Nebezpečná Klausova hra s ruskou kartou

Normálně už nemá cenu komentovat čím dál výstřednější výroky a počiny bývalého prezidenta Václava Klause. Jeho text k ruské okupaci Krymu v Mladé frontě Dnes je ale natolik věrnou kopií putinovského slovníku a myšlení, že stojí za to udělat výjimku. Tím spíše, že ruský vpád na území Ukrajiny naplno odhaluje, jak nebezpečná byla Klausova hra s ruskou kartou v době, kdy byl u moci a ovlivňoval nálady a postoje nemalé části společnosti. 

Klausovo souznění s Putinem dospělo do fascinující podoby. Putin na úterní tiskové konferenci například prohlásil, že protesty uvrhly Ukrajinu do chaosu a to, co se tam pak odehrálo, je státní převrat. Klaus v textu, který vyšel pár hodin předtím, vysvětluje, že „brutální politická destabilizace Ukrajiny vyvrcholila politickým převratem“.

Putin rovněž tvrdí, že příčiny posledních událostí na Ukrajině jsou „mnohem komplexnější“. Od Klause se nám dostane poučení o „sekvenci příčin a následků“, která vedla „od událostí na kyjevském Majdanu až ke vstupu ruské armády na Krymu“. Oba nám prostě vnucují jediné: za uchvácení Krymu nemohou mocenské ambice Kremlu, ale demonstranti, podporovaní Západem.

Klaus nám léta namlouval, že Rusko je normální demokracií s dětskými nemocemi. Brusel líčil jako uchvatitele svobod, od něhož se musíme odpoutávat. Což byla nezodpovědná až cynická politika od vrcholného státníka a zaháněla Česko do vzduchoprázdna.

Pravda, exprezident se poněkud odchýlil od kremelské linie, když píše o vstupu ruské armády na Krym. To ale bylo před tím, než Putin vysvětlil, že ruské jednotky na Krymu nezasáhly. Ale že jde o místní „domobranu“, která má podobné uniformy. To nicméně může Klaus uvést na pravou míru v příštím hanspaulském listu.

Celá věc by mohla být opravdu k smíchu - dokud si neuvědomíme, že krok s Moskvou ladil Klaus dlouho a systematicky. Ať už byl premiérem, předsedou parlamentu nebo prezidentem. Stal se miláčkem kremelského tisku, když vystupoval proti vojenské akci NATO v Bosně a Hercegovině, bombardování Srbska nebo invazi do Iráku. Když stejně jako vpád Rusů na Ukrajinu ideologicky „vyfutrovával“ ruské napadení Gruzie kvůli konfliktu v Jižní Osetii.

Neméně usilovně Klaus zároveň torpédoval naše členství v EU. Jako premiér začal někdy i racionálním upozorňováním na úskalí evropského sjednocování, ale nakonec zkonstruoval údajnou novou ideologii europeismu, která je prý nebezpečnější než komunismus.

Když si to tedy shrneme: Klaus nám léta namlouval, že Rusko je normální demokracií s dětskými nemocemi. Brusel líčil jako uchvatitele svobod, od něhož se musíme odpoutávat. Což byla nezodpovědná až cynická politika od vrcholného státníka a zaháněla Česko do vzduchoprázdna. Svědčí svým způsobem o zdravém kořínku české společnosti, že se Klausova dvě desetiletí trvající masáž neujala v rozhodující míře.

Teď však hra skončila. Putin odkryl karty, čímž se vyjevila i veškerá šílenost Klausovy promoskevské linie. A lze jen s ulehčením uvítat, že současný premiér a ministr zahraničí jasně odsoudili ruskou agresi a ještě před ní vyhlásili změnu kurzu k Evropské unii.

Jakkoliv není jasné, jak dalece jde o postoje celé vlády (všimněme si, že Andrej Babiš se k dění na Ukrajině vůbec nevyjadřuje), jde o návrat k racionální politice vedoucí k větší bezpečnosti vedle nevyzpytatelného Ruska. A snad také k nezvratnému odchodu Klause do politického důchodu, v němž může opečovávat Putinem udělenou medaili za šíření ruského jazyka a sbližování kultur.