Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Evropou začíná obcházet přízrak vlhčených ubrousků

Svět očima orla :: Pochyby nad letem 4U9525 :: Příběh Amandy Knox :: Poslední dny Evropy :: Pomsta kanalizaci

Vlhčené ubrousky nechybí ani tady • Autor: Profimedia.cz
Vlhčené ubrousky nechybí ani tady • Autor: Profimedia.cz

Tentokrát začneme trochu netradičně, tohle je pohled na svět natočený kamerou připevněnou na hřbetu ochočeného orla. Dravec se vznáší nad Dubají, na zemi jeho cvičitel roztahuje ruce a dává mu příkazy, kterým směrem plachtit. Na konci ruce sklapne, orel se vrhne k zemi a přistává. Zde dramatický závěr. Záběry kamery zachycují střemhlavý sestup.

Pohled z této perspektivy mnoho lidí láká a cena za něj je někdy dost vysoká, jak jsme viděli minulý týden. V případě tragédie letu 4U9525 se zdá, že do sebe všechno zapadá: druhý pilot skrýval duševní nemoc, měl sebevražedné tendence a rozjížděla se mu oční vada, jež mu měla zabránit pokračovat v atraktivním zaměstnání. Když se tedy ocitl sám v kabině letadla, zamířil k zemi a zabil sebe a 149 dalších lidí.

Andreas Lubitz • Autor: telegraph.co.uk
Andreas Lubitz • Autor: telegraph.co.uk

Záplavě mediálních informací se těžko odolává, ale existují i pochybovačné hlasy. Jeden z nich nabídl redakční komentář v novém Respektu, další již během víkendu publikoval například server Bloomberg View. Ten poukazuje na to, že v podstatě vše stojí na prohlášení jednoho vyšetřovatele a sérii anonymních úniků do médií. “Pravda je taková, že bez technických informací z druhé černé skřínky není možné sestavit koherentní teorii o tom, k čemu došlo během letu 4U9525. Teprve až - pokud vůbec - bude záznam nalezen, zjistíme, proč přesně začal letoun měnit svou výšku.”

Nesměřujeme tu k žádným spikleneckým teoriím, mluvíme pouze o opatrnosti a zdravé skepsi. Vyšetřování probíhá nestandardně - vyšetřovatelé velmi rychle pouští otevřeně či anonymně do médií kusé informace, aniž mají pohromadě všechna dostupná data. Za normálních okolností trvá podobné šetření měsíce, někdy i roky. Nahrávka z pilotní kabiny je sice děsivá, ale létání je ale složitých detailů, které nezasvěcenému nejdříve ani nepřijdou na mysl. Média teď samozřejmě doplňují podrobnosti ze života Andrease Lubitze; řekněme si ale upřímně, že v této atmosféře už si musí i maminky ze sousedství vzpomínat, že čtyřletý Andreas občas plácal takové zvláštní bábovičky.

V každém případě proti postupu vyšetřovatelů opakovaně protestují profesní organizace pilotů (a nedostává se jim velké pozornosti). Piloti sice mohou vycházet z pocitu falešné solidarity, na druhé straně přední média tady nejsou od toho, aby běžela jako smečka po jedné stopě. Proč probíhá vyšetřování tak, jak probíhá? Kdo pouští anonymní informace do médií a jak s tím vyšetřovatelé naloží? Co vlastně víme o kapitánovi? Co se na věc jen tak pro zajímavost podívat očima pilotů a vyslechnout si jejich námitky? Celkem vzato, kam ten spěch?

Všechno se zdálo jasné i v těžko uvěřitelném případu Američanky Amandy Knox a jejího italského přítele Raffaele Sollecita, když je v roce 2009 je italský soud poslal do vězení na 28 a 25 let vězení za hrůznou, sexuálně motivovanou vraždu britské studentky a Amandiny spolubydlící Meredith Kercher (studovala v rámci programu Erasmus).

Stejně tak se zdá všechno jasné nyní, když je italský nejvyšší soud podruhé a definitivně osvobodil. A jak zdůrazňuje The Economistdalší média, dal si záležet, aby zdůraznil, že mladí lidé nejsou na svobodě kvůli nedostatku důkazů, ale prostě proto, že čin nespáchali. “Kasační soud v Římě shledal obviněné nevinnými na základě toho, že čin nespáchali. Italské právo rozeznává několik typů omilostnění, tento je nejradikálnější,” píše The Economist.

Podruhé volná... • Autor: Globe Media /  Reuters
Podruhé volná... • Autor: Globe Media / Reuters

Kdo si četl zprávy o téže ženě pocházející v roce 2009, vyvstával mu před očima úplně jiný obraz. Když vyšetřovatelé mladou Američanku obvinili a soudce nakonec poslal do vězení (odseděla si celkem čtyři roky), vrhla se média po stopě a našla, co potřebovala.

Hovořila s bývalými milenci i kamarády, rekonstruovala události. Všechno do sebe zapadalo. Amanda Knox se proměnila v jakýsi přízrak s nevinnou tváří. Mluvilo se o manipulativní chladné nymfomance, vraždící vagíně. Natáčely se hororové filmy a psaly knihy - třeba ta s názvem Tvář anděla. Sex, vražda a skrytý příběh Amandy Knox.

Tedy všechno do sebe zapadalo až na to, že nic nesedělo. Vyšetřovatelé měli důkazy pouze proti přistěhovalci z Pobřeží slonoviny Rudimu Ghuede, jehož otisky v kalužích krve a stopy DNA našli přímo v místnosti. Protože se ale vyděšený pár (zřejmě po celonoční spářce) choval v prvních chvílích zvláštně a vypovídal chaoticky, došli k přesvědčení, že Ghuede nemohl vraždu spáchat sám. Následovala série divokých scénářů. Nejdříve mělo jít o satanistický kult. Potom o sexuální hru, která se vymkla kontrole: při němž jeden z mužů oběť drží, druhý znásilňuje a Amanda Knox jí ve stejném okamžiku přikládá nůž k hrdlu a v drogovém opojení vraždí. Finální verze líčila vraždu jako důsledek hádky o to, kdo bude ve společném bytě obou studentek uklízet.

 V celé věci chybělo pár “detailů”: například nebylo úplně jasné, jak je možné někoho tak brutálně zavraždit a nenechat v pokoji plném krve a dalších doličných předmětů jedinou stopu. Na konto vyšetřovatelů je ale potřeba dodat, že vystupování zjevně panikařící Američanky a jejího přítele bylo skutečně zmatečné. Amanda Knox dokonce v jednu chvíli obvinila křivě z vraždy dalšího muže - jak se později ukázalo, k obvinění došlo ve tři čtvrtě na šest ráno po mnohahodinovém výslechu vedeném v italštině, které rozuměla velmi omezeně.

Všechno trvalo sedm let. Pár byl odsouzen a osvobozen. Znovu odsouzen a teď definitivně znovu osvobozen. Amanda Knox vypadá na tomhle videu jako úplně normální mladá žena. Je zasnoubená a pracuje jako novinářka v jednom týdeníku v americkém Seattlu.

Teď úplně jiné téma. Evropa se krok za krokem posouvá k řeckému bankrotu. Bez dlouhého vysvětlování situaci revoluční vlády v Aténách vysvětluje následující křivka:

private sector deposits at greek banks rate chartbuilder • Autor: Respekt
private sector deposits at greek banks rate chartbuilder • Autor: Respekt

Graf zachycuje výši vkladů na účtech řeckých bank - a jak vidíte, ta přešla zhruba od nástupu Syrizy k moci v podstatě ve volný pád. V průzkumech sice Řekové svou vládu podporují, ale pak jdou pro jistotu do banky a vyberou z ní své úspory. Podle The Economist si Řekové od nástupu Syrizy k moci schovali doma pod polštář dobře deset miliard eur. Řecko je od paniky a insolvence zjevně jenom několik dní - konkrétně se mluví o 9. dubnu.

Zmíněný The Economist tvrdí, že běžní Řekové jednoduše nevěří, že by je Evropané odstřihli od pomoci. “Nemyslím si, že nás v tom Evropané nechají po všem, čím si Řecko v posledních pěti letech prošlo,“ cituje týdeník Mariu Infatidou, toho času v důchodu. Právě v tom se ale podle jiného komentáře, tentokrát z deníku Financial Times, obyčejní Řekové i jejich vláda pletou.

Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

Bývalá šéfka Komise pro monetární politiku v britské The Bank of England DeAnne Julius popisuje, jak obě strany - tedy Řekové i věřitelé vedení Německem - “věří, že protistrana by příliš ztratila”, kdyby jednání zkrachovala. A vyjmenovává tři důvody, proč Řekům tahle taktika nevyjde. Za prvé všude jinde evropská politika funguje a nastává oživení (viz například Španělsko), takže touha po změně kurzu se blíží nule.

Za druhé je Evropa mnohem silnější než před pár lety a odchodu Řecka se obává mnohem méně. Za třetí nástup podobných stran jako Syriza (třeba španělští Podemos) přetvořil ekonomický problém v politický a klasické strany rozhodně novým populistům nehodlají nic ulehčovat. Sečteno a podtrženo, britská bankéřka navrhuje, aby se Řecko nechalo padnout, protože i kdyby se nakrásně podařilo protentokrát všechno ustát, Řecko nepřestane pro eurozonu představovat problém, který ohrožuje podstatu její existence.

Německý Die Welt svůj komentář k pochmurné situaci rovnou nazval “Poslední dny Evropské unie”. Autor, zjevně ne právě vesele naladěn, v něm popisuje, do jakých hlubin se dnešní Unie propadla. “Řečtí představitelé požadují válečné reparace a vyhrožují, že umožní teroristům Islámského státu, aby bez překážek cestovali až do Berlína. Ani ruský prezident Putin nezašel tak daleko,” pohoršuje se a dodává, že “evropský duch byl zcela anihilován”.

Snad přece jenom nebude tak zle. Řecko je možná skutečně ztracený případ, ale argument, že s jeho případným odchodem se všechno zhroutí jako domeček z karet, je právě to, čím se Atény pokoušejí zbytek Evropy tlačit ke zdi. Možná bude přece jenom lepší nepropadat hned panice.

Zvlhčené ubrousky jsou požehnáním intimní hygieny dětí i dospělých, jak ale upozornil španělský deník El País, stávají se prokletím v okamžiku, kdy je spláchnete do odpadové mísy. Přízrak zvlčených ubrousků - tak fenomén vždy klidní španělští novináři skutečně nazvali – zaútočil naposledy v Seville v tradiční čtvrti La Macarena.

yayayayaya • Autor: Respekt
yayayayaya • Autor: Respekt

Nebudeme chodit okolo horké kaše: ubrousky mají nepěknou tendenci ucpat potrubí a následně jeho obsahem zaplavit dvory i ulice. Španělé tvrdí, že firmy specializované na čištění kanalizace musely v poslední době kromě andaluské metropole zasahovat také v Madridu, Bilbau, Marbelle nebo Huelvě.

"Je to ale globální problém,“ myslí si manažer městských kanalizací z Valencie Josep Lluis Henarejos. V New Yorku prý utratili v posledních pěti letech za odstranění škod přibližně 18 milionů dolarů. V Evropě organizace EurEau, která sdružuje vodárenské a kanalizační společnosti vod z 27 států, ve své pět měsíců staré zprávě tvrdí, že ubrousky v odpadech působí škody odhadem za miliardu eur ročně. Zmíněná zpráva se jmenuje: „Záchod není popelnice!“

Ubrousky nepáchají škody jenom v potrubí, končí také v moři nebo v řekách, kde je pak rybáři uloví místo ryb. „Nesmíme si myslet, že odpadová mísa je černá díra, v níž všechno prostě a jednoduše zmizí,“ nabádá pracovník městských čističek a kanalizací v Bilbau González Canal.

Jeho firma problém poprvé zaregistrovala v roce 2009 a vysvětluje ho tak, že nesešívané vrstvy ubrousků se v potrubí od sebe oddělí a vznikne z nich neprostupný chumel papíru. Výsledkem jsou někdy pozoruhodné útvary -  jako například tato pohledná papírová skulptura pocházející ze španělské Huelvy.

Video: Americká teenagerka čelí smrti.

Kulturní tip: Velká žranice. ČT art 31.3.2015 23:10. Podle režiséra Marca Ferreriho je jeho film křivým zrcadlem nastaveným konzumní společnosti, podle dalších apokalyptickou vizí konce „přežraného“ lidstva - a podle kritiků jen samoúčelnou provokací, oslavou kultu hnusu a estetiky ohavnosti. Pilot Marcello, majitel restaurace a kuchař Ugo, televizní pracovník Michel a soudce Philippe se vydávají na prodloužený víkend, který má být tím posledním…

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].