Strašlivý pirát z temného webu byl shledán vinným

Mezi Řeckem a ministry financí zemí eurozóny došlo v úterý ke vzácné shodě. Po pouze hodinové videokonferenci věřitelé schválili seznam reforem, který jim vláda z Atén poslala (Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka byly o poznání skeptičtější). Řecko tedy zůstává v eurozóně, finanční trhy jsou klidné, reformní program pokračuje. V čem ale dohoda vlastně spočívá?

Z nespočtu článků a technických komentářů, které se objevují na specializovaných webech, v dnešním menu vybíráme shrnující zpravodajský článek ze středečních The New York Times. Při pohledu zdálky zpoza oceánu je evropské mraveniště trochu přehlednější a následující výborné shrnutí to dobře dokládá.

„Klid zřejmě nepotrvá příliš dlouho. Skutečnost, že se nyní obě strany prohlašují za vítěze jednání, naznačuje křehkost a nejednoznačnost nové dohody. Neřeší totiž hrůzostrašný stav řecké ekonomiky a mnohé z hlavních problémů jen odsouvá do budoucna,“ píše například reportér Jim Yardley.

Mnohé se přece jen změnilo. Radikální Syriza se vzdala konfrontačního postoje a přistoupila na některé zásadní požadavky věřitelů. Zároveň premiér Alexis Tsipras prosadil některé, jakkoli skromné, změny evropské politiky vůči jeho zemi a získal prostor pro řešení „humanitární krize“, kterou tvrdé úspory v Řecku způsobily.

„Blízcí poradci říkají, že jeho velkým cílem je nyní splnit velmi rychle tyto reformní sliby, získat si tím důvěru a díky tomu v červnu vyjednat lepší podmínky v příštím reformním programu,“ píší dále The New York Times. Řecká vláda se chce soustředit na boj s daňovými úniky, na vybudování funkční státní správy, na boj s korupcí. To je dobrý směr, který míří k jádru řecké krize. Ovšem teprve uvidíme, zda Tsipras a spol. dokážou tento úkol zvládnout.

Někteří komentátoři si jsou vědomi toho, že jsou už sami o sobě institucí - a že si pak můžou dovolit být osobní. Gideon Rachmanv komentáři v úterních Financial Times se svěřil čtenářům se svou dlouholetou skepsí vůči euru, které vždy považoval za umělý výtvor předurčený k zániku. Euro totiž podle něj vzniklo na nereálných předpokladech: na představě politické unii, která však neexistuje a nebude existovat, protože neexistuje společná evropská politická identita. Proto musí euro zkolabovat.

A dnešní problém s Řeckem je jen dalším důkazem, že jsem měl pravdu, píše Rachman. Ale jak dodává, kdysi by ho to potěšilo, protože dlouhá léta byl přesvědčen, že euro je postaveno na tak falešných základech, že nemá nárok na přežití, tudíž jeho zánik bude dobrá věc. „Dnes si tím však nejsem jist,“ píše překvapivě.

Důvody jsou nasnadě. Kolaps Řecka a jeho odchod z eurozóny, který by dříve či později vyvolal kolaps eura jako takového, by vedl k rozštěpení Evropské unie, která už dnes čelí pokusu o její oslabení a rozštěpení ze strany Moskvy. Pokud by se EU, která je „důležitým ochráncem základních liberálních hodnot“, začala opravdu štěpit, nastoupí radikální pravice i levice a důsledky toho by mohly být drtivé pro celou Evropu.

Proto se Rachmanovi ulevilo, že prozatím to vypadá tak, že Řecko se dohodlo s ostatními členy eurozóny a „grexit“ je pro tuto chvíli odvrácen. Když něco takového říká Rachman, tato instituce mezi komentátory, znamená to, že situace je vážnější, než si mnozí připouštějí.

Francie varovala Rusko před útokem separatistů na Mariupol. Mohl by prý vést k dalším sankcím Evropské unie. Uvádí to v online reportáži Aktualne.cz.

Jeden z nejzajímavějších internetových magazínů současnosti, londýnský AEON, přináší podrobný a fascinující vhleddo „dějin“ proslulého ilegálního trhu s drogami - Hedvábné stezky operující několik let na tzv. skrytém internetu. Její zakladatel Ross Ulbricht byl teď v únoru uznán u newyorského soudu vinným ze sedmi zločinů včetně praní špinavých peněz, obchodování s drogami a z hackerství.

Původně byl Ulbricht - používající na skrytém webu pseudonym Strašlivý pirát Roberts - obviněn i z pokusu o šestinásobnou vraždu, ale z toho nakonec sešlo. O délce trestu rozhodnou soudci v polovině května.

Skrytý (temný) web a jeho vstupní bránu Tor založili v 90. letech podobní političtí snílci jako Ross, kteří doufali, že v houštině nevypátratelné sítě dají lidé beze strachu rozvinout svým přirozeným zájmům a svobodě. V jisté temné variantě se tak stalo. Tor se proměnil v místo slibující nalézt a do značné míry bez rizika získat věci jinde zapovězené - zbraně, dětskou pornografii, kradené kreditní karty a samozřejmě drogy.

Ulrich (30) vybudoval Silk Road z nuly na impérium, jehož tržby se za dva roky existence odhadují na víc než miliardu dolarů. Původně zde chtěl pouze prodávat svoje psychotropní houby a demonstrovat své politické vize. „Jde o to použít ekonomickou teorii jako prostředek k vymýcení agrese mezi lidmi a vybudovat takové formy ekonomické simulace, které lidem předvedou v praxi, jaké to je žít ve světě, který rezignoval na neustálé používání nátlaku,“ napsal mladý idealista na svůj profil LinkedIn.

Ale i jeho nápad šel cestou vepsanou do genů Toru: dva roky nato skončil mladý vizionář svobody v base jako vládce totalitního drogového impéria, který špicluje své klienty a dealery a objednává si přes web vrahy lidí ohrožujících zradou jeho byznys. Naštěstí pro něj se stal zřejmě obětí podvodu a „vrazi“, kterým dopředu za zakázku zaplatil skoro milión dolarů, byli zřejmě buďto komplicové zrádců, nebo šlo o tytéž osoby - nepřehlednost Toru jakékoli další pátrání znemožňuje. Každopádně žádné mrtvoly spjaté s Ulbrichtovou kauzou se policii nepodařilo dohledat.

„Libertariánský sen o volném online drogovém tržišti, které umí tajuplně a mírumilovně regulovat samo sebe je prostě to, co je: pouhý sen,“ píše na závěr svého textu v Aeonu Henry Farell. „Hrát si na piráty je legrace jen tak dlouho, dokud i ostatní spoluhráči jsou také děti. Problém je, že až se jednou objeví na scéně dospělí s reálnými meči, může být na probuzení dost pozdě.“

Čeští otcové by měli ve větší míře než dosud zůstávat na rodičovské dovolené. Přimět je k tomu hodlá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová, a to hrozbou snížení platby od státu. V rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedla, že navrhne mechanismus dělení rodičovské. Po narození dítěte se rodiče rozhodnou, kdo z nich zůstane doma a jak dlouho. Tak je tomu i dnes, nově by ale druhý z rodičů měl nárok na pár měsíců svého partnera doma vystřídat. Nebylo by to povinné, ale pokud by toho manželé nevyužili, přišli by o peníze.

Rodičovský příspěvek, který stát lidem posílá po narození potomka, je celkem 220 tisíc korun a platby jsou rozložené do 24, 36 či 48 měsíců. „Podle mě je reálné začít na jednom až dvou měsících. Kdyby toho druhý rodič nevyužil, o tu dobu by se rodičovská zkrátila,“ dodává kandidátka na post místopředsedkyně ČSSD. Ještě před volbami v roce 2013 přitom zvažovala mnohem přísnější variantu. 

Video: Dokument deníku Guardian sleduje australského pastora a aktivistu, jenž bojuje proti příliš častému posílání mladých Aboriginců do vězení a chce pro problémové mladíky vybudovat komunitní centrum. 

Kulturní tip: THE TOURÉ-RAICHEL COLLECTIVE. Divadlo u hasičů, Praha, 26. února v 19:30. Už jeho první hit Bo'ee byl v amharštině, jazyce etiopských imigrantů do Izraele, a od té doby mladý pianista a skladatel Idan Raichel do svého Idan Raichel Project zapojuje hudebníky ze všech v Izraeli přítomných hudebních tradic; od východoevropských přes španělské až po arabské. Boston Globe nazval jeho hudbu „fascinujícím oknem do mladého tolerantního Izraele, který se formuje mimo novinové titulky“.

Raichelův multietnický přístup, který mu přinesl celosvětovou slávu, se začal formovat během povinné vojenské služby, kde se spřátelil s Izraelci afrického původu, a právě jejich melodie ho inspirovaly k prvním skladbám. Během následné raketové kariéry spolupracoval již téměř se stovkou interpretů z mnoha kultur. Nejnovější z těchto hudebních přátelství navázal s malijským kytarovým virtuosem Vieux Farkou Touré, se kterým také přijíždí do Prahy, aby spolu představili album The Paris Session. Oba podle svých slov chtějí společným projektem poukázat na to, že přinejmenším v hudbě může mezi Židem z Izraele a muslimem z Mali vládnout dokonalá harmonie.