Mynář by měl vzít novomanželku na rande do Bombaje

Kde je na světě nejlevnější iPhone 6 nebo běžecké tenisky Adidas? Telefon ve Spojených státech a tenisky v Brazílii. Zatímco nejnovější iPhone pořídíte v USA za 650 dolarů, třeba v Brazílii si vážně radši kupte jenom ty boty – iPhone tady vyjde na skoro dvojnásobek, 1254 dolarů. A když budete v USA, pak třeba v New Yorku jsou výhodné džíny Levi´s 501. Dáte za ně 54 dolarů, zatímco v Hong Kongu opět dvakrát víc.  Vyplývá to z každoroční studie zpracovávané Deutsche bank, která porovnává nákupní sílu v různých zemích světa.

Výzkum, který přinesl The Guardian, opakovaně ukazuje, že vůbec nejlevnější ekonomikou světa je – přes levný iPhone nebo džíny v Americe – Indie. V posledních letech pak mírně zlevnila i Evropa a Japonsko. Kromě běžného spotřebního zboží zahrnuje průzkum i služby, jako je cena holiče, vstupenky do kina, ale také vzdělání či platby za zdravotnictví. Takže když k holiči, tak do Dillí, kde dá muž za ostříhání 2,40 dolaru. Na opačném konci žebříčku je pak švýcarský Curych: ostříhání tady vyjde na 49,80 dolaru.

Němečtí výzkumníci porovnali i to, na kolik vás v různých zemích vyjde rande. Nejvíce ušetříte na schůzkách opět v indických městech. V Bombaji schůzka vyjde na 24,70 dolaru, zatímco v japonském Tokiu vysolíte 103,5 dolaru a v americkém San Francisku 104,6 dolaru. Podle Guardianu je mimochodem zajímavé, co podle německých bankéřů takové rande vlastně obnáší: je to jízda taxíkem, hamburgery v McDonaldu, limonáda a pár piv. Jak poznamenal jeden čtenář v diskuzi pod textem, lze čekat, že druhé rande v takovém případě nebude stát nic, protože už žádné nebude. 

Podobný tradiční žebříček nazvaný Big Mac Index vydává po léta The Economist. Poměřuje cenu Big Macu a zároveň amerického dolaru v jednotlivých zemích, z čehož pak dovozuje  skutečnou hodnotu místní měny. Zatím poslední průzkum ukázal, že nejlevnější je Ukrajina a nejdražší Švýcarsko.

Trvalo to sice dva roky, ale nakonec to víme. Kolik má na výplatní pásce hradní kancléř Vratislav Mynář? Měsíčně si vydělá kolem 80 tisíc měsíčně, i s odměnami pak 120 tisíc korun. Jistě, není to málo, ale pokud má před sebou rekonstrukci pražské vily, kterou si nedávno levně pořídil za 5,5 milionu korun s tím, že je zchátralá a tedy zralá ke kompletní rekonstrukci, není to zase na velké vyskakování. Rande se svou novomanželkou by tedy měl spíš směřovat do Bombaje než do Tokia. 

Prodej energetického kolosu Slovenské elektrárny - o který se zajímají hned dvě tuzemské firmy, polostátní ČEZ a EPH Daniela Křetínského - se opět komplikuje. Vláda totiž nedávno Slovenským elektrárnám zrušila kontrakt na provoz lukrativní vodní elektrárny Gabčíkovo a podnik nyní vyzval vládu, aby mu zaplatila odškodné ve výši 588,2 milionu eur, tedy přes 16 miliard korun. Podle slovenského serveru HNonline vláda požadavek odmítá, a Slovensko tak zřejmě čeká mezinárodní arbitráž.

Firmu Slovenské elektrárny ovládá italský koncern Enel, který svůj podíl nabízí už od loňska k prodeji. Zájemci ale chtějí nejprve jednat o tom, co bude s rozestavěnou jadernou elektrárnu Mochovce, kterou se zdráhají převzít. Další ranou bylo vypovězení zmíněného kontraktu na provoz vodní elektrárny, kterou se vláda premiéra Roberta Fica rozhodla převzít do vlastních rukou.

Krajský soud v Bratislavě podle Fica pravomocně rozhodl, že smlouva o pronájmu je neplatná. Enel má ve firmě 66 procent akcií, slovenská vláda vlastní zbývajících 34 procent. Kabinet zvažuje, zda se má pokusit získat zpět plnou kontrolu nad společností. 

I v Česku se občas diskutuje, jak silný vliv mají na ekonomiku, politiku a společnost bohaté rodiny. Vzhledem k relativně krátké novodobé historii tvorby kapitálu ovšem u nás nejde o tak silné a velké klany jako třeba ve Spojených státech. Diskuze o dynastiích vládnoucích rodin, o nichž píše nový The Economist, se v USA opět rozpoutala se startem kampaně pro příští prezidentské volby.

„Spojené státy by se coby demokracie měly být schopné obejít bez dynasticky vládnoucích rodin,“ napsal podle týdeníku známý americký historik Arthur Schlesinger jr. již v roce 1947. O sedmdesát let později podle časopisu hrozí, že příští prezidentské volby stanou se „rodinným dramatem“. Někdo z rodiny Clintonů anebo Bushů byl prezidentským kandidátem v sedmi z devíti minulých voleb a nyní se podle všeho schyluje k souboji Hillary C. a Jeba B. Což prý sice odporuje našemu citu pro rovnost příležitostí, ale nikoli zákonům statistiky.

„Jak se něco takového může stát v zemi, která vznikla z odporu proti dědičné moci králů, ptají se teď mnozí? To je ale špatná otázka. Na celém světě je moc stále koncentrovaná kolem silných rodin; v politice i byznysu. A mocné rodiny i dynastie tu zůstanou. Správnou otázkou je, jak zajistit, aby to bylo ku prospěchu celé společnosti, tedy nás všech,“ píše Economist.

Text uvádí speciální přílohu věnující se právě moci rodinných dynastií v dnešním světě. Moci, která prý zpochybňuje víru obyvatel svobodného světa, že k úspěchu a vlivu vede především talent, píle -  a štěstí. Mimochodem v Respektu jste si mohli nedávno číst téma o rodinných firmách v Česku, kde Silvie Lauder popisovala první generační výměnu mezi zakladateli podniků a jejich syny a dcerami.

Každý má právo na svého robota. Respektive na robota, naprogramovaného podle svého. O tom je přesvědčen programátor Rob Evans, který se svými kolegy založil společnost The Hybrid Group. Jak píše Wired, nabízí zákazníkům jednoduchý software, který programování aplikací výrazně usnadňuje.

 Což není velká novinka, podobné nástroje jsou na světě už nějaký čas. Pomáhaly dětem, které chtěly do světa kódů proniknout, anebo dokonce nabízely možnost plnohodnotně programovat. Ty první ovšem nabízely jen omezené možnosti a ty druhé sice představovaly ulehčení, ale přesto vyžadovaly notnou dávku expertního vědění.

To bylo všechno v dobách buclatých Maců a PC. Dnes jsme na prahu úplně jiného světa, totiž “internetu věcí”. Propojených předmětů, které nás budou obklopovat. Tenhle svět prý budeme brzy obývat všichni, ale možnost jej ovládat a ovlivňovat je stále přístupná buď zapáleným koníčkářům, anebo lidem s příslušným diplomem. Programování je prostě velmi komplexní činnost, která je rozhodně časově náročná, a bůhví, zda někomu není intelektuálně zapovězená. Ale to nemá s rovností nic společného.

V The Hybrid Group už tedy vyvinuli několik programů, které nabízí spojení obou předností dosavadních “ulehčovátek”: jednoduchost a přístupnost plus možnost psát relativně složité algoritmy. Do cíle ještě nedošli, stále je nutné alespoň v základu znát JavaScript, což je lingua franca dnešního internetu; vyzkoušet si je můžete na stránkách společnosti, jsou zdarma a opensource.

Evans a jeho kolegové každopádně věří, že se jim brzy podaří napsat program, který bude opravdu čistě “drag and drop” - a tedy bude možné pomocí něj naprogamovat cokoliv, aniž byste znali jediné slovo programovacího jazyka.  Doba tomu podle přeje. “Být geek je už zase cool,” říká. Pak se ale opraví: ”Vlastně ne. Je to úplně poprvé v historii, co být geek je cool.”

"Sotva jsme zapomněli na existenci Jaroslava Drábka (ano, sKarty skutečně existovaly), rozhodla se nám jej poměrně překvapivě připomenout levicová ministryně práce a sociální věcí Michaela Marksová-Tominová. Návrat na scénu slaví koncept nucených prací, které mají - a teď pozor - motivovat k práci," píše na serveru Hospodářských novin Stanislav Biler s tím, že "odepřením životního minima nová místa nevzniknou, stejně jako se z lidí v nouzi nestanou kosmonauti nebo chirurgové". 

Video: Přednáška guvernéra řecké centrální banky o stavu tamní ekonomiky:

Kulturní tip:  Macbeth. Slovácké divadlo, Uherské Hradiště, 18. 4.Tomáš Šulaj byl nakonec vybrán za představitele role, kterou člověk prý dostane jen jednou za život: Shakespearův Macbeth, „v němž autor svým současníkům varovně odhaloval běsy lidské duše a jímž dodnes ukazuje, jak se v člověku rodí zlo“, se na prkna uherskohradišťské scény dostává v rámci završení shakespearovské režijní triády Igora Stránského – ten předtím ve Slováckém divadle inscenoval Othella (2003) a Krále Richarda III. (2006). Vzhledem k náročnosti kusu se na scéně objeví víceméně celý umělecký soubor divadla, po boku Šulaje se v roli Lady Macbeth postaví Pavlína Hejcmanová.