Sobotka a Babiš to vzdávají

Jasně, zní to absurdně - považovat vládu, jejíž premiér je obviněn za podíl na korupčním obchodu, za úspěšného bojovníka proti úplatkářství. Kázal vodu, pil víno, dá se namítnout. Bojoval proti kmotrům a jeho podřízená a zároveň milenka byla jejich spřažencem, tak jaký boj proti korupci? A naopak kárat vedle toho současnou vládu, jejíž vicepremiér Andrej Babiš nezapomene každý den připomenout, že on je tu od toho, aby postavil hráz všem zlodějským politikům, může působit jako zaslepenost ideologií nebo osobní averzí.

V Česku se na institucionální a zákonnou prevenci moc neslyší. Sice neexistují relevantní průzkumy, ale nebudeme – já a pan Patizon – daleko od pravdy, když odhadneme, že větší část společnosti ocení boj proti korupci, jen když se někdo octne za mřížemi. Korupčník za mřížemi je uspokojující a očistnou lázní pro veřejnost, a pro ty, kteří by se chtěli cestou korupce pustit, navíc varovně vztyčeným prstem, že na konci se za nimi mohou zabouchnout vězeňská vrata.

Jenže němečtí experti to říkali v doporučujících analýzách české policii už na počátku devadesátých let a britští o deset let později. Dostat korupčníka do vězení je fajn, ale odhalení korupce je jednou z nejsložitějších a nejdražších policejních prací. Proto je lepší vytvořit systémové podmínky, které by daly co korupci nejmenší prostor. Kontrola vládní správy státního majetku včetně řízení státních firem by měla být co nejširší a moc konkrétních politiků nad státními firmami by měla být co nejvíce omezena. Stejně tak nad veřejnými zakázkami a úředníky, kteří pro vládu nebo samosprávu pracují.

Stejně tak by měla být omezena politická moc nad úřady, které kontrolují správu státního majetku – jako je třeba NKÚ. Samozřejmě, i když ani přísně zákony, které svazují politikům ruce, nepomohou, měla by tu být policie a státní zástupci, kteří budou mít svobodu k vyšetřování zločinů moci. To vše jsme psali v Respektu mnohokrát - a nikoli z nedostatku jiných vizí. Tak to prostě je.

Pokud však pomocí této optiky srovnáme rozhodování a přístup vlád Petra Nečase a Bohuslava Sobotky, vítězí ta první. Uvolnila ruce policii a státním zástupcům (a nakonec na to sama doplácela a doplatila). Naopak se bránila krokům, které by omezily její vliv na státní správu, na státní majetek a které by zprůhlednily veřejné zakázky. Ale pár změn v tomto směru se pokusila udělat, třeba hodně rozvázala ruce kontrolorům z NKÚ.

Vláda Bohuslava Sobotky slíbila, že prosadí klíčové protikorupční zákony, které omezí její moc nad úředníky i státním majetkem a slíbila, že nechá volné ruce represivním organizacím – tedy policii a žalobcům. Pokud jde o první krok, současní politici dělají vše pro to, aby slíbené protikorupční zákony neprošly anebo prošly v neškodné podobě. Dělají to politici z Babišova ANO, sociální demokraté i lidovci.

Pokud jde o žalobce a policii – je těžké znovu svázat ruce spravedlnosti, nicméně registrujeme poměrné silnou snahu zastrašit žalobce a ukázat jim, kdo je tu pánem.  A co se týče policie, ministr Chovanec vysílá poměrně jasné signály, že by se mu líbilo mít ve sboru stejnou moc, jakou měl kdysi jeho stranický kolega Stanislav Gross.

Nečasova vláda se tedy snažila podstatně více. Možná vědomí, jak na to doplatila, povzbuzuje současnou vládu, aby za každou cenu ubránila svůj prostor moci, který je zároveň prostorem pro korupci. Čím větší ten prostor je, tím méně jsou důležití jedinci, kteří se v něm pohybují. Protože jsou zaměnitelní.

To by mělo být pro Bohuslava Sobotku i Andreje Babiše velkým strašákem – na tuhle domněnku, že „všichni tam nahoře kradou“, doplatila řada jejich předchůdců. Babiš a Sobotka by měli konečně dát najevo, že do toho davu nepatří.