Nový ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra je pozoruhodný snad jedinou věcí: jeho neoblíbenost je taková, že se na ní shodnou i rozvášněné klaky zaměstnanců této instituce. Proč Rada ÚSTR vsadila na kandidáta, který se těší tak mizernému respektu? Právě proto, aby osamělý nešťastník v čele ústavu zůstával zcela závislý na rozmarech šestice radních.
Zvolením Hazdry, bývalého dočasného ředitele, se dovršilo dlouhé úsilí ČSSD o ovládnutí instituce, jejímuž vzniku se zuby nehty bránila. Dokonce až u Ústavního soudu. I když neuspěla s ústavní stížností, dál brojila proti ústavu s iracionální urputností. A tak teď, kdy sociální demokraté ovládli pomocí levicového Senátu radu a ta zvolila ředitele, který jim už jednou dobře posloužil, mají cestu k likvidaci nenáviděného ústavu volnou.
Kam až na ní dospějí, není úplně jasné. Že jim však nejde o konsolidaci ústavu, ukázali i tím, že rada hned v prvním kole vyřadila švýcarského historika Adriana Portmanna. Ten totiž jako jediný přišel s konceptem, který vzbuzoval naději na smíření a uklidnění situace v ÚSTR. A to při zachování hlavního důrazu na zkoumání činnosti bezpečnostních složek a různých forem perzekuce, jak to ukládá zákon.
Hazdra naproti tomu nabídl program fundamentálního přesměrování činnosti ÚSTR. Klade důraz na vzdělávací programy, orální historii nebo oblíbenou disciplínu Michala Uhla a dalších levicových členů rady – zkoumání dějin každodennosti. Což podle nich znamená, že ústav by se měl více zaměřit na sociální jistoty občanů za komunismu; na to, jak fungovala autobusová doprava, odborářské dovolené a podobně.
Proti tomu vcelku nelze nic namítat. Ovšem za předpokladu, že ÚSTR nepoleví, naopak urychlí převádění kilometrů dokumentů StB a komunistické strany a jejich zpřístupnění na internet. Což má hlubokou logiku. Autobusem jezdil za komunismu každý a o úrovni dopravy si dokážeme udělat obrázek i bez badatelů z ÚSTR. Za to archivy Státní bezpečnosti halila přísná tajemství. Tím spíš je důležité, aby kdokoliv mohl zkoumat, jaké mechanismy nás v totalitě ovládaly, jakými metodami StB destruovala lidskou mysl.
Pro sociální demokraty je ale jednoduchý a otevřený přístup ke svazkům Státní bezpečnosti noční můrou. Praxe, že kdokoliv si může kliknutím zjistit, zda ten či onen volební kandidát nebo uchazeč o vysokou státní funkci nebyl agentem, jim leží v žaludku. A nestravitelnou se stala v okamžiku, kdy to vypadalo, že budou vládnout za podpory komunistů a Filipovy lidi bude nutné uplácet vlivnými posty. Tenhle scénář se nenaplnil, přesto neutuchá touha Lidového domu získat svazky pod kontrolu.
A Hazdra jim vychází vstříc plánem na přesun digitalizace z ÚSTR do přidruženého Archívu bezpečnostních složek. Což by mohlo vést k podstatnému zpomalení, možná i zastavení digitalizace. Ale také k znesnadnění přístupu k svazkům StB, jež by byly podřízeny přísnějším zákonům o archiváliích.
Hazdrovo zvolení je dalším kolem boje o ovládnutí minulosti. Boje, v němž začínají prohrávat zastánci otevřených přístupů a vykládání komunismu jako diktatury a civilizační pohromy. A nějak se nechce věřit, že by je posílily čerstvé parlamentní síly - Babišovo ANO a Okamurův Úsvit. Vítejte v světě nostalgií, kde bonboniéra od ROH přebije flastr pro mukla.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
