Proč si iPad do hrobu nevezmete

Sváteční menu začněme jednou malou humanitární kampaní. Legendární kapela Grateful Dead slaví v těchto dnech padesáté výročí - a přestože její frontman Jerry García opustil svět už před dvaceti lety, tři výroční koncerty, které probíhají právě v těchto dnech v Chicagu, diváky pořád táhnou.

Grateful Dead

mají po celé půlstoletí

specifickou a velmi věrnou fanouškovskou základnu. Jejich skalním posluchačům se přezdívá „deadheads“ a není tajemstvím, že mezi nimi najdeme mnoho uživatelů psychedelických látek. A není tedy ani překvapením, že někteří z nich mají problémy se zákonem.

Vzhledem k tomu, že v posledních letech se pohled na psychedelické drogy přehodnocuje a věda čím dál víc objevuje jejich léčivý potenciál, jde přitom o problémy docela šílené. Timothy Tyler z Connecticuttu byl například v roce 1994 odsouzen za prodej LSD na doživotí.

Bezstarostnému fanouškovi kapel bylo tehdy 25 let, neměl za sebou žádné násilné trestné činy, jen dva drobné drogové delikty, které skončily podmínkou. Podle platného pravidla třikrát a dost ovšem třetí porušení zákona – prodej většího množství LSD kamarádovi, který byl skrytým policejním informátorem - znamenalo doživotí. Ve vězení je Tyler dodnes.

Podobných příběhů existuje víc. Soudní anabází si prošel i psychedelický aktivista a chemik Casey William Hardison. Jemu výroba a zamýšlený prodej psychedelických drog (provozoval velkou laboratoř) vynesly v roce 2005 v Británii dvacet let vězení. Po necelých deseti byl propuštěn a právě v těchto dnech dal s respektovanou výzkumnou organizací MAPS dohromady petici s názvem „Milost pro mírumilovné deadheads“. Chtějí přesvědčit prezidenta Obamu, aby se v čase renesance psychedelik propustil z vězení podobné průzkumníky vlastního vědomí, kteří tu tráví dlouhé roky za nenásilné drogové delikty.

Autor tohoto menu už jednou využil nedávnou cestu do Brazílie jako odrazový můstek pro článek o létání. Udělá to i podruhé. Takže - nejhorší zážitek z jedenáctihodinového letu? V jednu chvíli se tři lidé v mém zorném poli dívali na Amerického snipera.

Kdo jste film viděli, tušíte, že podstatná část sestává ze scén, v nichž elitní ostřelovač míří puškou na někoho, na koho by se střílet moc nemělo (dítě), jenže není zbytí (pod tričkem má granát), takže po krátkém morálním váhání je třeba zmáčknout spoušť (brrr…).

Vynález, jenž cestujícím umožnil toto potěšení, je obrazovka zabudovaná v opěradle sedačky a důvodem hromadného ostřelování na trase Amsterdam-Rio pak fakt, že filmotéka leteckých společností nebývá příliš bohatá. Jak ale píše BBC, zábava na palubě by se brzy měla zlepšit k lepšímu.

Přepravci se snažili zabavit cestující během dlouhých letů odjakživa, na palubě vzducholodi Zeppelin byl například pianista s klavírem. Později živé muzikanty nahradily obrazovky - nejprve v uličce pro skupinové sledování filmů a časem na opěradle sedačky pro individuální zážitek. Jde o značně drahý špás, jedna taková kinosedačka do letadla může stát až 15 000 dolarů. Například pro Air France byly náklady na multimediální zábavu v roce 2011 třetí nejvyšší položkou v rozpočtu směle konkurující údržbě motorů.

I proto začaly některé aerolinky namísto této investice půjčovat pasažérům tablety nadité filmy, což vyjde zhruba dvanáctkrát levněji. A budoucnost vzdušné kultury se zdá být ještě jednodušší. Řada vnitroamerických letů už dnes nabízí cestujícím wifi připojení přes satelitní systém. Zatím se za něj připlácí a není moc rychlé. Do budoucna se ale očekává, že aerolinky prostě nechají zábavu v rukách pasažérů tím, že jim umožní připojení tabletů a telefonů k wifi. Případně navíc předplatí nějakou streamovací službu.

Lze jen doufat, že v takovém případě si už Amerického snipera tolik lidí najednou nevybere.

Autor menu už v životě přečetl pěknou hromádku kvalitních novinářských textů a umí ocenit brilantní, překvapivý úvod.Rozjezd textu vědeckého serveru Mosaic Science ovšem dalece přesahuje dosavadní fantazie, kam až lze v tomto umění zajít. První věta článku zní: „Sundejte si vaše uši, prosím.“

A nejde o nadsázku. Hrdina Randy James, jemuž plastický chirurg adresuje zmíněnou prosbu, je muž s vážně zdeformovanou tváří. Vlivem genetické choroby se narodil mimo jiné bez uší a má za sebou už 37 plastických operací. Pro vytvoření nové čelisti použili lékaři odebrané žebro, některé chybějící části obličeje mu ale stále supluje silikonová protéza – třeba zmíněné uši.

Lidí jako Randy James (nejen) ve Spojených státech přibývá. Mohou za to pochopitelně války v Iráku a Afghánistánu i lepší systém záchrany zraněných vojáků. Dnes přežijí i ti s vážnými následky, kteří by například ve Vietnamu neměli šanci.

Působivý článek zkoumá technické možnosti dnešní plastické chirurgie a zabývá se také tím, jak se lidem s vážně narušenou tváří žije. Pohled na ně vyvolává ve zdravém člověku odpor, což je částečně přirozené, prožívají ho i velmi malé děti. Mnoho postižených se ale v obavách z nepřijetí stahuje do samoty. Text je líčí jako poslední ostrakizovanou menšinu, jejíž skutečná integrace nás teprve čeká.

Pokud hledáte inspiraci k pochopení dnešní doby u filozofů, pak autorem, který vás může oslovit, je Matthew Crawford. Už jeho první kniha „Shop Class at Soulcraft“ vyvolala rozruch a mluvit se bude určitě i o aktuální „The World Beyond Your Head“ (Svět za vaší hlavou). Recenzi novinky přináší časopis New Yorker.

Americký autor Crawford je přitažlivý nejen kvůli svým textům, ale i svéráznému životnímu gestu. Jak popisuje ve své prvotině, vzdal se kancelářské práce v think-tanku a otevřel si opravnu motocyklů. V této změně můžeme hledat i klíč k jeho myšlenkám. Crawford patří k proudu myslitelů, kteří tvrdí, že dnešní doba nás vytrhla ze skutečné reality a ve jménu pohodlí nabídla vymoženosti, které nás ve skutečnosti odpojují od života jako takového. Příčinu nežádoucího procesu spatřuje v osvícenství a jeho důrazu na svobodu jako neomezenou možnost volby.

Prožitek pravého života podle něj nepřichází v idealizování si svobodné volby, ale naopak potýkání se s konkrétním, někdy až otrockým fyzickým úkolem, který bývá trochu frustrující. Spravování motorek, plavba na plachetnici nebo hra na kytaru – to všechno jsou setkání s fyzickým světem, které nás mohou odměnit pocitem naplnění. Dotyk displeje tabletu, jehož možnosti jsou zdánlivě bezbřehé, nic takového neskýtá. Jak podotýká Crawford: Je zajímavé, že nikdo si s sebou nechce vzít svůj iPad do hrobu.

Recenzent New Yorkeru to shrnuje, že Crawford je ve svém důrazu na fyzické prožitky moc radikální a přepjatý, ale o to inspirativnější.

Video: Překvapivě velký počet lidí má dnes poruchu chuti nebo čichu. Tady je krátká výprava do jejich světa:

Kulturní tip: Zelená zóna. Prima Cool 4.7.2015 22:35. Akčnímu thrilleru se přezdívá „čtvrtý Jason Bourne“. S úspěšnou sérií ji spojuje nejen žánr, jméno režiséra Paula Greengrasse a představitele hlavní role Matta Damona, ale především strhující tempo a výjimečný příběh. Velitel americké armády Roy Miller (Matt Damon) a jeho jednotka mají za úkol pátrat v Iráku po zbraních hromadného ničení a zároveň po pohlavárech bývalého režimu. Čím hlouběji totiž Miller proniká do tohoto blízkovýchodního chaosu, tím jasnější mu je, že tu něco nehraje.