Jsme ve věku informačního fast foodu

„Je to taková hra: vymýšlím telefon, který nás naučí být na něm víc nezávislý. Nabíjí se tím rychleji, čím dále od něj jste – a tak vás zbavuje té neustále potřeby mít ho po ruce,“ popisuje svůj nejnovější projekt berlínský výzkumník a designer Fabian Hemmert, který vymýšlí aplikace a řešení, jež by nás měla ochránit před pocitem zahlcení informacemi.

Mezi jeho práce, v nichž zkoumá rovněž propojení lidského těla a moderních technologií, patří i návrh způsobů, jak by mohly mobily v budoucnu zajistit fyzickou blízkost s volajícím - jedním z nich je líbací mobil, další přístroje by prý mohly přenášet dýchání protějšku nebo jeho stisk ruky. Netradiční vědec má tedy rozhodně co říci k tématu v novém Respektu 35/2014, kterým je právě přemíra informací v technologickém světě a snaha najít řešení, jak se v ní orientovat.

Co podle vás zahlcení informacemi přesně je?

Mám rád srovnání s jídlem. Byly časy, kdy jídla byl nedostatek a lidé občas trpěli hladem. Pak přišla fáze náhlého dostatku až nadbytku potravin – lidé se začali přejídat a vznikly fastfoodové řetězce prodávající jídlo s malou výživnou hodnotou. Teprve nedávno jsme pokročili dál: více se zajímáme o to, co jíme, a vybíráme si kvalitní potraviny. A podobné vývojové fáze pozoruji ve spotřebě informací.

Nejprve jich byl nedostatek, teď jich je kvůli internetu, chytrým telefonům i kabelové televizi náhle přebytek. Lidé je nezřízeně konzumují a vesměs vůbec nehledí na kvalitu. Čtou na webu zprávy, které jsou stejné jako fast food – nijak vás neobohatí a už hodinu po jejich spotřebě máte zas hlad. Nicméně doufám, že také u spotřeby informací pomalu vstupujeme do té třetí fáze, kde se začne mnohem více mluvit a dbát na kvalitu informací a rozumnou míru jejich spotřeby.

Kvalita jídla se ovšem dá změřit objektivněji než kvalita informací.

Pravda, u jídla dnes máte na obalu přesně napsáno, kolik obsahuje tuku, cukru, proteinu, éček. Líbilo by se mi, kdyby tak byly označené i informace. Předem byste věděli, kolik je v nich agrese, deprese, radosti, moudrosti, fikce, utvrzování, konfliktu… Dělal jsem jeden výtvarný projekt, kde jsme informace takto značili.

Ani tyhle parametry ale žádný člověk ani počítač asi nikdy nebude schopný změřit…

Přesně možná ne, ale umím si představit počítačové algoritmy, které k vám pustí jen pozitivní zprávy. Technologie už mohou podle reakcí vašeho těla zjistit, co vás těší, čeho se naopak bojíte a co vás uklidňuje. Nějaká aplikace budoucnosti vybavená příslušným algoritmem na to třeba může reagovat a pouštět k vám jen zprávy, které vás uklidní. Bude třeba vědět, kterému týmu fandíte a pokud si to budete přát, tak k vám budou chodit jen zprávy o jeho výhrách. O prohrách, zraněních a dalších depresivních zprávách se nedozvíte. Budete spokojeným člověkem!

Vážně by něco takového šlo vymyslet?

Možná to nebude fungovat se stoprocentní přesností, ale technicky to nepochybně půjde.

A umíte si představit, že nějaký geniální algoritmus, tedy složitý vzorec, jednou bude schopný rozpoznat kvalitní článek od nekvalitního a pouštět k vám tedy jen dobré informace?

No, když tak pozoruji vývoj v branži, tak bych si nikdy nedovolil tvrdit, že se to nestane. Každopádně nedávno jsem narazil na web, který se mi hodně líbil – dostaly se na něj jen články o problémech, k jejichž řešení můžete nějak přispět. Pod každým textem byl odkaz na iniciativu, která se s příslušným problém snaží něco dělat. Už jste tedy nekonzumoval jen zprávy, ale měl jste možnost nějak reagovat a konat. Pod článkem o korupci byl třeba odkaz na Transparency International, které můžete poslat nějaké peníze. Takový by mohl být výsledek.

Věříte, že pocity informačního zahlcení můžou – paradoxně - vyléčit nové technologie?

Ne, je to opět podobné jako s jídlem. Můžete mít všechny znalosti o tom, které jídlo je zdravé a které nikoli – ale nakonec při výběru stejně rozhodne síla vaší vůle.

Jak se vy sám bráníte informačnímu zahlcení?

Žádné objevné strategie nemám, ale nedávno jsme byli s přítelkyní na dovolené v Paříži a úmyslně jsme doma nechali telefony. Aplikace na nich vyhledají ty nejlepší hotely, nejlépe hodnocené restaurace, umožní vám všechno na místě dokonale naplánovat. Najednou jsme tyhle možnosti neměli po ruce a cestovali jak před deseti lety - dostali jsme se kvůli tomu do špatných restaurací, do mizerných hospod, strašně moc věcí se prostě nepovedlo. Ale stejně se nám ten výlet strašně líbil, byli jsme jen spolu a neměli pořád nutkání napojit se k síti a najít to nejlepší řešení každé situace.