„V zeleném údolí položeném asi dvacet kilometrů od gruzínského Tbilisi to vypadá, jako by architekt usnul s prsty na klávesách Ctrl + C, Ctrl + V. Ve zdejším městečku Tcerovani stojí samé červeno-bílé kvádry. Dvě ložnice, kuchyň s obývákem, to vše obehnané bílým sádrokartonem – třitisícekrát. Zdržovat se nějakými variacemi nebyl při budování Tcerovani čas. Měl to být nový domov pro gruzínské uprchlíky, které z jejich domovů v Jižní Osetii právě před šesti lety vyhnaly bomby ruské armády, a musely být proto postaveny co nejrychleji,“ píše Lucie Kavanová v rubrice Dopis v aktuálním Respektu 35/2014.
Tcerovani navštívil Respekt poprvé v létě 2009. Tomáš Lindner ho tehdy v článku Ghetto ze sádrokartonu popsal jako místo, kde „žádný z oslovených uprchlíků nemá zaměstnání ani nezná žádného souseda, který by nějakou práci sehnal“. Odborníci tehdy dvacetitisícovému Tcerovani, kde chyběla jakákoli infrastruktura, jež by ho propojila s hlavním městem, předpovídali budoucnost „sádrokartonového ghetta zamořeného nezaměstnaností, alkoholismem a násilím“.
Jak to tedy vypadá nyní? Na snímcích z let 2009 a 2014 vidíte proměnu někdejšího gruzínského uprchlického tábora.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
