Třeba se církev lekla oddělení od státu

Slovensko v sobotu 7. února v referendu rozhodne, zda mají mít tamní gayové a lesby právo na manželství a adopci dětí a také zda by měla být ve školách povinná sexuální výchova. „Jde o snahu odpoutat pozornost od jiných problémů církve,“ komentuje všelidové hlasování jedna z nejvýraznějších tváří slovenské LGBT scény, psycholožka a odbornice na internet a data Andy Sváková (36).

Nakolik Slovensko momentálně referendem žije, jak se to projevuje?
Slovensko nemělo za posledních mnoho let žádné téma, které by polarizovalo společnost tak jako referendum o rodině. Jsou ho plné noviny, sociální sítě, pořádá se spousta besed, je to hlavní téma i doma - řadu rodin to rozhádalo. Diskuse o rovných právech gayů a leseb se na Slovensku vede už alespoň deset let, ale dosud se do ní zapojovala jen úzká skupina lidí.

Tím referendem a kampaněmi se ale celá atmosféra vyostřila, do debaty se zapojila opravdu celá společnost - a zejména konzervativnější tábor se značně zradikalizoval. Tvrdí, že gayové a lesby ohrožují kontinuitu tradiční rodiny a dostávají děti pod velký tlak, pokud je vychovávají společně. Navíc tvrdí, že děti od homosexuálních rodičů tuhle orientaci „odkoukají“ – a samy se stanou homosexuály. A potom, že homosexuálové děti, pokud je adoptují z dětských domovů, kradou.

Kde se ta radikalizace ukazuje nejvíc?
Dobře tu míru nenávisti ilustrují například internetové diskuse. Článek o dvou ženách, které vychovávají děti, na oblíbeném bulvárním webu pluska, ještě před rokem nevyvolal nijak bouřlivou reakci. Článek na stejné téma zveřejněný minulý týden rozpoutal stovky vulgárních příspěvků, a to vyšel na podstatně serióznějším webu.

Česko má s nevyjasněnou situací ohledně adopcí dětí u homosexuálních párů oproti liberálnějším zemím stále co dohánět, ale registrované partnerství tu povoleno je. Co podle Vás za rozdílným přístupem v obou zemích stojí?
Člověka logicky napadá jako první vyšší religiozita, jenomže manželství gayů a leseb je povoleno i v tak konzervativní a nábožensky založené zemi, jakou je Španělsko. Podle mých známých, tamních aktivistů, tam tenhle zákon prošel jako jedna z vět, které bez velkého humbuku a diskuse vsunulo pár odvážných poslanců do občanského zákoníku. Prostě dostali ve správnou chvíli odvahu to udělat. Zda to u vás bylo díky odvaze politiků, nebo spíš proto, že církev nemá tak silné postavení, to si hodnotit netroufám. U nás zatím brání liberálnějšímu zákonu obojí.

Jak se k tématům referenda postavily slovenské politické elity?
Politické strany jsou velmi opatrné. Co se jednotlivců týče, několik jich vystoupilo na podporu referenda - mimo jiné prezident Kiska a nepřímo také premiér Fico. Za práva menšin se jednoznačně postavila jen europoslankyně Monika Beňová ze Smeru, která tuhle agendu drží už roky, a potom ještě několik poslanců. Je jich ale minimum.

Podle čeho se tábory příznivců a odpůrců zrovnoprávnění gayů a leseb štěpí? Právě podle zmíněné míry náboženského konzervatismu? Nebo jde o generační spor?
Aliancia za rodinu, která referendum prosadila, je prodlouženou rukou církví, v kostelech se káže na podporu referenda. Byla jsem minulý týden na mši v Bratislavě. I tam padaly různé narážky na to, co je správná, tradiční rodina – a to bylo v hlavním a nejprogresivnějším městě… Míra zbožnosti sice je jedním z hlavních indikátorů, podle nichž se oba tábory liší, ale i mezi věřícími je spousta těch, kdo žili například v zahraničí, mají mezi gayi a lesbami kamarády a vědí, že jsou to mnohdy velmi výjimeční lidé. K referendu nepůjdou – což je ostatně doporučení tábora, který s ním nesouhlasí. Pokud se nepřekročí padesátiprocentní účast, nebude hlasování platné.

A hraje záležitost věk?
Generačně se názory vyloženě neštěpí – pochodu za rodinu, kde se v létě sbíraly podpisy na petici, která posléze referendum umožnila, se účastnila řada starších lidí i mnoho mladých rodin.

Manželství ani registrované partnerství homosexuálů na Slovensku povoleno není, zrovna tak adopce. Proč tedy Aliance za rodinu referendum vyvolala? A proč teď?
Jedním z možných vysvětlení je, že se Aliance chystá vstoupit do politiky. Zajímavé na tom je, že ta celá vlna nepřátelskosti vůči LGBT komunitě přišla tak náhle – z ničeho nic vloni v létě KDH se Smerem prosadili změnu ústavy, která manželství nově definovala jako vztah mezi mužem a ženou. Možná měli pocit, že ztrácejí voliče a je třeba něco udělat. V poslední době také na Slovensku sílí volání po oddělení státu a církve, aby církev nečerpala finance z daní. Třeba se toho církev lekla…

Čelí dnes gayové a lesby v běžném životě na Slovensku nějakému druhu diskriminace?
Skutečnost, že nemáme skoro žádné veřejně činné osoby po coming-outu, naznačuje, že zde stále přetrvává potřeba lidí menšinovou sexuální orientaci tajit. Zároveň ale nevím o tom, že by tu panovala masová šikana homosexuálů.

Mluví o své homosexuální orientaci otevřeně nějaký slovenský politik?
V minulém volebním období si vybavuji jednoho, Stanislava Fořta. Před několika lety ještě byla ve sněmovně Edita Angyalová ze Smeru, která z politiky odešla, aby mohla žít se svojí partnerkou – a až po letech tuto příčinu veřejně přiznala. Potom si už vybavuji jen ty, o kterých se to šeptá.

Vy osobně jste někdy diskriminaci čelila?
Já jsem zvolila oslavnou strategii své identity, takže jsem většinou všechny převálcovala pohodou, se kterou se na to dívám. Vybavuji si ale, že jednou, ještě na vysoké škole, jsem se hlásila na Erasmus do Francie a chtěla jsem tam zkoumat gay a lesbické páry. Šéfka komise na mě tehdy vyjela, že takové téma je nepřístupné – a neuspěla jsem.

Co se stane, pokud referendum bude platné a výsledek bude ve prospěch konzervativců?
Není to úplně jisté – podle řady ústavních právníků nebude závazné.