účes. Nejenže nechtěla být poměřovaná tím, jak vypadá, šlo o to uchovat si trochu anonymity a soukromí. Což vyšlo. Sama líčila, jak šla do nákupního centra, kde z reproduktorů zněl Chandelier, píseň s téměř 400 miliony přehrání na YouTube, ale jí si nikdo ani nevšiml.

Když v dubnu tohoto roku vstupovala Nirvana do Rock and Roll Hall of Fame, byla otázka, kdo by měl při koncertním vystoupení zastoupit Kurta Cobaina. Zbytek kapely z toho vybruslil geniálně: přesvědčeného feministu a dávného přítele zmíněné Kathleen Hanna zastoupily hned čtyři zpěvačky.

Joan Jett coby historicky první ikona, k níž kdy mohly ženy v rocku vzhlížet, a také Kim Gordon, baskytaristka Sonic Youth a umělkyně s neomylným instinktem na nové talenty. Doplnila je novozélandská sotva osmnáctiletá Lorde a také St. Vincent, která podle všech kritických anket natočila jedno z nejlepších alb roku.

Nejvýraznějším objevem se díky unikátní směsi trip-hopu, r'n'b a silné vizuální image stala FKA Twigs - a napříč žebříčky bodovala Taylor Swift, Lana del Rey,Lykke Li nebo písničkářky Sharon Van Etten a Angel Olsen.

Od roku 1978, kdy Kate Bush vyhrála britský singlový žebříček jako vůbec první žena, která si svou skladbu napsala sama, přešlo mnoho vln, které zviditelnily ženské hnutí. Střídaly se punkové kapely, folkařky i popové hvězdy. Dnešní stav je však fascinující v tom, že dospívající dívky mají najednou v popkultuře nepřeberné množství vzorů, kterými se mohou v životě inspirovat.

Jsou tu aktivistky jako pravidelně publikující zpěvačky kapel nebo Perfect Pussy. Vedle nich civilně vystupující hudebnice, pro než ženství není téma; chtějí prostě hrát se stejnou samozřejmostí, jaká je dopřána mužům. To se týká třeba taktéž bodující čtveřice Warpaint. A pak tu máme i ženy ochotné až hyperrealisticky pracovat s vlastní sexualitou jako třeba Nicki Minaj.

„Když žena křičí, tak to často není vnímáno jako výraz síly. Právě naopak, lidi to nezřídka odpuzuje,“ vysvětluje v rozhovoru pro Pitchfork Mish Way, zpěvačka kanadské kapely White Lung, jež jde ve stopách skupin jako Hole, L7 nebo Babes in Toyland. „Vždycky jsem byla hlasitá a vždycky mi říkali, abych držela hubu. Takže když mi najednou začali za moji hlučnost na pódiu aplaudovat, byla jsem ohromená a cítila zadostiučinění.“

Tohle platí o stále větším množství žen, jež v uplynulých sezónách našly nejrůznější podoby svého hlasu a identity v hudbě. A o to víc začíná být vidět, jak muži ve vymezení své role vůči nim tápou a zaostávají.

P.S. Kdyby se někdo chtěl přes svátky naučit skladbu roku 2014, možnost TU je.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].