Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Piketty: Nerovnost je hlavně výsledkem politických rozhodnutí

Soros, Gurria, Stiglitz, Varufakis. Z pařížské konference pořádané Institutem pro nové ekonomické myšlení

Piketty: Nerovnost je hlavně výsledkem politických rozhodnutí • Autor: Globe Media /  Reuters
Piketty: Nerovnost je hlavně výsledkem politických rozhodnutí • Autor: Globe Media / Reuters

Hlavní investiční fond George Sorose v minulých čtyřiceti letech vydělal 40 miliard dolarů. Můžeme vcelku spolehlivě říct, že tento studovaný filozof pochopil logiku finančního kapitalismu tak dobře jako nikdo jiný. Coby znalec zákonitostí této hry vydělává další a další miliardy dolarů (v roce 2013 to byly čtyři miliardy), ale současně tato pravidla v esejích, knihách a přednáškách tvrdě kritizuje. Požaduje větší regulaci finančního systému, protože dobře zná rizika příliš svobodného finančního systému. 

Georges Soros • Autor: Globe Media /  Reuters
Georges Soros • Autor: Globe Media / Reuters

Soros velkou část svých výdělků - podle některých odhadů osm miliard – poslal na podporu lidských práv, občanské společnosti a vzdělání. Například v Budapešti vybudoval nejlepší univerzitu v postkomunistickém světě (škoda, mohla být i v Praze, ale Václav Klaus počátkem 90. let neměl zájem) a desítky milionů dolarů vložil do Institutu pro nové ekonomické myšlení, který má za cíl reformovat ekonomické vědy.

Soros považuje stav ekonomického bádání za jednu z příčin finanční krize let 2007–2008, a chce proto ekonomii otevřít novým směrům a metodám bádání. Minulý týden jsem byl v Paříži na šesté výroční konferenci INET a v dnešním menu vám chci něco z tamních debat přinést. Reportáž najdete v aktuálním čísle Respektu, starší podrobný text o INET je k přečtení zde.

Soros přiznává, že se v dnešním světě snad poprvé ve svém životě přestává přesně orientovat. „Globální správa selhává. Krize po celém světě se nedaří řešit, akumulují se, vzájemně se ovlivňují. Svět se stal extrémně komplikovaným místem,“ řekl v Paříži na závěrečné debatě konference v pompézní pařížské Opeře. „Ještě před několika měsíci jsem si myslel, že je možné všechny krize sledovat. Dnes už je to nemožné, zvláště na Blízkém východě.“ 

Na pódiu diskutoval s bývalou novinářkou Chrystií Freeland, která je mimochodem autorkou knihy o superbohatých lidech - její shrnutí najdete zde. Oba se potkali poprvé v roce 1990 na Ukrajině, kde Freelandová reportovala pro Financial Times a Soros tam začal podporovat nevládní organizace.

„Je to neuvěřitelné, ale skoro každý z dnešního nového vedení Ukrajiny byl v mládí nějak podpořen vaší nadací,“ říká Freelandová. „Neuvědomil jsem si velký dopad, který se během 25 let nahromadil. Tehdejší studenti jsou dnešními lídry Ukrajiny,“ odpovídá Soros, podle něhož na Majdanu vznikla nová moderní Ukrajina. 

„Velké nebezpečí nyní leží v tom, že se Ukrajina stane novým Řeckem v tom smyslu, že dostane od Evropy finanční pomoci příliš málo, příliš pozdě, s přílišnou opatrností,“ pokračuje finančník, který nedávno oznámil investici miliardy dolarů do ukrajinské ekonomiky a snaží se přesvědčit ostatní podnikatele i EU k podobně rezolutní podpoře ukrajinského státu. „Protiruské sankce nestačí,“ tvrdí a navrhuje Evropě tři věci:

1. Politické prohlášení, že Evropa udělá vše, co je v jejich silách, aby Ukrajina vzkvétala – podobně jako když Mario Draghi prohlásil, že udělá vše pro záchranu eura a panika na finančních trzích náhle skončila. Takové prohlášení přidá odvahu klíčovým soukromým investorům ke vstupu na Ukrajinu.

2. Nalezení finančního mechanismu pro podporu Ukrajiny, které bude trvalé a nebude záviset na politických náladách v té které evropské zemi.

3. Trvalé příměří a podpora ukrajinské armády. Pokud Putin uvidí, že Ukrajina – při splnění prvních dvou kroků – vzkvétá, bude mít velkou motivaci k přímému vojenskému zásahu.

Přednáška je na tomto odkazu úplně dole, stejně jako další přednášky, o nichž tu bude řeč.

Leitmotivem pařížské konference byla nerovnost, jedno z témat ekonomickou vědou donedávna zanedbávaných. V zahajovací debatě konference o ní hovořili nobelista Joseph Stiglitz, autor přelomové knihy o nerovnosti Thomas Piketty a šéf OECD Angel Gurria. Zde několik argumentů a citací z debaty:

Angel Gurria: „Poměr mezi nejbohatší desetinou a nejchudší desetinou obyvatel se v minulých letech v zemích OECD výrazně zvýšil. Před dvaceti lety činil 7:1, nyní činí 10:1. Nerovnost se zvyšuje i v tradičně rovnostářských zemích, Německu a Skandinávii. Chudší lidé přitom žijí v průměru o deset let méně než bohatší. O deset let. Nerovnost je závažným problémem i proto, že vede k erozi důvěry ve společnosti. Lidé cítí rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými a přestávají věřit tomu, co jsme ve svobodných společnostech desítky let budovali: politikům, demokratickým institucím, smyslu voleb, mezinárodním organizacím, bankám. K této erozi důvěry dochází velmi rychle. Ekonomie tedy potřebuje vymyslet cestu k růstu, který bude inkluzivní; těžit z něj tedy budou všechny vrstvy společnosti.“

Thomas Piketty • Autor: Globe Media /  Reuters
Thomas Piketty • Autor: Globe Media / Reuters

Joseph Stiglitz (rozhovor s ním si můžete přečíst ve speciálu rozhovorů Respektu, který prodává na stáncích pod názvem: „Ano, stoupající nerovnost není výsledkem nevyhnutelné logiky kapitalismu, je výsledkem konkrétních rozhodnutí. Dnes se zvyšuje nejen nerovnost výsledků, ale i nerovnost příležitostí - obojí je propojené. Ekonomové dlouho předpokládali, že větší nerovnost je dobrá, motivuje podnikatele a způsobuje větší hospodářský růst. Nové výzkumy (i OECD a MMF) to vyvracejí, alespoň při výzkumu udržitelnosti růstu. Větší nerovnost vede k větší nestabilitě, zvláště k nárůstu dluhů ve finančním systému, a ohrožuje tak dlouhodobý růst. Řešení není snadné, stupeň nerovnosti ovlivňuje kvalita a typ vzdělávacího systému nebo politika centrálních bank."

Thomas Piketty: "Do roku 1980 nás mohl zajímat pouze hospodářský růst, protože přinášel plody všem vrstvám společnosti. Byly to optimistické časy. Data ale dokládají, že po roce 1980 z růstu zvláště v anglosaském světě profitovali hlavně některé, bohatší části společnosti. Střední vrstvy si udržovaly a zvyšovaly životní úroveň na dluh a tím rostla křehkost finančního systému, který se pod náloží soukromých dluhů v roce 2008 zhroutil.

Zvýšená nerovnost nebyla způsobena jen globalizací a technologickými novinkami. Ty by nevysvětlovalo velké rozdíly, které v nárůstu nerovnosti panují mezi jednotlivými státy. Nejvíce narostla v USA, a byl to dopad velmi konkrétních kroků: snížení minimálních mezd a moci odborů, snížení investic do veřejného školství, snížení daní pro vysoké příjmy… Nerovnost je tedy především výsledkem politických rozhodnutí a kvality státních institucí."

Dokázal Piketty svou knihou někoho přesvědčit? ptal se pak v debatě moderátor. „Je to někdy těžké, hodně ekonomů už nečte knihy - a kdo nečte, toho nic nepřesvědčí. Ale spousta lidí už nechce věřit tomu, že tyhle otázky jsou pro běžné smrtelníky moc složité, a proto ani nemá smysl jim zkoušet porozumět. Ekonomové tuto představu rádi vyvolávali. Cítím tedy velkou poptávku po jakési demokratizaci ekonomického vědění, a to mě naplňuje optimismem. Lidé jsou třeba překvapeni, že vcelku nedávno byly obrovské daně pro ty nejbohatší, a kapitalismus přesto fungoval výborně. Větší znalosti mohou pomoci přivést změnu - tomu věřím," odpověděl Piketty.  

Shrnutí jeho výzkumu je v tomto článku, který v hlubinách internetu jistě najdete.

Vřele doporučuji i třetí video, které zachycuje debatu Josepha Stiglitze s řeckým ministrem financí Janisem Varufakisem. Oba si notují třeba v základní analýze krize eurozóny, kterou Stiglitz shrnuje následovně: „Problémem nejsou jednotlivé země jako Řecko, ale celá struktura eurozóny. Je zatím vytvořená tak, že logicky vede ke zvětšování propasti mezi slabšími a silnějšími ekonomikami. Velké finanční toky v rámci současné měnové unie tuto propast nevyhnutelně zvyšují.“

Nesouhlas a skutečná debata by byly pro diváka přínosnější, nicméně Varufakisova přednáška byla ze strany Stiglitze i INET míněna coby projev podpory jeho argumentů o budoucnosti eurozóny. Bez ohledu na to je přínosné si poslechnout řeckou perspektivu, protože se ke čtenářům ve střední Evropě dostane velmi výjimečně. Varufakis není šílený revolucionář, má velmi solidní ekonomický kredit, ačkoli jeho sebevědomí je příliš velké a jeho diplomatické schopnosti příliš malé.

„Kdybychom měli něco jako Spojené státy evropské, tak bychom tento problém nemuseli řešit,“ říká například Varufakis a připomíná uvažování zakladatelů eurozóny Helmuta Kohla a Francoise Mitteranda: „Věřili, že jednou ke krizi eura dojde, a ta donutí politiky k dokonání jejich původní, tehdy nerealizovatelné ideje, tedy k větší ekonomické integraci Evropy. Ale možná se mýlili a krize může se stejnou pravděpodobností vyvolat i posílení protievropských nálad a dezintegraci. Po pěti letech úsporné záchranné politiky je každopádně pro politiky těžší přesvědčit voliče o potřebě další evropské integrace než předtím -  a to platí pro Řecko, Španělsko i pro Německo.“

Varufakis  přiznává, že „se musí naučit být více diplomatický“. I zde občas sklouzne k velmi nešikovným bonmotům, které novináři rádi citují – jako že „slovo reforma je v Řecku stejně zdiskreditované jako slovo demokracie v Iráku“. Škoda jen, že představuje technické návrhy řešení evropské krize, a aktuální politickou rovinu sporu o Řecko úplně ignoruje.

Většina pařížských debat brzy bude ke zhlédnutí online. Na stránce věnované INET konferenci najdete ekonomické téma, které vás zajímá, stejně tak i odkazy na některé prezentace a přednášky účastníků. 

Jednou z priorit INET je změna osnov, podle nichž se dnes na univerzitách učí ekonomie (viz opět text v aktuálním Respektu).  Stručně řečeno INET vadí, že výuce dominuje neoklasická ekonomie, tedy jeden směr ekonomie, zatímco jiné metody a ideologické přístupy se do osnov nedostanou. Tento převládající přístup vede k převaze matematiky a statistiky, které z výuky na většině západních univerzit skoro vytlačily dějiny ekonomického myšlení nebo ekonomickou filozofii.

Tým profesorů s vazbami na INET vytváří novou učebnici, která se má stát základem nových osnov bakalářského studia. Think tank do jejího vzniku investoval zatím přes 300 tisíc dolarů a zkušebně ji začalo používat několik britských univerzit,  univerzita v indickém Bengalúru, Kolumbijská univerzita v New Yorku anebo Sorosem zřízená Středoevropská univerzita v Budapešti. Oproti zavedeným učebnicím obsahuje hodně konkrétních, případových studií ze současného světa.

Debata na toto téma z Paříže zatím není online, přidávám však odkaz na krátký pořad z BBC Radio 4, ve kterém vystupují přední studentští aktivisté snažící se o obrodu ekonomické vědy.

Do Financial Times napsal svůj názor k reformě ekonomické vědy i komentátor listu a jeden z účastníků pařížské konference John Kay. Podle něj je reforma vědy nutná, nic by se však nemělo přehánět, jak si řada studentských aktivistů i levicovější profesoři přejí.

Budoucnosti ekonomiky a ekonomické vědy se nedávno věnoval seminář pořádaný čtrnáctideníkem The New York Review of Books. Přednášky si můžete poslechnout zde

Video: 70letá novinářka a moderátorka Anne Robinson prý nikdy neviděla porno. Grace Campbell naopak patří k online generaci, pro kterou bylo porno vždy dostupné jedním kliknutím; je to důvod proč má mladá feministka podle svých slov nerealistická očekávání ve sféře intimity? Anne Robinson jí na to má odpovědět:

Kulturní tip: Ten, koho se bojíš. ČT art 17. 4. 00:00. Mikael má milující ženu a dospívající dceru, s nimiž žije v luxusním rodinném domě. Před nedávnem si dal pauzu v práci na ministerstvu a má čas se na svůj rozvoj. Proto se také rozhodne zúčastnit se lékařského testu na nová antidepresiva. Postupem času se začnou pomalu projevovat změny v jeho chování. Nejprve je vnímá pozitivně; stoupající agresivita a potřeba manipulovat druhými ale vedou k rozpadu rodinné idyly a nevratné proměně hlavní postavy:

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].