Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda

Generál Pavel táhne na Brusel

Vláda chce vyslat do srdce NATO svého nejvyššího velitele

26 profil1 • Autor: Respekt
26 profil1 • Autor: Respekt

Česko v pondělí nedostalo jen dlouho očekávané jméno nové eurokomisařky. Kromě vyslání Věry Jourové do evropské vlády kabinet - jak informovala Česká televize - udělal další velmi důležité personální rozhodnutí. A to když nominoval šéfa Generálního štábu Petra Pavla na předsedu Vojenského výboru NATO.

Pro Pavla, jak řekl, by to bylo symbolické završení kariéry. Vyššího postu voják v Evropě nemůže dosáhnout; kdyby byl odsouhlasen v rámci NATO, byl by to nejen velký úspěch pro něj, ale i pro Česko. Po několikaletém půstu bychom opět měli někoho v nejvyšších strukturách aliance - s možností významně ovlivňovat její strategii a politiku.

Jde přitom o zajímavý paradox. Vzhledem k tomu, že pocházel z klasické vojenské rodiny, i on jako mladý muž nastoupil do armády. Psala se osmdesátá léta, Pavel začal dělat kariéru v komunistickém vojsku a na straně totality bojoval proti západnímu nepříteli. Nejdřív jako elitní výsadkář (nikdy se nicméně neúčastnil žádné operace v terénu), později jako frekventant vojenské tajné služby.

Po revoluci Pavel opsal velký oblouk, když v armádní kariéře pokračoval – tentokrát na straně svobody. Zapsal se hned zkraje devadesátých let, když pomohl v riskantní operaci během jugoslávských válek osvobodit uvězněné francouzské vojáky, přičemž riskoval svůj život. Elegantní generál, který tolik odporuje zdejšímu prototypu pupkatého důstojníka, jenž si buď z eráru kradmo přihrává, nebo neumí promluvit jinak než česky, pak už jen vzorově stoupal vzhůru.

Až dorostl do nejvyšší funkce, na náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Před několika týdny, když jsem do tištěného Respektu připravoval jeho velký profil, věnoval jsem velkou část rozhovoru právě možnému napětí mezi jeho minulostí a současností. Není totiž bez zajímavosti, že pokud Pavel uspěje a do NATO skutečně zamíří, přijde do instituce, proti níž bojoval. To zároveň přináší otázku, zda lze v sobě „přepólovat“ dvě různé loajality. 

Generál Pavel • Autor: Milan Jaroš
Generál Pavel • Autor: Milan Jaroš

Sám generál mi k tomu řekl toto: „Byli jsme připravovaní na to, že Západ je agresor, který nás chce napadnout, takže já jsem to bral tak, že první podnět přijde odtamtud a já budu bránit, co mi za to stojí, tedy naše lidi, zemi, historii a tradice – a ne jednu stranu. Svoji minulost kvůli tomu jako handicap nevnímám, protože loajalitu jsem nikdy nesměřoval k vládnoucí komunistické straně, ale právě k našim lidem. Kdyby se však podobná doba zase vrátila, byl bych každopádně první, kdo by tomu bránil. Dnes, na rozdíl od minulosti, totiž už znám alternativu – svobodu. Už bych znovu nechtěl sloužit armádě podřízené moci jakékoli jedné strany.“

Tahle slova by šla celkem snadno smést tvrzením, že jde právě jen o slova - a že dokud nebude znovu vystaven pokušení, nelze říct, jestli by opět nepropadl temné straně síly. Na druhou stranu Pavel v posledních letech skutečně prokázal demokracii dobré služby: nikdy se nezapletl do korupčního podezření, sem tam sice lavíroval a některé problémové zakázky nekritizoval, nebo je konformně nechával běžet tak, jak je uzavřeli jeho předchůdci, ale celkově si vedl víceméně dobře.

Politiky, kteří drží prst na jeho kariéře, opakovaně kritizoval za drancování armády a naší obranyschopnosti snižováním armádních rozpočtů, v armádě představuje svým myšlením spíše modernizátora. V rámci NATO patří mezi stoupence konceptu, který nedávno popsala známá novinářka a bezpečnostní expertka Anne Applebaumová v článku s názvem Maskovaná ruská válka.

V něm upozorňuje, že nepřátelé Západu – například ruský vůdce Putin – budou stále častěji útočit na své cíle nikoli konvenčním bojem, ale podporováním různých dobře vyzbrojených skupin hrdlořezů pohybujících se flexibilně na území „nepřítele“. A zároveň budou ochotni upravovat strategii podle toho, na jak velký odpor narazí. Právě tomu musí nyní NATO, chce-li být v obraně západní svobody a demokracie úspěšné, přizpůsobit podle Applebaumové další strategii. Podobně to vidí také Pavel.

Nakolik bude moct tento koncept realizovat, je nicméně otázka. Jeho kandidatura vůbec není jistá. Aby uspěl, musí se na něm shodnout většina šéfů armád NATO, což se sice rýsovalo jako reálná varianta, ale po nedávných prohlášeních ministra obrany Martina Stropnického a pak i premiéra Bohuslava Sobotky, kdy v reakci na dění na Ukrajině řekli, že nestojí o posilování jednotek NATO ve zdejším regionu, přízeň řady států směrem k české nominaci ochladla.

Podle informací Respektu z diplomatických kruhů například Polsko nebo pobaltské země vzkázaly, že když Praha nevidí v dění na Ukrajině a v tamních zásazích Ruska takové riziko jako oni, nevidí zase oni důvod, proč Pavla podporovat. Tahle nálada se samozřejmě může ještě změnit, ale Pavel to bude mít každopádně v dalších měsících, jež do volby zbývají, hodně těžké. Možná těžší, než kdy zažil v jakékoliv bojové misi.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].