Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Die Zeit: Západ ztratil víru ve svou všemocnost

Jak se má imigrace regulovat? :: Kolik uprchlíků může Německo přijmout :: Je zásadní zakročit proti převaděčům?

Máme plno: Stovky uprchlíků plujících z Afriky čekají na vylodění v italském přístavu Salerno. Italským úřadům hrozí kolaps. • Autor: Globe Media /  Reuters
Máme plno: Stovky uprchlíků plujících z Afriky čekají na vylodění v italském přístavu Salerno. Italským úřadům hrozí kolaps. • Autor: Globe Media / Reuters

Nové vydání nejkvalitnějšího německého týdeníku Die Zeit představuje historickou novinku. Poprvé je celá politická rubrika věnována jedinému tématu - uprchlické krizi. Ani řádka o německé politice, za to desítka článků o uprchlících a imigraci.

„Je to epochální událost,“ píší autoři úvodního textu. „Evropa se musí vzdát iluze, že toto téma zmizí ze stolu tak brzy jako v 90. letech, kdy stovky tisíc lidí prchaly před válkami na Balkáně. Na Blízkém východě zkolabovala spousta násilných diktatur a místo nich celý region zachvátil válečný požár, který jen tak nepřestane. Nemluvíme zde o válce, která potrvá roky. Mnohem spíše potrvá desítky let. K tomu se přidává další problém: Západ ztratil víru ve svou všemocnost. Nedokáže několika miliardami eur pomoci nebo vojenskou intervencí region stabilizovat. Intervence Západu naopak mizérii částečně způsobily.“

A migrant receives assistance after disembarking from the Sierra Leone-flagged vessel Ezadeen at the Corigliano Calabro harbor • Autor: Respekt
A migrant receives assistance after disembarking from the Sierra Leone-flagged vessel Ezadeen at the Corigliano Calabro harbor • Autor: Respekt

Autoři přiznávají, že v redakci Die Zeit vůbec není jasný ani převažující názor na to, jak správně reagovat. Celé vydání proto koncipovali formou dialogu mezi různými názorovými proudy uvnitř redakce. První otázkou přitom bylo, zda se má migrace do Evropy regulovat, nebo nikoli?

Při pohledu z Česka, kde jednoznačně převažuje volání pro přísnější imigrační politice a empatii vůči uprchlíkům není ve veřejném prostoru příliš cítit, vypadá debata špičkových německých novinářů až neuvěřitelně.

Na jedné straně stojí tábor volající po úplně neomezené migraci, proti němu argumentují zastánci regulace, ovšem za mnohem lidštějších podmínek než dnes. Dobře na tom je vidět, jak je česká debata o uprchlících daleko od hlavního západoevropského proudu – u nás přitom prakticky žádné uprchlíky nemáme a jejich příchodu se panicky bojíme. V Německu, kde jen vloni o azyl požádalo 200 tisíc běženců, klidně debatují pro a proti.

Zde jeden z argumentů přívrženců neregulované migrace: „Dnešní počty migrantů jsou pořád vcelku nízké. Je to tím, že má Evropa tak pevně uzavřené hranice? To je bláhová myšlenka. Za prvé naše hranice zas tak pevně uzavřené nejsou a za druhé už máme své zkušenosti s otevřenými hranicemi: ani obrovský rozdíl v blahobytu mezi evropskými státy nevedl k tomu, že by Německo bylo zavalené Portugalci nebo Řeky. Dost si neuvědomujeme, jak bolestné je pro lidi na celém světě opustit svůj domov. Takže ne, ve srovnání s jinými obrovskými úkoly, třeba proměnou energetiky, nás liberalizace přistěhovalecké politiky nemusí děsit.“

S tímto čirým liberalismem nesouhlasí kolegové z redakce: „Idealistický požadavek, abychom přijali každého přistěhovalce, má šarm v tom, že úplně pomíjí protiklady reálného života. Je úkolem politiků, aby vážili mezi protikladnými hodnotami, zájmy, povinnostmi a umožňovali konkrétní řešení. Vše se totiž nevyřeší tím, když všichni uprchlíci suchou nohou vstoupí do Německa (či Evropy). Začnou pak nové problémy spojené s jejich příchodem… Naše možnosti snížit utrpení obyvatel jiných částí světa jsou dosti omezené. A i naše odpovědnost proto musí být omezená.“

Redaktoři Zeitu debatují také o převaděčích, na něž se nyní EU chce ve Středozemním moři zaměřit. „Nejsou to lidé, kteří by běžencům pomáhali utíkat před diktátory. Jsou to těžcí kriminálníci. Když na tom vydělají, narvou uprchlíky do přeplněného člunu, ačkoli dobře vědí, že se s největší pravděpodobností potopí,“ píše redaktor Ulrich Ladurner, který o imigraci ve Středozemním moři před časem napsal knihu. „Bojovat s převaděči je kromě všech teoretických debat aspoň něco konkrétního, co proti tragédiím na hranici Evropy můžeme udělat.“

qq • Autor: Respekt
qq • Autor: Respekt

Jeho kolegyně Özlem Topcu nesouhlasí: „Je to jako s obchodem s drogami. Dokud nějaké zboží – nebo v tomto případě služba – nejde získat legální cestou, tak tu budou kriminálníci, kteří poptávku uspokojí a vydělají na ní. Jen legalizace pomůže. Převaděči jsou nástrojem uprchlíků, nikoli příčinou problému.“

Ulrich Ladurner, který shodu okolností píše hlavně o Itálii a o subsaharské Africe, však s bezbřehým liberalismem v imigrační politice nesouhlasí. Ano, chce umožnit pro uprchlíky i legální cesty, jak v Německu žádat o azyl, ovšem současně prý budou stále existovat lidé toužící na evropskou pevninu proniknout ilegálně, jen kvůli většímu blahobytu. „A ti musí vědět, že budou rychle vráceni do země původu.“ Navíc, zvláště imigranti z Afriky mají ve svých zemích stále více příležitostí; v mnoha afrických státech dokonce vznikla občanská sdružení, která mladé muže od odchodu do Evropy zrazují a chtějí je získat pro utváření lepšího domova, konkrétně v Burkině Fasso, kde Ladurner při své reportáži tento fenomén zkoumal. 

Özlem Topcu pak ale odpoví poukazem na hlavní místa, odkud uprchlíci vloni přes Středozemní moře pluli: Sýrie, Eritrea, Somálsko. Všechny tři státy jsou momentálně naprosto beznadějně ztracené. V dnešní chvíli není v silách jedinců situaci zvrátit a podílet se tak na budování svých zemí.

Mezi debaty redaktorů Zeitu se vklínil i jeden rozhovor, a to se známým britským ekonomem Paulem Collierem, který předloni vydal často citovanou knihu o migraci Exodus. Collier řeší krom jiného i pro Evropu klíčovou otázku: Kolik imigrace kontinent snese?

 

„Španělští vědci nedávno zveřejnili studii, podle níž ochota jejich krajanů platit daně – a tím pádem financovat sociální služby – rapidně klesla kvůli stoupající imigraci. Moderní sociální státy, jaké dnes máme v Evropě, jsou zázrakem kooperace a spolupráce ve společnosti. Připadá nám to samozřejmé, a proto si tento pokrok už ani neuvědomujeme – ovšem během dvou generací se tento výdobytek muže vytratit. Společnost může být příliš nezdravě homogenní, ale může být i příliš heterogenní,“ tvrdí oxfordský ekonom. Pak ale novináře uklidňuje tím, že Německo se tomuto stavu ještě zdaleka nepřiblížilo.

Rozhovor končí výzvou, kterou bychom si v Česku mohli vzít k srdci: „Doufal jsem, že v Evropě konečně dokážeme vést věcnou debatu o imigraci. Debatu, která nevyústí do hádek těch, kdo ‚nenávidí imigranty‘, proti těm, kdo ‚nenávidí ty, kdo nenávidí imigranty‘. Ale tak daleko zjevně ještě nejsme. Místo toho musíme debatovat o stupni vzájemné důvěry v naší společnosti.“

Collierovu přednášku o migraci si mimochodem můžete poslechnout. Jeho návrhy na zastavení ilegální imigrace pak najdete v článku, který vyjde příští pondělí v tištěném Respektu.

Ovšem ani v Německu není jen idylka, což v poslední době dokazuje několik útoků na ubytovny, do nichž se měli nastěhovat běženci. Do tisícové bavorské obce Vorra mělo například přijít čtyřicet nových obyvatel. Stát renovoval starou ubytovnu, která byla roky prázdná a zanedbaná. V jednu noc však museli zasahovat hasiči, ráno na zdech ohořelého příbytku místní obyvatelé viděli nasprejované hákové kříže a proticizinecké slogany. Více najdete v reportáži deníku The New York Times.

V tomto týdnu spustil provoz nový zpravodajský web, který se vyplatí sledovat: Politico.eu. Bude se snažit o kvalitní reportování o evropské politice z Bruselu i hlavních měst členských států. Uvidíme, jestli uspěje a pomůže ve vzniku evropského narativu, který přemostí mediální svět dosud rozdělený podle národních hranic.

Politico.eu už přineslo dva texty k tématu tohoto menu, které pomáhají číst mezi řádky dnešního summitu o imigraci v Bruselu i mezi řádky oficiálních prohlášení politiků. „Střetává se tu změť politických zájmů. Itálie potřebuje vyhlásit co nejhlasitější poplach a docílit toho, aby jí ostatní země více pomohly s řešením krize. Británie projeví svou historickou neochotu platit například za záchranné operace ve Středozemním moři, ačkoli teď tento postoj měkne. Východní Evropa projeví nezájem o toto téma,“ píše se například v textu, který zmiňuje obrovskou kritiku ze strany expertů na migraci, jež míří zvláště vůči politice Velké Británie. 

Evropská komise pro jednání připravila desetibodový plán. První z nich hovoří o zvýšení rozpočtu operace, která pomáhá zachraňovat čluny s uprchlíky ve Středozemním moři. „Zdvojnásobení rozpočtu bylo pečlivě naformulováno tak, aby nechyběla formulace, že k němu ‘dojde v rámci operace Frontex‘ - tedy evropské pohraniční stráže. Frontex však dle svých pravomocí nesmí aktivně hledat a zachraňovat čluny – jen odpovídá na čluny, které vyšlou tísňové volání. Je to kompromis mezi státy, které nejsou ochotné investovat do skutečné pátrací akce,“ píše Elizabeth Collett  z Transatlantic Council on Migration

Video: Již tu bylo zmíněno, že do Německa vloni přišlo 200 tisíc uprchlíků, dalších 300 tisíc podle odhadů požádá o azyl letos. V celém Německu, od studentských multikulturních čtvrtí velkých měst až po maloměsta a vesnice, je hustá síť občanů, velmi často věřících křesťanů, kteří nově příchozím pomáhají. Prezident Joachim Gauck jim ostatně děkoval ve vánočním projevu. Jeden takový příběh najdete v krátkém videu. Dva důchodci, v dětství odsunutí z Česka, ve svém domě v Sársku nabídli bydlení syrskému inženýrovi. Sami z poválečné zkušenosti vědí, co znamená být uprchlíkem - a proto nyní mladému Syřanovi pomáhají. Vřele doporučuji. 

Kulturní tip: Poslední skotský král. Prima pátek 25.4.2015 00:25. Čerstvě vystudovaný skotský lékař Nicholas Garrigan (James McAvoy) odlétá do Ugandy. Od návštěvy exotické země si slibuje vzrušující zážitky, romantiku a radost z toho, že může pomáhat. Po jedné příhodě se však stává osobním lékařem prezidenta Idiho Amina - a tady začíná jeho cesta do zákulisí jedné z nejstrašnějších hrůzovlád v Africe. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].