Evropa chce snížit energetickou závislost na Rusku

Je to symbolické. V den, kdy opět vrcholí spor mezi Kyjevem a Moskvou o placení za dodávky plynu, který by mohl ohrozit i jeho tranzit dál do Evropy, schválila Evropská komise klíčový dokument. Jde o založení Evropské energetické unie, která má podle komisaře pro tuto oblast Maroše Šefčoviče podobný význam jako mělo samo založení předchůdce EU, Společenství uhlí a oceli v 50. letech. „Vznik energetické unie je nejambicióznějším evropským energetickým projektem od vzniku tohoto společenství,“ zdůraznil eurokomisař.

O jaké ambice tedy jde? Cílů má nová energetická unie několik, od zajištění bezpečných dodávek energií přes ochranu klimatu až k podpoře nových technologií. K těm klíčovým nicméně patří snaha snížit závislost Evropy na jednom dodavateli. Nikde se to sice přímo v dokumentech nepíše, ale jasné je, že jde o Rusko. Celé téma energetické unie totiž vzniklo právě loni, kdy konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem vygradoval i v přerušování dodávek plynu - což je pro některé členské země plně závislé na jeho dovozu z Ruska fatální. Také se ukázalo, že Moskva přes všechny proklamace o férovém obchodním vztahu ráda využívá závislost na plynu jako určitý politický nástroj moci.

Evropa tak chce podpořit rozšíření tras a zdrojů, kudy a odkud se plyn dováží. Klíčová otázky – jak to udělat a odkud tedy plyn dovážet – sice zatím nemají ve schválených dokumentech unie jasnější odpovědi. Alespoň náznaky tu nicméně jsou: EU chce více spolupracovat s partnery, jako je Norsko, Turecko, Alžírsko a Ukrajina. Posílit se má také transparentnost v případech, kdy budou státy uzavírat smlouvy o nákupu elektřiny nebo plynu s dodavatelem mimo EU (rozuměj hlavně Rusko).

V takovém případě se mají smlouvy nově konzultovat s Evropskou komisí ještě před jejich uzavřením, nikoliv až ex post. Tím se má zřejmě předejít excesům, kdy si některé země vyjednaly lepší cenu plynu za určité ústupky, například omezení dalšího obchodu s plynem. Výhledově se má pak v unii vypracovat i strategie pro zkapalněný zemní plyn (LNG), aby bylo levnější jej dovážet a využívat.

Co při přípravě energetické unie naopak neprošlo vůbec, je původní návrh předsedy Evropské rady Donalda Tuska, aby EU vystupovala při kontraktování dodávek energií jednotně, tedy aby například Rusko mělo na dovoz plynu smlouvu s EU jako celkem - a to za stejných podmínek pro všechny země. Právě různé zájmy osmadvaceti členských zemí a také zcela jiné možnosti či tradice, jak si energii opatřit, byly vždy hrobníkem širší dohody o společné energetice.

Třeba Francie, která si vyrábí 75 procent elektřiny z atomových zdrojů, se na společné energetické politice asi nikdy neshodne s Německem, které se rozhodlo své jaderné elektrárny postupně odstavit. Fiaskem nakonec skončil i projekt společného evropského plynovodu Nabucco, který měl přivést plyn do Evropy z jiných zemí než Ruska. Jednak na něj nebylo dost peněz, jednak Moskva přišla s alternativním projektem South Stream, který se ukázal pro některé země jihovýchodní Evropy přitažlivější než evropská alternativa, jež je stále „tak trochu ve hvězdách“. Jak nakonec řekl nedávno sám Šefčovič, Nabucco už navždy zůstane jen název opery.

Pokud energetická unie nenaplní ambice Evropy v diverzifikaci dodávek energií, lze doufat, že se splní alespoň ostatní cíle, které jsou také velmi cenné. Jde o propojení trhu s elektřinou všech 28 států, a tedy masivní posílení přeshraničních vedení tak, aby každá země byla schopna do sousedního státu dostat alespoň 10 procent své elektřiny. Dále jde o zvýšení energetických úspor o 27 procent do roku 2030 či podíl obnovitelné elektřiny na výrobě ve výši 27 procent taktéž za 15 let.

Pokud energetická unie nezůstane jen papírem jako Nabucco názvem opery, bude to opravdu historický projekt.