Řecko na tom bude hůř, Argentina měla docela štěstí

Hektický týden jednání s řeckou vládou vyvrcholí v sobotu, kdy ministři financí eurozóny posoudí, zda jsou řecké návrhy nejen přijatelné pro věřitele (tzv. trojku), ale zda jsou také reálné. Všechny dosavadní pokusy o dohodu vyšly nazmar, protože Atény odmítají škrtat penze a prodloužit věk odchodu do důchodu podle představ věřitelů - a také odmítají zvýšit DPH.

Vzhledem k hrozbě bankrotu Řecka vypadá tento spor malicherně, problém však je v důvěře: řecká vláda se spoléhá na jiný typ reforem - především na zvýšení příjmů z daní. Zkušenost věřitelů s dlouhodobou řeckou ne-schopností je vybírat však činí z aténského návrhu cár papíru.

Zajímavá je v této hře role Evropské centrální banky. Ta poněkud svévolně zachraňuje řecké banky a nalévá do nich peníze, které zaplňují díru po miliardách, jež z nich Řekové vybírají. Šéf německé centrální banky Jens Weidemann – mocný muž, který je v dlouhodobém sporu se šéfem ECB Mariem Draghim – velmi tvrdě kritizoval ECB, že je dnes už jediným zdrojem peněz řeckých bank, což podle jeho citátu z Financial Times „zpochybňuje jejich finanční pevnost“.

Podle informací FT už se věřitelé připravují na to, že se s Řeckem nedohodnou a mají plán, jak v případě jeho bankrotu zemi „obehnat plotem“, který má zabránit šíření nákazy. To znamená zavést tzv. kapitálovou kontrolu, tedy uzavření finančních toků mezi Řeckem a Evropou, a také zajištění „humanitární pomoci“ pro ubohé Řeky.

Pokud se řecká vláda spoléhá na to, že ECB bude zachraňovat její banky i nadále, mýlí se, dodává k tomu The Guardian. ECB prohlásila, že pokud nebude o víkendu přijata dohoda mezi řeckou vládou a věřiteli, zastaví přísun peněz nejpozději v úterý 30. června. V ten den vyprší lhůta pro splátku půl druhé miliardy eur Mezinárodnímu měnovému fondu - a pokud ji Řecko nezaplatí, fakticky se octne v bankrotu.

Víkend tedy bude horký a zdá se, že tentokrát už je tu opravdu poslední šance na rozseknutí gordického uzlu. Abychom zůstali u řecké mytologie: Damoklův meč visí nad Řeckem i Evropou v podobě finančních trhů, které budou o víkendu spát, v pondělí ráno se však probudí v plné síle.

Fotografie zachycuje atmosféru, jež vládla v ulicích argentinského Buenos Aires ve chvílích, kdy země na konci roku 2001 zbankrotovala. O Argentině se hodně mluví jako o příkladu toho, co čeká Řecko, pokud to politici během několika následujících dnů nezvládnou. Jsou sice tací, kteří tvrdí, že Řecko by mělo už konečně krachnout, aby se pročistil vzduch, ale to jsou teoretické úvahy z teplé kanceláře a polstrovaného křesla.

“Existuje jedno slovo, které vysvětluje, proč Řekové nakonec před úspornými požadavky věřitelů kapitulují. To slovo zní: Argentina,” píše ve své analýze americký list The New York Times. Řecko totiž samozřejmě není první zemí, která zkrachovala, Argentina je podle citovaného experta Artura C. Porzecanskieho dobrou analogií, přestože “Řecko na tom bude hůř, Argentina měla docela štěstí”.

Pro běžné obyvatele krach znamená především zavřené banky a obstavená konta. Vklady jsou převedeny na novou měnu a ta se obratem propadne na zlomek původní hodnoty. Když se banky znovu otevřou - poté, co jste týden dva žili bez přístupu ke svým penězům - máte na kontě polovinu nebo třetinu peněz než původně. Už jenom tohle dobře vysvětluje masivní demonstrace, divoké střety s policií, útěk prezidenta z prezidentského paláce v helikoptéře a následující nástup a pád hned několika vlád v řádu dní.

Život v nové situaci není také úplně veselý. Argentinci měli například skutečně štěstí, že tamní soudy rozhodly, že dluhy se ve své hodnotě propadly stejně jako peso. Řekové mají hypotéky a další dluhy v eurech - a pokud dluží zahraničním finančním institucím, nikdo jim splátky nesníží. Lidé budou přicházet o domy a byty, podnikatelé budou krachovat, domino se bude kácet. V Argentině vyrostly před očima slumy, v ulicích velkých měst se vytvořila celá nová sociální třída tzv. “cartoneros” - lidí, kteří se živí sběrem papírových obalů a dalšího odpadu. Na vrcholu krize jich v ulicích Buenos Aires byly desítky tisíc; a potkáte je tam dodnes.

Jistým argumentem je, že Argentina se dokázala makroekonomicky docela rychle vzpamatovat a následující roky zaznamenala rychlý růst. To má ale svá specifika. Především se jedná o obrovskou, spoře osídlenou zemi s velkým nerostným bohatstvím, která si -  když na to přijde - vystačí v základních potřebách sama. Argentinský krach se navíc překryl se silným růstem Číny a celkovým vzestupem cen komodit, takže Argentina se udržela nad vodou díky zuřivému exportu: když se postavíte v Buenos Aires na břeh Río de la Plata, uvidíte, jak na obzoru po kalné hladině směřují k ústí zálivu jeden za druhým obrovské tankery. Jsou plné sójových bobů exportovaných z argentinské pampy do Číny.

Díky exportu Argentina jakž tak vydržela i bez přístupu na finanční trhy. Jak bude plavat Řecko, ovšem není jasné. ”Řecko je na rozdíl od Argentiny silně závislé na dovozech,” píše The New York Times. Významnými exportními artikly jsou pouze vlna a ryby. Výrazně zvýšit jejich prodej bude velmi těžké.“

“Chápou Řekové, že si hrají s ohněm a mohou se ošklivě spálit?” ptá se v článku zmíněný Artur Porzecanski - a odpovídá si, že ano. “Hlasovali ve volbách a zdá se, že hlasovali s otevřenýma očima. Ne každý si cení prosperity stejně jako lidé ve Spojených státech nebo velké části Evropy,“ dodává a cituje řeckého ministra financí Varufakise, který nedávno na svém blogu uvedl, že “se sklání před lidem Argentiny za to, že svrhl režim, který se tak zoufale snažil obětovat hrdé občany na oltář úsporných opatření Mezinárodního měnového fondu”.

Kvóty pro rozdělení uprchlíků v Evropské unie prozatím nebudou. Takový je výsledek jednání předsedů evropských vlád, která skončilo dnes ve 2:40 v noci. „Jestli je tohle Evropa, tak si ji nechte,“ prohlásil během emotivního jednání italský premiér Matteo Renzi, který solidaritu se státy na hranicích EU nejvíce požadoval. Nejmocnější Evropanka Angela Merkelová hovořila jako vždy klidným tónem a jednání nazvala největší výzvou v evropské politice, kterou za svou dráhu kancléřky zažila. Výsledek nazvala dobrým poselstvím, ačkoli Němci původně kvóty prosazovali.

Úspěchem má být, že 40 tisíc syrských a eritrejských uprchlíků z jihu Evropy a 20 tisíc syrských a iráckých uprchlíků z táborů na Blízkém východě bude do zbytku Evropy rozděleno – nikoli však povinnou kvótou, ale dobrovolně. Můžeme nyní jen zvědavě přihlížet, jak to s onou dobrovolností dopadne.

Skeptici příliš nevěří, že sliby ze summitu budou splněny. Neuspěl každopádně pokus šéfa Evropské komise Jean Claudie Junckera o zásadní proměnu evropské migrační politiky, ke které by zavedení principu povinných kvót vedlo. Jako tolikrát v minulých letech nakonec zvítězila vize Evropy se silnými národními státy, pokus o posílení federálních mechanismů neuspěl. 

Stanou se jednou emoji světovým jazykem? Tak trochu k tomu mají našlápnuto: tahle sada symbolů a obrázků se už dávno stala univerzálním kódem, může ji používat prakticky kdokoliv na jakémkoliv zařízení - a taky používá. O jejich oblibě svědčí to, že už máme k dispozici báječné statistiky, díky nimž víme, že Francouzi mají nejraději ️‍srdce, kdežto Kanaďané z nějakého důvodu kouřící exkrement. Proč Američané zbožňují lilek, pravděpodobně rovněž zůstane věčnou záhadou.

Emoji jsou zkrátka zábavné a pomáhají v elektronické komunikaci, která je z podstaty emočně zploštělá. Už jen obrázek sám pomáhá. Pokud je to navíc obrázek, který sami často používáme, získáváme druhou rovinu významu a druhou rovinu zábavy. Mohou ale roztomilé ksichtíky, sušenky a dopravní prostředky opravdu vytlačit starou dobrou ozkoušenou sadu písmen, tedy náš jazyk?

Jistě že ne, ale trocha teoretizování neuškodí. Teoreticky se může stát, že emoji budou plnit roli nouzového jazyka, pidginu, tedy prostředku, k němuž se uchylují dva lidé, kteří společnou řeč nesdílejí. To když se na síti potká třeba Laponec a Maročan a zapomenou, že existují online překladače. Emoji pak budou asi nejschůdnější formou vzájemné elektronické komunikace. Pidgin je první krok k jazyku a vznikla jich takhle řada - to když svůj komunikační kód vymýšlejí děti, pro něž je pidgin rodným jazykem.

Tady je ovšem pro emoji asi nepřekonatelná překážka. Nikdo je totiž nikdy nebude jako svůj rodný jazyk používat. Což ovšem emoji nebrání v rozkvětu a dobývání nových pozic. Už dávno obsadily literaturu a firma Chevrolet nedávno vydala tiskovou zprávu jenom v emoji. Prý jsou slova pro nové chevy málo. A komu je málo věda, pak vědě s emoji jistě neodolá. Emoji možná svět neovládnou, ale rozhodně je s nimi zábavnější.

O dronech se mluví jako vynálezu budoucnosti. Obstarají kdeco - od dodávek zboží po monitorování dopravy nebo třeba úrody. Při vyzdvihování předností se ovšem podle nejnovějšího vydání týdeníku Economist jedna důležitá věc decentně zamlčuje. A sice fakt, že dnešní malé drony pro běžné komerční využití mají problémy s energií. Potřebují redukovat váhu na minimum, jejich baterie proto vydrží nabité jen poměrně krátce. Týdeník uvádí, že u většiny je to jen asi čtvrt hodiny. Pak musí opět vyhledat člověka, aby je nabil.

Vědci University of Washington v Seattlu proto vyvíjí systém, podle něhož by se drony mohly bez neustálé lidské pomoci obejít. Mohly by se snést asi metr nad nabíjecí stanici a energii si nasát. Další firma ze Seattlu s názvem LaserMotive má podle Economistu ještě větší ambice. Baterie  dronů chtějí nabíjet přímo za letu pomocí laserového paprsku nebo fotovoltaických čidel. 

Nejde ale jen o drony. Několik firem pracuje se stejnými technologickými principy na bezdrátovém nabíjení běžně využívaných spotřebičů, jako třeba chytrých telefonů, chytrých hodinek nebo i kuchyňských spotřebičů. Přitom vývojáři narážejí na starou známou věc, která se řešila u všech široce rozšířených spotřebičů - do jaké míry by měly být výrobky od různých výrobců kompatibilní.

Při pohybu městem s mobilem kolem nabíjecích stanic nebo třeba používání bezdrátového nabíječe mobilu v autě by to bylo potřebné.  Mimochodem firma Apple jako obvykle pracuje na vlastních systémech nabíjení vzduchem, momentálně se zaměřením na své AppleWatch. 

Podle Economistu tahle válka o standardy opět zřejmě skončí vítězstvím toho, kdo uspěje první. A to zatím není jasné. Každopádně bezdrátové systémy nabíjení mají velkou budoucnost, věří Economist. Růst trhu s elektrickými auty přináší vývoj bezdrátového nabíjení, kde jsou výrobci mnohem přátelštější ke standardizaci než třeba u mobilů. První elektrická auta s bezdrátovým nabíjením by se měla v obchodech objevit v letech 2017–1018. Jak ale magazín poznamenává, auta Tesla Motors mezi nimi nebudou. Šéf firmy Elon Musk je příznivcem klasického dobíjení pomocí kabelů, které je zatím výrazně efektivnější. 

Guvernér státu Wisconsin Scott Walker si dlouhodobě pěstuje image šovinisty.

Nejprve bodoval nevkusnými poznámkami na konto znásilněných žen, které vyhledají interrupci, minulý týden kritizoval Hillary Clinton za to, že razí téma rovných příjmů mužů a žen na srovnatelných pozicích. Odhlédneme-li do toho, že nerovnováha příjmů paradoxně zasahuje i do týmu Hillary Clinton, v čemž tkví jistá míra pokrytectví, Walker si neodpustil větu, že rovné příjmy „by postavily jednu skupinu Američanů proti druhé.“

Jak ale v trefné glose serveru Slate uvádí Amanda Marcotte, v rovnosti se neukrývá soutěživost ani boj. Zvýšení příjmu žen by totiž ve finále ulevilo i mužům. „Šedesát procent párů s dětmi jsou rodiny se dvěma příjmy. Když ženy vydělávají méně, klesá tím i životní standard muže.“  Walker se tváří, jako by navýšení peněz ženám znamenalo ochudit muže, ale nakonec je to přesně naopak. Větší výplata pro ženu rovná se víc hotovosti v peněžence manžela. 

Video: Muzeum hraček v ohrožení. Reportáž ze serveru Aeon.

Kulturní tip:  13 samurajů. ČT art 26.6.2015 22:10.  „Samurajská férovka, kde si hned v úvodu dva řeknou, že si to na konci rozdají, a půl filmu je luxusně natočená příprava na bitvu, jaká mně osobně už nějaký ten pátek na plátně chyběla. Režisér Miike je výtečný, např. způsob, jakým představí zloducha a nabídne synekdochu jeho lotrovství, je děsivý a démonický. 13 bojovníků má opravdu starosvětského ducha a nic na tom nezmění ani krev a bláto. Je to překrásná heroická epika o hrdosti a oddanosti ideálu, kterou jsem si užil jako už dlouho žádný akční film ne,“ píše uživatel Marigold na databázi CSFD.cz.