Co se děje v Doněcku, Charkově a Luhaňsku, tedy nejdůležitějších centrech ukrajinského jihu a východu? Ve všech třech městech se konaly dvou až tří tisícové demonstrace na podporu připojení k Rusku. Ozbrojené skupiny několika desítek mužů obsadily regionální administrativní budovy (všechna tři města jsou centry samosprávných území).
V Doněcku okupanti guvernérské budovy vyhlásili „Doněckou lidovou republiku“ a požádali Moskvu o pomoc s odtržením. V Doněcku podle dostupných zpráv pokračuje vyjednávání, v Charkově kyjevská vláda proti povstalcům zakročila, policisté vládní budovu vyklidili a sedmdesát lidí zatkli. V Luhaňsku prý proruští radikálové zaminovali okupovanou místní centrálu tajné služby SBU a drží asi 60 lidí jako rukojmí.
Ruské ministerstvo zahraničí se sice v pondělí ohradilo s tím, aby „Ukrajina přestala pořád svalovat své vnitřní problémy na někoho zvenčí“ - ale je těžké pochybovat o tom, že ruský stát má na ukrajinských nepokojích svůj podíl. Podle nezávislých ukrajinských médií má mnoho povstalců v budovách zřetelný západoruský přízvuk (který se od ukrajinského na poslech liší). Je rovněž s podivem, že příslušníci tak nepočetného hnutí jsou tak dobře vyzbrojeni. Tolik kalašnikovů jako na východoukrajinských radnicích nebylo v Kyjevě k vidění za celé tři měsíce protestů.
Povstalci mimo to provádějí buď velmi odvážnou, nebo velmi bláznivou, a nebo dobře spočítanou akci: ozbrojeným obsazením budov a nadto vyhlášením nezávislosti páchají vlastizradu. A ta se páchá lépe, víte-li bezpečně, že máte kam a jak v případě potřeby z Ukrajiny zmizet. Vzhledem k minimální podpoře ze strany běžných obyvatel zmíněných měst - které podle dostupných zpráv nechává vývoj navenek klidné – tak sázejme na to třetí.
Buď Vladimír Putin a jeho kremelský kruh chce nejen Krym, ale i východní Ukrajinu - a chce ji za každou cenu, co nejdřív, i s použitím síly. Pak by nepokoje byly záminkou ke vstupu ruských vojáků na území pevninské Ukrajiny. To byla ovšem mnohem obtížnější operace než obsazení Krymu. Podpora tamních obyvatel takovému řešení je nejistá a nejspíše mnohem menší než na Krymu. Byla by to nefalšovaná, těžko maskovatelná okupace.
A pak je tu druhá možnost: Putin východní Ukrajinu chce a chce ji opravdu hodně, ale dokáže počkat. Je vlastně lhostejné, jak nepokoje a povstání dopadnou. Jejich cílem je především ztěžovat práci kyjevské vládě, ochromovat zemi, ukazovat neschopnost ukrajinské vlády řídit vlastní stát, stavět ji do těžko řešitelných situací (vyklidit budovy za cenu násilí, nebo ukazovat vlastní slabost?).
S každým týdnem pak bude pravděpodobnější administrativní rozdělení země, ať už federace, či spíše konfederace. Že by rozhodující politický vliv ve východní polovině tohoto útvaru mělo Rusko, je zřejmé. Jihovýchod Ukrajiny by byl na Rusku ekonomicky zcela závislý, zatímco západní polovina země by pravděpodobně o to více usilovala o upevnění spojenectví se Západem. Pak by se připoutání dvacetimilionového východu Ukrajiny k Rusku obešlo i bez vojáků.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
