Internet je zkažen prvotním hříchem reklamy

Tématem tohoto týdne (a spíše měsíce a ještě spíše roku) je smrt více než tisícovky uprchlíků ve Středozemním moři a uprchlická krize jako taková. Kolega Tomáš Lindner jí věnoval celé vydání Denního menu, dodáváme tedy jen novinky.

Na narychlo svolaném summitu se evropští státníci shodli, že ztrojnásobí rozpočet na námořní záchranné operace pod hlavičkou agentury Frontex. “Naší hlavní prioritou je zabránit dalšímu umírání na moři,” říká evropské stanovisko. A tomu z druhé strany odpovídá i další součást dohodnutého balíku, totiž repatriační program. Z toho plyne, že místo, tedy oficiální a legální místo, bude v celé Evropě pro 5000 uprchlíků. Velkou většinu - jen za letošní a minulý rok je to téměř 200 000 lidí, převážně v Itálii – tedy evropské úřady pošlou zpět do domoviny.

Na tom panuje politická shoda. “Řešení není v moři, ale na pevnině,” říká (stále ještě) britský vicepremiér Nick Clegg. A tou pevninou nemyslí Británii, Německo či Itálii, nýbrž Somálsko, Sýrii a Eritreu, kde by se podle něj měla Evropa snažit ukončit ničivé konflikty, které vyhánějí lidi z jejich domovů, či jim alespoň dát naději. To je stanovisko i českého premiéra Bohuslava Sobotky. Což jsou krásná slova a báječná teorie, ale podle mnohých bohužel nic víc. Sprovodit ze světa pruh násilností, který se táhne od Libye po Irák? Na něco takového Západ nemá sílu (a nikdo ji zjevně nemá).

“Udělat z Evropy pevnost je nicméně nemorální - a hlavně neevropské,” reaguje v komentáři britský list The Guardian a dodává, že Evropa musí přijmout realitu: což podle něj neznamená uprchlíky odhánět, ale uznat, že běžné nástroje mezinárodní politiky (tedy právě to, o čem mluví Clegg a Sobotka) nefungují a spoléhat se jen na ně je chyba.

Internet je zkažený. Veškeré pokusy ho učinit lepším místem jsou odsouzené k nezdaru, protože je zkažený skrz naskrz, poznamenaný jakýmsi prvotním hříchem - takže smeťme nepořádek ze stolu a začněme znova. Mysleli jsme to sice dobře, ale není to nic platné. To říká ve svém eseji Ethan Zuckerman, autor jedné z nejméně oblíbených věcí na světě: vyskakovací reklamy.

Ethan Zuckerman 20100508 • Autor: RespektA o reklamě - plus sypání popela na hlavu - také celý jeho text je. Onou v samých kořenech zakódovanou chybou internetu je podle Zuckermana způsob financování. Po úvodních peripetiích se totiž svět internautů shodl, že dominantním zdrojem prostředků bude reklama, nikoliv poplatky uživatelů. A už to začalo…

Ale jistě, mysleli jsme to dobře a pro reklamní financování mluví mnohé. Činí totiž internet otevřený všem: platí se nikoliv penězi, ale vlastní pozorností a časem; ostatně co se téhle komodity týče, panuje mezi lidmi mnohem větší rovnost než u financí. Dávalo to smysl. Kdo by v polovině devadesátých let – v době úsvitu otevřené, demokratické a rovnostářské sítě určené pro sdílení informací, inspiraci a spoustu dalších vznešených věcí - prohlásil, že za přístup se bude platit, čímž by mnoho uživatelů odstřihl, byl by nejspíš rituálně uspamován.

Ale reklama vrací úder, protože nefunguje. Respektive je zoufale neefektivní. Lékem na tuhle chorobu je pochopitelně “cílení” a “individualizace webu”. Důsledkem toho jsou dvě věci: internet je postaven na špehování svých uživatelů a v důsledku větší “individualizace” přestává plnit svou prvotní úlohu. Vytváří obsahové bubliny, v nichž své uživatele uzavírá – protože v bublině se lépe inzeruje.

Ale protože to pořád nefunguje a mnohamiliardový webový byznys je stále postaven na příslibu nějakých budoucích zisků, míra špehování a individualizace roste. Protože ve hře už je příliš mnoho peněz a plánů.

Mikroplatby, říká Zuckerman, mikroplatby jsou řešení. V rozhovoru pro slovenský Dennik N to - byť v jiném kontextu a trochu jinými slovy - říká i šéf jedněch z nejlepších novin na světě, týdeníku The Economist. Vedoucí proslulých analytiků světa to analyzuje velmi prostě: třeba jsou všechny naděje ve webovou reklamu plané a lidi bude otravovat, nebo rovnou děsit. Takže spoléhají na předplatitele.

Vyděsil vás propad vizionářské firmy Tesla -jak v prodeji jejich zelených aut, tak v její hodnotě? Nejde teď o jednu společnost (pokud tedy nedržíte její podíly, samozřejmě) ani o bůhvíjaký tržní index, ale spíš o signál. Znamená to, že zelená budoucnost tmavne, až se opět stane hnědou?

Ne, říká server Wired, velká chyba. Nekoukejte se na prodeje aut, Tesla totiž není automobilka. Tesla je výrobce baterek, který kolem nich v současnosti shodou okolností staví karoserie. Čerpání energie z obnovitelných zdrojů (a opuštění fosilních) je nevyhnutelná realita budoucnosti. Z ekonomických i ekologických důvodů (rozumíme-li ekologií snahu o přežití).

Ovšem realitou obnovitelných zdrojů je jejich kolísavost a nespolehlivost - a řešením je skladování. Kam jinam než do baterií, které budou v nemocnicích, úřadech, velkých fabrikách i domácnostech. Proto je Tesla firmou budoucnosti a auta jsou podle Wired pouze příjemným zpestřením čekání na velký nástup na jeviště. Ztráty jsou nepříjemné, ale vlastně nic neznamenají.

Americký ministr obrany Ash Carter právě teď absolvuje třídenní cestu po Sillicon Valley. Jejím cílem je přesvědčit lidi v teniskách, kteří bezpochyby budují lepší svět právě tak zmíněný Ethan Zuckerman, aby pracovali pro Pentagon. Úvaha je to prostá. V dnešním světě už to nemůže být jen Pentagon, kdo by vytvářel technologie zabezpečující bezpečnost státu. Příkladem budiž: internet.

O úspěchu jeho cesty, která má přesvědčit mladé mozky, aby své úsilí napřeli stejným směrem jako bezpečnostní aparát Spojených států, je zatím předčasné hovořit. Ministerstvo chce nabízet peníze start-upům, zřídit vlastní inovační centrum a pochopitelně přátelské zastoupení pro všechny případné zájemce.

Problémů leží před ministrem řada, ale možná se ukáže, že zastánců Edwarda Snowdena v Sillicon Valley není zdaleka tolik, kolik by posměváčci skeptičtí k ministerské cestě předpokládali. Ostatně Carter se snaží. “Chcete mít dnes ve světě váhu? Jedním z faktorů je být cool. A to my chceme,” nechal se šéf Pentagonu slyšet.

Video: Svět se mění a účesy s ním. Jak, to vám ukáže The Atlantic.

Kulturní tip: Máte rádi duchaplnost a taky trochu neurózu? V Divadle Rokoko v pátek hrají Kdo se bojí Virginie Woolfové? Kdo se moc ptá, moc se dozví, a kdo moc mluví, moc toho řekne. - Máte rádi techno? Pak navštivte opuštěné křídlo pražského hlavní nádraží, kde se odehraje už pravidelná klubová akce Polygon. - A také si můžete přečíst texty Vladimíra Nabokova pro The Atlantic a uctít tak jeho narozeniny.