Švejnar překvapil obhájce miliardářské třídy

Řecký parlament v noci na čtvrtek schválil první strukturální reformy, které eurozóna žádá výměnou za příslib peněz, jenž by zemi umožnily opět otevřít banky, vyhnout se bankrotu a zůstat v eurozóně. A úsporná opatření se už začínají objevovat v běžném životě, který zažívají spolu s Řeky i letní dovolenkáři. V jednom hotelu se za dveřmi pokojů objevilo upozornění, že jejich výdaje za jídlo a nápoje se mohou kvůli schválení reforem v řeckém parlamentu zvýšit. „Nyní je DPH 13 procent, ale vzroste na 23 procent,“ stojí na letáku. 

O tom, jak to s půjčkou Řecku dopadne, právě jedná německý Bundestag. Možná, že členové německé vládní CDU budou ke své kancléřce Angele Merkelové shovívavější. Právě dnes totiž slaví 61. narozeniny a namísto poklidné oslavy jí čeká bitva. Merkelová chce v parlamentu prosadit souhlas s pomocí Řecku, která se po těžkých debatách dojednala v rámci EU v minulých dnech.

Zemi by měla být poskytnuta krátkodobá finanční pomoc ve výši sedmi miliard eur z celounijního fondu známého pod zkratkou ESFM (Evropský finanční stabilizační mechanismus). Předluženému státu má zajistit překlenovací financování do doby, než Atény s eurozónou dojednají celkový záchranný program z Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), tedy záchranného fondu eurozóny.

Podle BBC se v Německu očekává bouřlivá debata, protože řada vládních poslanců ze strany CDU-CSU bude chtít hlasovat proti zahájení rozhovorů, a to navzdory přání kancléřky a předsedkyně strany Angely Merkelové. Parlamenty ve Finsku a Francii už nicméně dohodu podpořily. V příštích dnech budou hlasovat parlamenty i v dalších zemích eurozóny. Tříletý program pro Řecko má dosáhnout objemu až 86 miliard eur.

Na pomoc Řecku jsou rozdílné názory ve všech zemích a Česko není výjimkou. Vláda nejprve jakýkoliv podíl na půjčce Řecku odmítala, v posledních dnech se ale její názor změnil. Státy mimo eurozónu totiž dostaly záruky: pokud by překlenovací půjčku z ESFM, na němž se Česko podílí, Řecko nesplatilo, případné ztráty zemím s vlastní měnou uhradí Evropská centrální banka. Použít má peníze, které dříve vydělala na řeckých dluhopisech.

Strach o peníze je ze strany českých politiků na jedné straně pochopitelný a správný. Ale aby byl obrázek ohledně solidarity v rámci EU a pohoršování se nad pomocí Řecka kompletní, neuškodí podívat se i na následujících pár čísel.

Česko do EU peníze nejen posílá, ale hlavně je i z EU čerpá. A paradoxně si s nimi v minulosti nevědělo moc rady. Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu Česko nyní patří v čerpání peněz z evropských fondů k nejpomalejším ze zemí EU, navíc může v končícím programovém období 2007 až 2013 přijít podle nejhoršího scénáře až o 105 miliard korun na projekty financované z těchto fondů.

Samo ministerstvo financí ale říká, že situace se už zlepšila a za letošní první pololetí země získala z rozpočtu unie o 126,8 miliardy korun víc, než do něj odvedla. To je za pololetí vůbec nejvyšší suma od vstupu ČR do EU v roce 2004. Česko v pololetí dostalo z unijního rozpočtu 150,5 miliardy korun a odvedlo do něj 23,7 miliardy korun. Země tak zůstala stejně jako v předchozích letech čistým příjemcem peněz z EU.

V období 2007 až 2013 mohlo Česko z Bruselu získat 26 miliard eur, tedy přibližně 703 miliard korun. Od vstupu do EU v květnu 2004 Česko zaplatilo do rozpočtu Evropské unie 411 miliard korun a získalo z něj 948 miliard korun. Celkově země získala z EU o 537 miliard korun více, než do něj odvedla.

Takže to jen tak na okraj do debaty, že se na finančních eskapádách jednoho unijního člena našimi penězi nehodláme nijak podílet, abychom o ně nepřišli. Podobně se k tomu mimochodem vyjádřila i Silvie Lauder.

Asi je na světě jen málo žen, které by řekly, že by nechtěly být manželkou hollywoodského herce Johnnyho Deppa. Jenže být dnes v kůži Amber Heardové alias Deppové nese i jednu nepříjemnost. Manželka slavné hvězdy byla v Austrálii obviněna z pašování zvířat a padělání dokumentu. Důvod? Dva teriéři přiletěli s herečkou v dubnu do Austrálie na palubě soukromého letadla, ale neprošli povinnou karanténou a neměli příslušné povolení.

Heardové, jejíž manžel tehdy v Austrálii natáčel další díl Pirátů z Karibiku, hrozí podle agentury Reuters až deset let vězení a pokuta 102 000 australských dolarů (asi 1,9 milionu Kč). Případu se dostalo mezinárodní pozornosti poté, co australský ministr zemědělství Barnaby Joyce pod pohrůžkou utracení nařídil, aby byli psi jménem Pistol a Boo do 72 hodin vráceni do USA.

„Když necháme filmové hvězdy - i kdyby byly dvakrát vyhlášeny nejatraktivnějším mužem planety - dovážet zvířata bez povolení, proč rovnou zákon nezrušíme pro všechny,“ řekl tehdy Joyce. „Je čas, aby Pistol a Boo zvedli kotvy a vrátili se do Spojených států, jinak je budeme muset utratit,“ dodal. Pohledem na nebohé psíčky, kterým šlo v jednu chvíli v zemi klokanů o život, se lze pokochat zde. 

V Austrálii platí přísná pravidla ohledně vstupu zvířat na její území. Je to kvůli obavám ze zavlečení chorob, například vztekliny. Psi a kočky musejí dostat povolení a následně povinně projít nejméně desetidenní karanténou, než si je jejich majitelé vyzvednou. Soudní stání bylo stanoveno na 7. září. Podle právníka osloveného agenturou AP ale Heardové žádný dlouhý trest nejspíš nehrozí, protože nakonec psy nechala dopravit domů ve stanovené lhůtě a zvířata byla zdravá. Soud k tomu prý nejspíš přihlédne. 

Ekonom a někdejší kandidát na českého prezidenta Jan Švejnar, který působí na americké prestižní škole Columbia Univerzity, napsal tento týden zajímavý komentář pro britský deník The Guardian. Zamýšlí se v něm nad vysoce aktuálním tématem. A totiž, zda je vyšší výskyt miliardářů v zemi prospěšný, anebo naopak negativní pro její ekonomický růst. Odpověď je poněkud překvapující: „Dospěli jsme ke zjištění, které některé přivede do rozpaků a jiné potěší. Větší přítomnost miliardářů v zemi ve skutečnosti zpomaluje její hospodářský růst," deklaruje Švejnar.

V dalších pasážích textu Švejnar své zjištění upřesňuje s tím, že je třeba rozlišovat, jak se miliardáři ke svému bohatství dostali. "Existují dva typy miliardářů - ti, kteří by to nedokázali bez politických konexí, jinými slovy kumpáni politiků, a ti, kdo se stali miliardáři díky vynalézavosti, schopnosti inovovat a ochotě podstoupit rizika (jinými slovy bez napojení na politiku). Tyto dva typy miliardářů mohou mít velmi odlišný dopad na hospodářský výkon zemí. Miliardáře napojené na politiku lze sice nalézt v mnoha státech, ale jejich počty jsou nepoměrně velké hlavně v postkomunistických zemích včetně Ruska - kde se mnoho z nich vynořilo jako političtí brachové Borise Jelcina - a stejně tak v Číně,” píše Švejnar, který žije od počátku 70. let ve Spojených státech.

Právě boháči, kteří nadělali jmění díky kamarádství s politiky, mají na růst ekonomiky výrazně negativní vliv. “Naproti tomu efekt bohatství miliardářů nepropojených s politikou na celkové hospodářství se blíží nule. To znamená, že miliardáři-kamarádíčci omezují hospodářský růst, zatímco jiní miliardáři tak v průměru nečiní. Proč jsou tedy tato zjištění pro nás ostatní důležitá? Naznačují, že veřejná politika distribuce příjmů a bohatství musí brát v potaz podstatu hromadění bohatství," vysvětluje profesor.

Na závěr pak Švejnar ještě dodává: „Speciálně Američané se učí smýšlet tak, že miliardáři mají pozitivní vliv na hospodářství. Proč? Protože jde o výjimečné lidi, kteří prokázali, že dokážou velké věci. Klíčové zjištění, že v průměru mají zanedbatelný efekt na vyhlídky růstu, přestože nejsou politicky napojení, znamená velmi negativní překvapení pro obhájce miliardářské třídy.“

Zjištění jsou ti nepochybně inspirativní i z pohledu České republiky. Kdo z tuzemských miliardářů přišel k bohatství díky politickým konexím a kdo vlastní pílí? A kdo z nich je tedy brzdou růstu hospodářství a kdo má „jen“ neutrální vliv? Můžeme to nechat jako kvízovou otázku na závěr: Do které kategorie můžeme zařadit Petra Kellnera či Andreje Babiše?

Video: Nezaměňujeme paměť za chytrost? Novinářka Patricia Marx na webu The Atlantic o trénování mozku:

Kulturní tip: Pan Nikdo. ČT art 17.7.2015 22:15. Pro někoho komplexní  filozofické dílo, pro někoho nesnesitelné tlachání.