V řecké volbě proti sobě nestojí přesvědčení Evropané a euroskeptici

Je pátek večer, do osudové řecké volby zbývají necelé dva dny. V centru Athén manifestuje dvacet tisíc zastánců ANO i třicet tisíc zastánců NE. Oba tábory dělí desetiminutová procházka upraveným parkem. 

Absurdní zápletkou nedělního referenda je, že není úplně jasné, co ANO a NE vlastně znamenají. Podle řecké vlády a tábora odpůrců je to hlasování o dalších rozpočtových úsporách; podle opozice a politiků ze zbytku Evropy je to ještě o stupeň podstatnější volba - o budoucnosti setrvání Řecka v eurozóně a Evropě.

Při cestě k oběma demonstracím je zřetelné, že mezi sprejery a lepiči plakátů je už dávno rozhodnuto: navrch mají jednoznačně příznivci premiéra Tsiprase. “OXI” - tedy řecky “NE” - je nasprejované na zdech, “OXI” je napsáno na letácích rozházených na chodníku, “OXI” stojí na všudypřítomných plakátech s obří fotografií německého ministra financí Wolfganga Schäubleho s naštvaným, skoro nelidsky zahořklým výrazem ve tváři.

I před parlamentem na náměstí Syntagma, řecké obdobě Václaváku, manifestují zastánci vlády a NE. Setkání začíná proslovy hostů z Portugalska, Francie, Španělska a Německa, odkud přiletěl Gregor Gysi, ikona postkomunistické Die Linke. Ten je ve svém projevu věcný: “Euro a Evropa musí být zachráněny, ale otázkou je jak? Mé rodně Německo chce úspory, které postižené země dále oslabují, snižují výběr daní, zvyšují masovou nezaměstnanost. Vaše vláda chce alternativu.” Z jeho slov a následného potlesku jde vidět další paradox: v řecké volbě proti sobě nestojí přesvědčení Evropané a euroskeptici, oba tábory se považují za ty správné Evropany, i když důsledky jejich volby mohou mít zásadně odlišné dopady.

Ducha vládní manifestace spíše než Gysi vystihuje portugalská řečnice: “Vaše NE znamená hrdost, NE znamená demokracii, NE znamená suverenitu, NE znamená naději. Děkuji vám Řekům za vaši odvahu, dáváte naději i nám,” říká a s patosem kritizuje “režim trojky” a “diktaturu finančních trhů”. O přestávkách mezi projevy vyhrávají romantické kytarovky, revoluční levicové písně z časů řecké občanské války 50. let nebo ze 70. let, kdy řecká levice svrhla vojenský režim a otevřela dveře k demokracii.

“Víme, co znamená volba ANO: pokračování toho, co tu máme šest let. To nešlo přijmout,” říká vcelku shodně několik náhodně oslovených demonstrantů - a na debatu, že může být ještě hůře, příliš nepřistupují. Alespoň prý bude nějaká perspektiva, kterou při pokračování dosavadních reforem a úspor nevidí. “Nejde tady o peníze. Věřitelé chtějí zničit tuhle alternativu, to je hlavní cíl jejich vyjednávací strategie,” říká členka Syrizy rozdávající letáky. Evropa nevěří Syrize - a její voliči nevěří Evropě.

Pak za velkého skandování Oxi přichází hvězda večera, premiér Alexis Tsipras. Hovoří o “zotročení věřiteli” a kritizuje řecká média. Soukromé televize a noviny jsou vlastněné bohatými oligarchy s úzkými vazbami na zkorumpované politiky bývalých vládních garnitur a před referendem všechna stojí proti Tsiprasovi. Výjimkou jsou stranické noviny levice a veřejná televize - vloni byla v rámci úspor uzavřena, letos ji Syriza obnovila a zajistila si tím spojence.
Na Syntagmě jsou chlapci s obrazy Fidela nebo Lenina na tričku, v celkové mase ale zanikají. Sešel se tu průřez společností: rodiny s dětmi, kníratí pánové z dělnických profesí, krásné dívky s havraními vlasy.

“Tábor ANO má politicky pravdu, v táboře NE je - hádám - více slušných lidí.”

Styl a móda na demonstraci zastánců ANO, která ve stejnou dobu probíhá před antickým amfiteátrem pár set metrů odsud, se na první pohled liší. Mezi jejími účastníky je vidět mnohem více pečlivě upravených a nalakovaných nehtů, třpytivých šperků, výrazných náramkových hodinek, pruhovaných kvalitních košilí, triček se třemi knoflíky a límečkem. Věkový průměr je vyšší a dokazuje data průzkumů veřejného mínění: čím mladší voliči, tím více stojí na straně Syrizy. Rozdíl v módě obou manifestací nejlépe vyjadřují tři anglicismy: na demonstraci Syrizy je více “cool”, tady více “smart” a “posh” módy.

Demonstrace ANO je početně menší, ale v kotli o něco intenzivnější. Ve vzduchu je větší hustota vlajek, rozdávané píšťalky dělají naléhavější rámus. Místo revolučních songů tu hraje Beethovenova Óda na radost, hymna Evropské unie, a hned po skončení programu Madonna. Na podiu nevystupují opoziční politici, kteří prosazují ANO - jsou kvůli zapletení do korupčního systému minulých desetiletí tak neoblíbení, že by kampani jen uškodili.

Na podiu tak vystupuje třeba dvacátník Yiorgos Nikoletatis, který zakládá svůj start-up a varuje před “chavizmem” radikální levice - Syrizu v kampani podpořil venezuelský autoritářský prezident Maduro. Hlavní tváří kampaně se stal nezávislý a oblíbený starosta Athén Giorgos Kaminis. Většina zdejších demonstrantů rovněž odmítá pokračování úspor – ale vidí v nich menší zlo. To horší by byl odchod od eura, zastavení přílivu evropských peněz do zdejších bank, který by vedl ke ztrátě úspor, kolapsu a následně i živností.

“Budu volit ANO. Ale od pohledu tady je kromě skutečných Evropanů hodně lidí, kteří nás do téhle situace dovedli. Všichni ti právníci, doktoři, inženýři, kteří neplatili daně,” říká na demonstraci ANO řecký kamarád, zakladatel úspěšného technologického start-upu, který nyní většinu roku tráví v San Francisku. Jeho slova jsou sice jen subjektivním komentářem jednoho pozorovatele řeckého dění, ale popisují další zajímavý paradox referenda: “Tábor ANO má politicky pravdu, v táboře NE je - hádám - více slušných lidí.”

Manifestace končí poklidně. Okolní bary jsou plné mladých popíjejících, krásně oblečených mladých lidí - statisticky z padesáti procent nezaměstnaných. Řecko je na hraně krachu, ale noční procházka městem vypadá normálně. Auta jezdí, semafory svítí, trafiky jsou otevřené. Jen před každým bankomatem i ve dvě hodiny ráno postává deset dvacet lidí a čekají na svůj denní příděl šedesáti eur.