Jak Kleslová řekla Kobzovi své ANO

Teoretici ten výraz nemají rádi, ale co už: výstava Aenigma v olomouckém Muzeu umění je fakt pěkná (kdo by snad nepoznal, o který výraz jde, tak nikoli o fakt, ale o pěkná). Více si o tom přečtete za chvíli v Respektu, nicméně pro ochutnávku stojí za to uvést, že tu visí nejen obrazy a stojí nejen sochy všemožných autorů spojených s antroposofickým hnutím Rudolfa Steinera. Pokusili se tu totiž taky rekonstruovat, jak na počátku století vypadaly příbytky lidí, kteří Steinerovu učení propadli. Takže tu stojí dětský pokoj, obývák i meditační místnost, vše podle návrhů architekta a designéra Christiana Hitche z Dornachu. Jak je vidět ze snímku „prostorové sochy“ v podobě půvabného sedacího koutu, Dornach - kde si antroposofové v roce 1913 založili uměleckou kolonii a postavili drákulovsky působící betonové Goetheanum - je nutné si neplést s Hornbachem. 

V Olomouci také v pátek vystoupilo duo populárních vědeckých komiků Krauss – Dawkins. Snímek je sice poněkud rozmlžený, taková byla ale koneckonců jejich debata v rámci festivalu AFO. Tedy pokud zrovna nepatříte k expertům na teoretickou fyziku, respektive evoluční biologii.

Já se ztratil někde u paralelních vesmírů a hlavně hrochů, kteří prý mají mnohem blíž k velrybám než k prasatům, byť jsou to všichni sudokopytníci. Tak jsem si pak prohlížel fotky plejtváka obrovského, což je největší sudokopytník, ale ať jsem pátral, jak jsem pátral, ten dobře vyvinutý třetí a čtvrtý prst, jímž má nést celou váhu svého těla, jsem prostě nenašel. Ale možná jsem se mu jen díval na špatnou nohu.

V našich Vršovicích se zase dějí věci: v sobotu tu proběhla brigáda, jejímž účelem bylo vyvézt suť z malé proluky vedle zastávky Krymská. Kateřině McCreary ze Startu Vršovice se totiž podařilo na pět let pronajmout (s opcí) zdejší pozemek léta ležící ladem - s tím, že ho promění v komunitní zahradu. Od května se tu bude prodávat zelenina, a kdo si ji bude chtít vypěstovat sám, má možnost. Sázet se začíná už o víkendu. Sympatické je, že se to obejde bez velkého mediálního haló, protože o něj těmhle lidem nejde, jim jde právě jen o tu zahradu. 

A nepotřebují k tomu ani kamarádíčkování s místními politiky, což by bylo ostatně vzhledem k chmurné pověsti vedení Prahy 10 věcí značně něšťastnou. To se ostatně ukázalo hned v úterý, kdy v MF DNES vyšel článek o plánovaném Korzu Krymská, na které se podle Facebooku chystá 9,9 tisíce hipsterů. Ondřej Kobza z café V lese při té příležitosti novinářům sdělil, že by bylo nejlepší řešit budoucnost téhle parádní ulice se starostkou Radmilou Kleslovou, protože jen díky ní se Krymská může zkultivovat. A starostka si samozřejmě okamžitě přihřála svou PR polívčičku a nadšeně Ondřejovi řekla své ANO. Jak je vidět, Kleslnout se dá opravdu hodně hluboko.

Ale abych si i já přihřál svou dršťkovku, ve středu proběhla už třiačtyřicátá Pecha Kucha Night Prague v kině Aero. Do Česka tenhle původně japonský projekt přivezla Jana Kostelecká před osmi lety, od té doby se k Žižkovu přidala další města, ba i instituce, které model prezentace formátu 20 obrázků po 20 sekundách úspěšně šíří dál po českých luzích a hájích. S Janou se snažíme vybírat co dva měsíce další nové tváře, které mají co ukázat a hlavně co říct. Soudě podle zájmu publika, pořád to kupodivu funguje. Inspirativních lidí je tu totiž víc, než by se na první pohled zdálo. Mě ve středu nejvíc potěšil Čou Ťün-Šeng, pekingský rodák usazený díky studiím FAMU v Praze. Má zvláštní zálibu: když fotí lidi, tak jen z jedoucího autobusu nebo tramvaje, přičemž to ale vypadá, jako by ničím nejel, jak to má všechno ostré a prokreslené. A jednou ho takhle napadlo, že zkusí ze zadního okna tramvaje fotit od nástupní až po konečnou. V jednom záběru, na desítky minut otevřenou závěrku. Vyšly mu z toho fascinující fotky, které působí, jako by Praha plula nějakým tím Kraussovým paralelním vesmírem.

A ještě na skok do Vršovic: ve čtvrtek proběhla další vernisáž v plenérové galerii ProLuka. Matěj Al-Ali (to je ten s tou kotvou na paži) přispěl ke zkrášlování zdejšího živelného parčíku instalací pojmenovanou Společný pupek.

Proč zrovna pupek a proč společný, to si nechal pro sebe. Každopádně do objektu se dá zespodu vlézt a trochu si v něm zameditovat. Třeba o nesmrtelnosti společného pupku…