Barmánci doufají, že Obama ukončí etnické násilí

Tempo v rozpálených ulicích Rangúnu se s doznívajícím létem stále ještě vleče. Zpocení řidiči rikš a taxíků využívají volných chvilek ke vděčnému šlofíku a vysoké teploty zesilují v ulicích vůni všudypřítomných květin a stromů i rozkládajících se odpadků. Kdo může, nechává pracovní schůzky na chladné ranní a večerní hodiny. Vprostřed tohoto týdne ale celý Rangún a s ním i celá Barma ožije. Soudě nejen podle stránek novin a časopisů, země už týden nežije ničím jiným než nadcházející návštěvou Baracka Obamy. Americký prezident dorazil do Barmy v úterý na 25. summit ASEAN. A očekávání spjatá s jeho příjezdem jsou nemalá.

Vojenská diktatura oznámila v Barmě před čtyřmi lety reformní procesy, zemi otevřela zahraničním investorům i turistům, pustila z domácího vězení nejslavnější světovou disidentku Aun San Su Ťij a umožnila její opoziční straně NLD (Národní liga pro demokracii) soutěžit v roce 2012 ve volbách. Mnohé z těchto změn nastaly výměnou za uvolnění sankcí ze strany USA a EU vůči zdejšímu režimu a zatím poslední Obamova návštěva před dvěma lety předznamenala masové propouštění politických vězňů i obnovení mírových jednání s etnickými povstaleckými skupinami.

V zemi, kde je nadále čtvrtina míst v parlamentu garantovaná pro armádu a kde řada někdejších vojenských elit jen převlékla kabát a pokračuje ve vládě, se však reformní procesy podle nezávislých pozorovatelů zadrhly. A právě od Obamovy návštěvy si mnozí místní slibují, že je pomůže odblokovat.

„Armáda sice propustila 1100 politických vězňů, ale 27 jich za mřížemi zůstává a mnozí v nich nově přibyli. Ve vězení stále častěji opět končí občanští aktivisté nebo novináři, kteří kritizují vládu za neschopnost ukončit etnické nepokoje nebo za rozprodávání nerostných zdrojů Číně,“ říká v rangúnské kanceláři z neziskové organizace People’s Alliance for Credible Elections politolog Sai Ye Kyaw Swar Myint.

Na stole mu leží noviny, které dokumentují jeden z posledních případů. Policie stále vyšetřuje okolnosti úmrtí novináře Ko Par Gyi, který v říjnu zemřel poté, co ho barmská armáda zajala při reportování o sporech vládních sil s armádou etnické karenské menšiny. „Řada věcí se v zemi od poslední návštěvy Obamy zhoršila,“ říká politolog a klepe prstem na výtisk na stole.

„V etnických oblastech pokračují konflikty a vláda nerada vidí, že to někdo rozmazává – právě k uzavření míru s menšinovými armádami se při poslední Obamově návštěvě zavázala. Jsou také zatýkáni občanští aktivisté zapojení do mírových demonstrací. Na ukončení takového porušování lidských práv by měl Obama naléhat,“ cituje barmský zpravodajský web Irrawaddy Aunga Myo Mina, ředitele neziskové organizace Equality Myanmar.

Kromě doutnajících nepokojů v severních příhraničních státech je nejtřaskavějším problémem státní propagandou živená nesnášenlivost vůči zdejší muslimské menšině, tzv. rohyngiům žijícím převážně ve východních částech země u hranic s Bangladéšem. Jen v posledních třech letech bylo nejméně 140 tisíc rohyngiů vysídleno a opakovaně se stávají terči brutálního násilí (naposledy v létě v Mandalay). Řada muslimských vesnic i v centrální Barmě lehlo od poslední Obamovy návštěvy popelem a na dvě stě rohyngiů bylo zabito. A právě v této otázce by měl podle řady místních neziskových organizací Obama na vládu prezidenta Thein Seina apelovat.

„Pro vládu, která se před nadcházejícími volbami obává ztráty hlasů ve prospěch NLD, se stalo téma rohyngiů hlavním nástrojem kampaně. Pokud se jim podaří přesvědčit dostatek Barmánců, z většiny buddhistů, že jsou pro ně muslimové nebezpeční a že jedině armáda a s ní spojená vládní strana je ochrání, mohou se udržet u moci,“ vysvětluje politolog Sai Ye Kyaw Swar Myint, proč vláda dostatečně nevyšetřuje vraždy muslimů a nepodniká kroky, aby se rohyngiové stali právoplatnými barmskými občany (vzhledem k složité historii nemá většina z nich žádné občanství, byť žijí v Barmě jako etnikum již přes sto let).

Nástrojů k tlaku na prezidenta Thein Seina má Obama několik – v květnu USA obnovily embargo na obchodování amerických firem s barmskými představiteli spjatými s represí demokratického hnutí. Jeho zrušení je v zájmu řady lidí blízkých prezidentu Seinovi. Obama by také mohl prosadit, aby Kongres hlasoval proti půjčce, o níž Barma jedná se Světovou bankou. Že na jeho slova napjatě čekají i politické špičky země, naznačuje skutečnost, že Thein Sein ve snaze o dobré politické PR poprvé v historii svolil k osobnímu setkání se slavnou disidentkou Aun San Su Ťij.

Nakolik svobodně se dnes v Barmě žije a jak se země připravuje na přelomové volby, které by se měly konat přesně za rok? Která ze stran má největší šanci na výhru a jaká je spojitost předvolební kampaně s boji ISIS? Více se dočtete v reportáži z Barmy, kterou Respekt připravuje.

Článek vznikl za podpory Barmského centra Praha, jeho autorka právě v Barmě pobývá