Přání, které leká
Mirek Topolánek zveřejnil na svých webových stránkách novoroční pozdrav obyvatelům této země a jak se v takových chvílích sluší, popřál všem na prvním místě hlavně „hodně zdravíčka“. Jeho další slova pak naznačují, že podobné přání bychom měli adresovat i my jemu. Zdraví bude ve volebním roce potřebovat a přinejmenším toho duševního se mu úplně nedostává.
Copak o to, jeho teze o tom, že rok 2009 byl nejhorším od listopadové revoluce je ještě docela zajímavým a provokativním výkopem do debaty. Pád vlády, podzimní ústavní nejistota, ekonomická krize, rostoucí státní dluh, protievropské schválnosti prezidenta Klause a temné prognózy klimatických změn - opravdu to nebyl lehký rok. Byť se dá šéfovi ODS namítnout, že zlaté časy opoziční smlouvy, kde Česko ještě nebylo jištěné členstvím v Evropské unii, by mu možná mohly směle konkurovat.
Skutečně odzbrojující je ale druhá část Topolánkova novoročního PF. Kandidát na premiéra v ní občanům doporučuje, aby méně četli noviny, poslouchali rádio a koukali se na televizi a když už to dělají, tak aby rozhodně nevěřili tomu, co se jim říká. Topolánek, kdysi nadějný paličatý chlapík s jiskřivou vizí, evidentně dokončil proměnu v paranoidního a ublíženého vzteklouna, který se nestydí svým možným voličům doporučovat, ať nikomu a ničemu nevěří, protože svět kolem nich je plný lží a manipulací. Lepší je zůstat bez informací, protože žádné pravdivé stejně neexistují (nebo snad jen na Topolánkově webu). O nevědomé a neinformované voliče obvykle stojí především extremistické strany, ty pravicové se ucházejí o sebevědomějšího občana.
Mohli bychom sice přimhouřit oči a Topolánkovy bonmoty považovat za nevýznamný folklór zdejší politické kultury, který netřeba brát vážně. Ale byl to právě Miloš Zeman, který nás naučil chápat, že u politiků často platí, že co na jazyku, to taky na srdci. A od srdce je už jen krůček k realitě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
