Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Kdo nemá šanci na vzestup, chce být cool

Kývnou Irové na manželství homosexuálů? :: Evropany děsí vlci :: Tak trochu jiná právní firma :: Proč máme rádi cool

Jak být cool: She & Him (Zooey Deschanel a M. Ward) • Autor: Profimedia.cz
Jak být cool: She & Him (Zooey Deschanel a M. Ward) • Autor: Profimedia.cz

Všechny dlouhodobé záležitosti – grexit, Rusko, britské volby – se stále dějí. A budou se (bohužel) dít další týdny, tedy až tedy na britské volby. Autorka menu se tedy rozhodla dát si trochu oddech a prozkoumat tentokrát jiná zákoutí zahraničních médií.

Irsko čeká za tři týdny zlomový moment. Jedna z bašt evropských katolíků bude 22. května rozhodovat v referendu, zda kývne na změnu ústavy zaručující „rovnost manželství“ - tedy umožní manželství gayů a leseb. Pokud by Irové v plebiscitu úpravu základního zákona odsouhlasili, budou první národ na světě, který si takovouto revoluční společenskou změnu odsouhlasí sám. A jak průzkumy veřejného mínění, tak počet členů na straně PRO (všechny hlavní politické strany, média, odbory, hvězdy showbyznysu i sportu, mládežnické organizace) zatím dávají velkou naději, že to tak skutečně dopadne.

profimedia 0239839801 • Autor: Profimedia.cz
profimedia 0239839801 • Autor: Profimedia.cz

„Takový výsledek přesto není v žádném případě jistý,“ upozorňuje list Financial Times. Panují zejména obavy, že souhlas na papíře nepřetaví do reálného hlasování. Vlažné postoje u volebních uren pak mohou nahrát straně PROTI, kterou vedou konzervativní komentátoři, think-tanky a – přirozeně – katolická církev.

Irsko dekriminalizovalo homosexualitu v roce 1993, před pěti lety schválili poslanci civilní svazky; změna manželského statutu by znamenala další výrazný posun v zemi, která ještě koncem osmdesátých let představovala jednu z nejkonzervativnějších zemí v Evropě, ale dnes projevuje větší toleranci než země, jimž bývá více přičítána - jako Francie či Spojené státy.

Tempo a prudkost změn nakonec překvapuje i ty, kteří jim věnovali poslední desítky let energii. Třeba Davida Norrise, prvního otevřeně homosexuálního irského politika a dodnes člena tamního parlamentu. „Je mi sedmdesát; na začátku jsem byl kriminálník a dnes mi možná povolí se oženit. Je úžasné zažít během jednoho života takovou změnu,“ řekl Morris FT.

Tempo je možná zběsilé, ale dává hluboký smysl. Podle FT ho v posledních dvaceti letech poháněly i skandály katolické církve, které odhalily sexuální zneužívání dětí i další případy děsivého zacházení s lidmi, které slibovala chránit a vést. „Doba, kdy církev fungovala jako morální svědomí národa, je pryč,“ říká k tomu sociolog Tom Inglis. „Myslím, že v tom hlasování nebude důležité, co si myslí.“

V Irsku tradice a zvyklosti mění, v jiném směru se v Evropě cosi prastarého probouzí - a to spolu se zvířaty, kterým jsme už dávno odvykli. Vlci se po více než století vrátili do Německa a s nimi i strach z těchto tvorů, oznámil Der Spiegel. A hovořil o tom s italským zoologem Luigim Boitanim, který vlky studuje více než čtyřicet let.

82 pripravujeme vlci profimedia R50 2012 • Autor: Respekt
82 pripravujeme vlci profimedia R50 2012 • Autor: Respekt

Boitani vlky popisuje jako chytrá, zvědavá a vytrvalá zvířata. Dokážou urazit obrovské vzdálenosti: v jednom výzkumu zaznamenal díky sledovacímu zařízení cestu vlka z oblasti kolem italského Turína do německého Bonnu, více než 800 kilometrů.

Strach z nich má vědec za přehnaný, i když zároveň upozorňuje, že jde pořád o šelmy, a není tedy dobré porušit opatrnou povahu vzájemného vztahu třeba jejich krmením. Před devíti lety vlci v Kanadě zabili mladého muže, který dával pravidelně nažrat smečce vlků.

S tím, jak se v lidech probouzejí prastaré příběhy o vlcích, měly by se podle prý probudit také vyzkoušené metody, jak před případným útokem vlka ochránit sebe či třeba stádo ovcí. „Nejlepší metoda na ochranu stáda je vyzkoušená tisíce let – u stáda by měl být přítomen pastevec a jeho pes,“ říká Boitani. Ne všichni pastevci ovšem jeho pohled sdílejí: zoologovy historky ilustrují, jaké vášně dodnes vlci vyvolávají. Po jedné jeho přednášce v Toskánsku musela Boitaniho z pódia eskortovat policie, protože přítomných pět set pastevců natolik rozčílila jeho slova, až to vypadalo, že ho fyzicky napadnou.

Vášně vyvolává také fakt, že v řadě evropských zemí je zakázáno vlky střílet. Byť existují výjimky: například ve Švýcarsku existuje cosi jako kvóta, v rámci nichž může každý vlk sežrat pětadvacet ovcí. Kdo tyto počty hlídá, už se ovšem Boitani nezmiňuje…

V Guardianu společně s americkým vědcem Stevem Quartzem zkoumali, proč mají lidé rádi „cool“ věci a co jejich obliba vypovídá o celkovém stavu společnosti. Quartz je neurolog a nedávno společně s kolegyní Anette Asp vydal knihu Cool: How the Brain’s Hidden Quest for Cool Drives Our Economy and Shapes Our World, měl by tedy být expert na slovo vzatý – nicméně i on zápasí s tím, jak vlastně pojem definovat. K tomu přidejme naše marné domácí hledání adekvátního českého výrazu, přičemž autorka má pocit, že slovo „hustý“ už dávno přestalo být cool.

James Dean • Autor: Isifa
James Dean • Autor: Isifa

Nejlépe se podle dvojice dá cool faktor vyjádřit jako „sladký bod mezi čímsi  průkopnickým a nekonvenčním, ale zároveň ne příliš divným“. V laboratoři na kalifornské technice, kterou vede, Quartz se svým týmem ovšem nezkoumá nic úzce vymezeného: prostě ho zajímají všechny aspekty rozhodování od jednoduchých reakcí až po komplexní otázky morálky. Studuje, co se děje s mozkem konzumenta, když na netu nebo v second handu objeví retro triko – a asi nikoho nepřekvapí, že se v mozku aktivuje centrum slasti.

Mnohem zajímavější jsou postřehy autorů ke společnosti jako celku. Studují éry, které bývají v pop kultuře považovány za cool období, v té západní to jsou kupříkladu padesátá léta - a docházejí k zajímavému závěru.

Ve společnostech, v nichž existují limitované šance na sociální vzestup, se daří subkulturám, které nabízejí alternativní způsoby „uznání“. Třeba poslední model motorky, koženou bundu nebo nejnovější hudbu (když zůstaneme v padesátých letech). Cool ikony jako James Dean pak v sobě podle autorů kombinují víc těchto atributů. A jak dodává autorka menu, zároveň tyto „stylové hvězdy“ ukazují, že i cool image může zajistit kariéru - a tím onen vzestup. 

Jak může v praxi vypadat další zásadní společenská změna,zkoumá americký list The New York Times na příkladu washingtonské právní kanceláře, kterou řídí výhradně ženy – Maria Simon a Rebecca Geller - na pozici vedoucích partnerek. Mezi šesti zaměstnanci Geller Law Group navíc najdeme pouze jednoho muže. Firma v mimořádné míře myslí na rodičovské a vůbec rodinné potřeby svých zaměstnanců a dvojice šéfek, se snaží s bojovným soustředěním – jak píší NYT - snaží dokázat, že je možné naplňovat vysoké profesionální ambice a zároveň u toho trávit dost času s dětmi.

Do života si odnášíme model uspořádání a dělení rolí, které jsme zažily jako děti. • Autor: Shutterstock
Do života si odnášíme model uspořádání a dělení rolí, které jsme zažily jako děti. • Autor: Shutterstock

Tyto cíle sice nejsou v oblasti práva tak nedosažitelné jako třeba ve světě financí, nicméně aby křeslu partnera právní kanceláře obvykle vede trnitá cesta dvanácti až čtrnáctihodinových pracovních dní. Není tedy divu, že mezi partnery amerických právních firem představovaly ženy podle statistiky právnické komory z roku 2013 jen něco málo před 16 procent, přestože z právnických fakult vycházejí s mužskými kolegy ve vyrovnaných počtech.

Že za tímto nepoměrem stojí nemožnost zkombinovat vražedné pracovní tempo s péčí o rodinu, pak dokázala řada studií. Partnerky Geller Law Group svedly dohromady právě zkušenosti z ostatních firem – Maria Simon dokládá pracovní nasazení u předchozího zaměstnavatele historkou, v níž si mailovala s klienty během porodu.

Vše se jim daří díky tomu, že firma je de facto virtuální, s logistikou, které NYT přezdívá „guerillová“. Nemá pevné prostory, na schůzky či jinou práci si najímají kancelář, zasedačku či jen stůl v jednom z washingtonských „hubů“. To má i finanční výhodu, ušetří se za nájem, díky čemuž mohou klientům účtovat za právní služby o něco méně než konkurence, a tím byznys udržovat v chodu. Flexibilita je zákon, podle něhož se vše řídí.

Video: Jak známo, propast mezi bohatými a chudými se stále prohlubuje. Wall Street Journal přehledně vysvětluje její existenci a připomíná, e se v dohledné době nejspíš nejen nezmění, ale naopak se s vysokou pravděpodobností ještě víc rozevře.

Kulturní tip: Markéta Othová: Nikam nechoď. Galerie Jelení, Praha, 29. 4.–14. 5. V rozhovoru s kurátorkou Gabrielou Kotíkovou se důsledná propagátorka zobrazování nekonkrétna Markéta Othová v pozvánce na svou výstavu rozpovídala o tom, proč se ve dvou černobílých fotkách vrací ke své instalaci z Veletržního paláce z roku 1998: „Je pravda, že ten, kdo neviděl ty fotky z Veletržního paláce a nepozná ani tebe na fotce, protože tam skoro poznat nejsi, vlastně nedokážu odhadnout, co by si mohl myslet, v tu chvíli by mělo zafungovat to, že na fotce je dvakrát někdo, kdo někam jde, a jmenuje se to ,nikam nechoď‘ plus ten abstraktní vizuální dojem, snad to bude stačit.“

1ff6e2f088 • Autor: Respekt
1ff6e2f088 • Autor: Respekt

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].