Proč jsou Holanďané nejvyšší na světě

Za posledních sto padesát let vyrostli Holanďané v průměru o úctyhodných dvacet centimetrů a o titul nejvyššího národa světa je jen tak někdo nepřipraví. Ještě v 18. století přitom byli v čele žebříčku Američané, tehdy o 5–8 centimetrů vyšší než Holanďané. Vědci se proto už dlouho zabývají otázkou, jak se nizozemský primát vlastně zrodil.

Možné příčiny jsou dvě: genetika nebo vliv prostředí. Obojí ve výšce populace prokazatelně hraje svou roli. Věda zná asi 180 genů, které výšku ovlivňují – každý sám o sobě jen nepatrně, ale v celkovém součtu zásadně. Vliv prostředí může být také významný, což dobře ukázal případ potomků japonských emigrantů na Havaj. Na tichomořském ostrově japonské děti vyrostly mnohem víc než rodiče, pravděpodobně kvůli vyšší konzumaci mléka a masa.

Podobné vysvětlení vědci dlouho preferovali i pro holandskou výšku. Přisuzovali jí hlavně slušné životní úrovní, hygieně a životosprávě bohaté na mléčné výrobky, jež je v rovnostářské zemi už dlouho dostupná každému.

Aktuální studie behaviorálního biologa Gerta Stulpa, o níž referuje populárně-vědecký server Sciencemag.org, ovšem vrací genetiku zásadním způsobem do hry. Stulp (který je sám Holanďan a měří dva metry) se svými kolegy analýzou statistik zjistil, že vysocí holandští muži mají více dětí než ti střední a menší. A to je opačný trend než za oceánem – ve Spojených státech se nejvíce množí muži středního vzrůstu.

Proč to tak je, biologové přesně nevědí, ale každopádně to prý znamená, že v Holandsku kromě výroby sýrů funguje také stará dobrá evoluce. V populaci vítězí genetická výbava vysokých lidí. Tedy alespoň donedávna to tak bylo – jiná studie před třemi lety zjistila, že holandský růst se po sto padesáti letech zastavil.

Přes 4800 britských mužů si každý rok vezme život, což je čtyřikrát více než žen. Sebevraždy jsou největším zabijákem mužů pod padesát let a situace se stále zhoršuje. Tohle smutné téma mapuje v článku pro magazín BBC a také příbuzné televizní reportáži novinář Simon Jack.

Má k tomu osobní důvod: jeho vlastní otec se takhle před čtvrtstoletím ve 44 letech zabil, aniž by rodina někdy pořádně pochopila proč. Některé obecné důvody vystopuje Jack snadno: čtyřicátníci často ztrácejí práci, mívají finanční potíže, opouštějí je manželky, prožívají krizi středního věku. Problém ovšem je, že totéž platí i o ženách, které si na život zdaleka tak často nesahají.

Simon Jack mluví s odborníky, lidmi, kteří mají za sebou pokus o sebevraždu, i rodiči dětí, které se zabily. A objevuje, že muže k dobrovolné smrti často dovedou kulturní vzorce vkořeněné hluboko v britské společnosti. Navzdory společenským proměnám posledních dekád se tu od „silnějšího“ pohlaví stále očekává, že se bude chovat v duchu tradiční pojetí chlapáctví - tedy, že všechno vydrží, hlavně nebude fňukat, a už vůbec ne mluvit o svých pocitech.

Muži tak nemají přirozený ventil k řešení emocionálních potíží, cítí se drceni společenskými nároky, jejich vnitřní zoufalství narůstá. A někdy se zabijí, aniž okolí pořádně pochopilo proč.

Ale teď něco trochu veselejšího. Autora tohoto menu vždycky zajímaly vědecké výzkumy, které se jeví jako bizarní až totálně zbytečné, a přesto jim někdo věnuje velké zaujetí a péči. Vědu o lochtání nebo šťourání se v nose jsme už na tomto místě probrali, právě uplynulý týden byl ovšem poměrně bohatý na další (více či méně) obskurní zprávy. Zde je krátký přehled.

Aktuální studie významně posunula vpřed letitou záhadu: totiž proč se ozve ono typické lupnutí, když si zataháme za prsty. Nejstarší výzkumy tohoto fenoménu se datují až do čtyřicátých let a přinesly závěr, že za zvuk je zodpovědná podtlaková bublina, která se vytvoří v dutině mezi rychle oddělenými klouby. Nyní kanadský bioinženýr a rehabilitační lékař Gregory Kawchuk využil sofistikovaných zobrazovacích metod, aby proces zaznamenal a prověřil důkladněji. A zjistil totéž, co jeho předchůdci – zvuk je způsobený náhlým podtlakem v dutině. Vyřešeno.

Časopis Time pro změnu objasňuje, k čemu máme bradu. Odpověď není tak samozřejmá, jak by se mohlo zdát. Brada sice může být krásná, ale to evoluci obvykle nestačí. Mohla by sloužit k výkonnější práci čelistí, ale to také nesedí: neandrtálci nebo jiní primáti se nemohou chlubit tak dominantními bradami, skus přitom mají (měli) mnohem mocnější.
Výzkumník z Univerzity v Iowě Nathan Holton účel brady zkoumal důkladně a skutečně neobjevil žádný mechanický účel. Uzavřel problém s tím, že dnešní brada zřejmě pochází z doby před 20 000 lety, kdy se naši předci rozhodli vyměnit vzájemné vraždění za spolupráci. Brada se prý vytvořila jako znak signalizující ochotu se s druhým dohodnout. Budiž.

A skutečnou třešničkou na dortu střelených studií je pak rozhodně ta, jejíž odkaz se dostal k autorovi tohoto menu před pár dny přes bioetického experta, kterého sleduje na Twitteru. Název hovoří za vše: Genitální vzrušení žen z orálního nebo vaginálního sexu se mění v závislosti na fázi menstruačního cyklu. Touha po vědění nezná hranic.

Pokud někdy přemýšlíte, jak říct svému šéfovi o zvýšení platu, a máte z toho obavy, tahle zpráva vás povzbudí. Někteří šéfové myslí na vaše blaho víc, než by se mohlo zdát. 

Generální ředitel a zakladatel firmy Gravity Payments, která je v americkém Seattlu největší společností na zpracování plateb kreditními kartami, Dan Price udělal skutečně nezvyklý krok. Sám sobě snížil plat z jednoho milionu dolarů ročně na pouhých 70 000 dolarů. Ušetřené peníze spolu s částí zisků firmy použije na zvýšení platu svých více než sta zaměstnanců. Ve výsledku bude každý z nich brát 70 000 dolarů – tak jako on sám.

Velkorysé gesto, které má prozatím platit tři roky, přichází v době, kdy odbory ve státě Washington chystají demonstrace a Amerika téma nerovnosti silně prožívá. Jde o odvážný krok – Price říká, že zvýšení platu zaměstnanců spolkne kromě jeho vlastního příjmu také polovinu zisků firmy. Ale může se i vyplatit: zpráva o rovnostářství během jediného dne přivedla Gravity Payments nové zákazníky.

Zaměstnanci – z nichž některým se plat zdvojnásobil - každopádně svého šéfa milují. „O peníze se moc nestarám,“ řekl jeden z manažerů Stefan Bennett, „ale pohled na tváře mých kolegů, když to Dan oznámil, byl docela fenomenální.“

Video: Kdo by chtěl poslouchat všechny ty hlasy ostatní lidí. S touto myšlenkou Bob Propst vymyslel před více než sedmi dekádami kancelářskou kóji - věc, která je dnes považována za jeden ze symbolů unifikované a odlidštěné moderní společnosti. Dokument Tři zdi ze serveru Aeon se zabývá historii toho, co nazývá „drtičem duše“.

Kulturní tip: Baader Meinhof Komplex. Nova Cinema 19.4.2015 00:25. Německo, 70. léta 20. století. Vražedné bombové útoky, strach z terorismu a z vnitřního nepřítele otřásají základy křehké demokracie poválečného Německa. Radikální “děti” nacistické generace v čele s Andreasem Baaderem (Moritz Bleibtreu), Ulrikou Meinhofovou (Martina Gedeck) a Gudrun Ensslinovou (Johanna Wokalek) vedou násilnou válku proti tomu, co považují za novou tvář fašismu: americký imperialismus podporovaný německou vládou, jejíž členové mají nacistickou minulost.