Jak nám Kaufland a Lidl zlepšují život

Řekové se budou o víkendu rozhodovat v referendu, zda přijmou, nebo zamítnou podmínky mezinárodních věřitelů, za jakých jsou ochotni poskytnout další peníze zadlužené zemi. Poslední průzkumy ukazují, že pro návrh věřitelů, který počítá s úspornými reformami, se poněkud překvapivě - a oproti dřívějším názorům - vyslovilo o něco víc lidí než pro opačnou možnost.

Řecká vláda přitom doporučila lidem říci „ne“ a spojila s referendem i hlasování o své důvěře. Pokud tedy Řekové podmínky věřitelů v referendu schválí, pak vláda vedená premiérem Tsiprasem skončí. Řekové se ale na druhou stranu vyhnou vystoupení z eurozóny a přechodu zpět k domácí drachmě - což by podle ekonomů znamenalo ještě větší zchudnutí obyvatel, než je postihlo doposud.

Řecká vláda nicméně nenechává nic náhodě a kromě jasného doporučení „ne“ vytiskla i trochu „návodné“ hlasovací lístky. Rozhlasová stanice BBC na svém webu dokumentuje vtipné předřazení odpovědi NE na hlasovacím lístku jako první možnosti. A glosuje i samu otázku, k níž se Řekové mají vyslovit. Podle BBC je to „hlavolam“.

Posuďte sami, že Řekové by měli k referendu přijít s opravdu čistou hlavou a velice soustředění. V hlasovacím lístku totiž stojí: „Měl by být přijat plán dohody předložený Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem v euroskupině 25. 6. 2015, který je složený ze dvou částí, jež jsou spojeny v jeden návrh? První dokument má název Reformy pro dokončení současného programu a i po něm a druhý Předběžná analýza udržitelnosti dluhu.“

Pod tím pak následují možnosti: Nepřijímat/Ne a Přijmout/Ano. „Otázka je, kdy a jak budou voliči seznámeni s uvedenými dokumenty a jestli budou světoví ekonomové při ruce v hlasovacích místnostech, aby je případně vysvětlili,“ poznamenává BBC.

Nejednoznačnost otázky je nešvar, který se v minulosti řešil i v jiných zemích. Například Kanada přijala zákon, že přesně takové typy otázek se veřejnosti nesmí předkládat. Rozhodnutí předcházelo kontroverzní hlasování v referendu ohledně nezávislosti Quebecu v letech 1980 a 1995. Tehdy byla jasně řečeno, že otázka musí být pouze zcela principiální: „Chcete nezávislost: ano, nebo ne?“

Web si také všímá, že zmíněné předřazení NE na hlasovacím lístku v řeckém referendu skutečně není běžné. “Je to neobvyklý formát,” potvrzuje Katie Ghose, šéfka britské nevládní britské organizace Electoral Reform Society. Na druhou stranu, pokus ovlivnit hlasování tím, jak je volební lístek sestaven, není zdaleka první a asi ani poslední pokus v historii.

Například v roce 1978, poté co byl chilský generál Pinochet obviněn OSN z porušování lidských práv, uspořádal referendum s otázkou, zda lidé podporují jeho politiku. Okénko s ANO bylo výš a mělo formu chilské vlajky. Okénko s Ne byl jen černý obdélník posazený bokem a níže než ANO. Pinochet pak v referendu zvítězil s obdivuhodným výsledkem 78,6 procenta.

Ještě dříve, v roce 1938, se zeptal v referendu Adolf Hitler Němců na následující otázku: „Souhlasíte se znovupřipojením Rakouska k Německé Říši dokončeném 13. března 1938 a hlasujete pro seznam našeho vůdce Adolfa Hitlera?“ Hlasovací lístek měl jen “nepatrnou” nápovědu – kruh pro JA byl si pětkrát větší - a Hitler tehdy vyhrál s výsledkem 99,7 procenta.

Ne vždy se ale historie opakuje. Ukazuje to například Holandsko, jehož symbolem je dodnes větrný mlýn. Právě Holandsko bylo ve zlatém věku 17. století proslulé rozvojem větrných technologií, kdy v zemi postavilo více než deset tisíc mlýnů s dřevěnými lopatami a tamní obyvatelé na ně byli náležitě pyšní. Jenže dnes je to jinak – mnoho Holanďanů země posetá větrníky irituje.

Nové větrné turbíny, pro které jsou tam výborné podmínky, tak v roce 2014 dodaly jen 5,2 procenta elektřiny, což je hluboko v poli za zeměmi jako Německo, Španělsko nebo Dánsko. Obnovitelné zdroje energie jako celek pak mají dokonce podíl na celkovém mixu podíl pouze 4,2 procenta, což Holandsko řadí na 26 místo v EU, jen před Maltu a Lucembursko.

Pro vládu je to problém. Během pěti let by totiž měla splnit závazek v rámci EU a dosáhnout 14 procent výroby energie z obnovitelných zdrojů. Mezi jiným tedy plánuje právě výstavbu mnoha větrných elektráren. Jenže to nebude jednoduché. Jakmile se někde objeví projekt větrných elektráren, zvedne se debata, kdy místní lidé úpí, že to bude ošklivé a hlučné.

Jeden z projektů větrného parku například přiměl skupinu nazývající se Nadace Dona Quijota zablokovat zvedací most na 32 kilometrů dlouhém spojení mezi severním Holandskem a Frískem. Snaha minimalizovat hněv místních tak nutí vládu zamířit s projekty větrné energie na moře. Národní plán přijatý v roce 2013 počítá s parky v Severním moři s kapacitou 3450 megawattů, což je více než trojnásobek toho, co se na moři vyrábí nyní.

Ale i tady existuje odpor. Dva z nich budou jen 18 kilometrů od pobřeží, na dohled od městečka s plážemi. A jeho vedení řeklo, že 200 metrů vysoké věže zničí výhled na moře a vyženou odtamtud německé turisty. Park by se tedy měl posunout dále, na půl cesty mezi Holandsko a Británii. Náklady takového řešení ovšem budou kvůli delším drátům podle vlády dalších 45 milionů eur ročně.

Přes všechny potíže nicméně z průzkumu veřejného mínění vyplývá, že 70 procent Holanďanů s větrnou energií souhlasí, což je podobné číslo jako v Německu. Problém je ovšem podle týdeníku The Economist právě v tom, že Holandsko je velice hustě osídlené a každý sloup má tak fakticky někdo kousek od domu. Dobrou zprávou ale je, že průzkum zároveň ukázal, že když už se někde větrník postaví, odpor proti němu postupně slábne.

Každý Čech ví, co je Lidl nebo Kaufland. A každý také ví, že jejich obchody rostly nejen u nás, ale i v okolních zemích v minulých letech jako houby po dešti. Jenže málokdo doposud věděl, že jsme na jejich rozvoj něco přispěli z našich daní. Britský list The Guardian přinesl zajímavý text s odhalením, že na mohutnou expanzi těchto dvou sesterských německých obchodních řetězců ve střední a východní Evropě získali jejich majitelé v posledních letech téměř miliardu dolarů z peněz veřejných institucí určených na financování rozvoje. 

Oba řetězce vlastní obří obchodní skupina Schwarz Group vlastněná jednou z nejbohatších německých rodin. A právě ona získala půjčky od jedné z poboček Světové banky (IFC) a také od Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Tyto veřejné instituce nakládají s penězi daňových poplatníků a jsou kontrolovány vládami jednotlivých států, přičemž jejich mandát je podporovat místní rozvoj v zemích, kam peníze půjčují. Světová banka pak má ještě další specifický úkol, snižovat globální chudobu.

Financování expanze řetězců do toho tedy - jak píše The Guardian - asi zapadá. Neexistuje totiž žádný náznak, že by s umístěním peněz bylo něco špatně. Banka tvrdí, že půjčky Lidlu a Kauflandu pomáhající společnostem expandovat do střední a východní Evropy, vytvářejí pracovní místa, otevírají nové trhy pro místní producenty a přinášejí „dobrou kvalitu dostupného jídla“ pro chudé spotřebitele.

Jenže pravdivost těchto hesel poněkud nabourávají odbory a další rozvojové společnosti. Luiz Vieira, koordinátor britské neziskovky monitorující aktivity Světové banky, říká: “Idea, že kapitálové injekce pro velké nadnárodní skupiny nezbytně vedou k lepšímu a udržitelnému růstu, se v minulých 20 letech ukázala opakovaně jako falešná.“

A Jan Czarzasty, profesor na varšavské ekonomické univerzitě, je výší veřejných peněz pro Schwarz Group doslova šokován. “Všude, kde otevřou nové obchody, se objeví stížnosti na pracovní podmínky a odměny zaměstnanců, které jsou obecně nízké. Vypadá to jako pevná součást byznys modelu Lidlu.“

První půjčka, kterou IFC poskytla Schwarz Group, byla v roce 2004 ve výši 100 milionů dolarů. Přesně v té samé době přitom německá odborová skupina Ver.di zveřejnila „knihu hříchů“ Lidlu v Evropě, v níž dokumentovala porušování pracovního práva.

Přesto v roce 2009 byly poskytnuty ze strany IFC další půjčky - a to 75 milionů USD pro expanzi Kauflandu do Bulharska a Rumunska. V roce 2011 pak získal Lidl 66 milionů USD pro Rumunsko. Další úvěry následovaly v roce 2013, kdy dostal Lidl přes 105 milionů USD na své rozvojové plány v Bulharsku a Chorvatsku a na otevření svého prvního obchodu v Srbsku. Celkem jen IFC poskytla skupině Schwarz Group na její tažení Evropou kolem 350 milionů USD dlouhodobých půjček.

Gilles Mettetal, šéf zemědělské sekce EBRD, která se na financování rovněž podílela, ale říká: „Lidem to změní život.” Podle něj obchodní řetězce mají model, který v těchto zemích doposud nebyl. A to je nabídka zboží, které bylo pro chudší lidi dříve nedostupné. “Ano, je to trochu obchodně agresivní skupina, ale dodávají lidem zboží, na které předtím nebyli schopni dosáhnout.“

Neziskové organizace nicméně volají po tom, že by přínos půjček pro řetězce měly veřejné finanční instituce doložit. Banky na to odpovídají, že své investice pravidelně sledují. Data, kolik pracovních míst vzniklo a jak expanze firmy dopadla pro místní výrobce, jsou ale podle nich obchodně citlivé informace, a proto jsou tajné.

Lidl podle Guardianu pouze uvedl, že v Polsku má firma ve více než 500 obchodech 14 tisíc zaměstnanců, kteří mají férové pracovní podmínky. Platy v Lidlu jsou podle firmy významně vyšší než v jiných obchodních řetězcích. Na otázky týkající se veřejných peněz řetězec neodpověděl.

Obrovskou expanzi má za sebou Lidl v Rumunsku, kam směřovala část půjček a kde společnost od roku 2011 otevřela více než 185 obchodů - tedy v posledních čtyřech letech skoro jeden za týden. V Bukurešti jsou přitom obchody v docházkové vzdálenosti od původních tržnic.

Ion Garalin, malý obchodník, který prodával místní zboží na trhu v Piata Gorjului v západní části Bukurešti přes dvacet let, říká, že situace se tím zhoršila. “Nejhorší je, že si vybrali pro obchody místa velmi blízko místních trhů, jako je tento,“ vypráví 67letý muž, který stojí před stolem obloženým čerstvou zeleninou a trpělivě vyhlíží zákazníky.“Jsme pojídáni za živa… Nemůžeme vyhrát,“ dodává na dřív velmi živém, ale dnes tichém trhu.

Video: Server Aeon o tom, jak se v USA pašují Kinder vejce:

Kulturní tip: Začíná karlovarský filmový festival a ČT 1 vysílá zahajovací ceremoniál.