Pomocná síla z Východu

Probouzím se automaticky, naslouchám na okno dopadajícím diabolkám nebes. Původně jsem si myslela, že příčinou dešťů v Německu jsou slzy Brazilců či Argentinců. Jak se ale zdá, tak tu pláče už i nebe samo. Při průchodu přes pokoj Luby, matky mé zaměstnavatelky, mě polechtá na nose stáří. Projdu přes pracovnu, kde sbírám hrnek se zaschlým čajem z ruského krámku za městem.

Těsně před sedmou probudím Dominika, pak – jak mi bylo přikázáno – beru jeho školní brašnu a bok po boku se vydáváme směrem k autobusové zastávce. Mimochodem Dominik má dvanáct let. Auhausen je malý venkov, školu byste tady hledali marně, stejně jako obchod či jiný náznak civilizace.

Dominik zahlédne děti a chvíli dělá, že mě nezná, nikdo přece nesmí vidět, že je veden na zastávku a že si nenese brašnu sám. Za rozkvetlou zahradou ho nechám jít samotného. V tuto chvíli nastává má nejmilejší chvíle dne. Konečně bez dozoru. Dalších deset minut je jako roční dovolená.

Au pair bych definovala takto: prvně je to služka domácí, dále učitelka trpělivá a nakonec přítel věrný. Začíná část dne, kdy jsem domácí služebnou. Vejdu do nevyvětraného pokoje, protože větrat tady nesmím. Je tu moc much a na sítě do oken ještě nepřišli. Jako první vyčistím kuchyň. Rozhodnu se posnídat, z šuplíku vyndám chleba a zjistím, že jako většina jídla v tomto domě je prošlý.

Bohužel se nemám jak dostat do obchodu a tak můj kamarád topinkovač z kousku chleba udělá něco, s čím se můj žaludek už srovná. Oloupu mrkev a pokračuji v králičí dietě. Utírám prach po celém domě. Vše v tichosti, protože Lady N  - tzv. Lady Německá, tak říkám matce rodu, protože je to Bulharka, ale do smlouvy uvedla pouze německé občanství - stále spí.

Doutírám prach, to už Lady N. cvičí gymnastiku za doprovodu bulharských zpráv, osprchuje se a po celé koupelně rozháže své vlasy. Teprve až odjede, smím vysávat. Chopím se díla a vysaju celý dům. Zítra umyju i podlahy, dnes mám v plánu den „koupelnový“.

Vše vytřu houbičkou a hadrem s dezinfekcí. Ruku v ruce s rukavičkami se přesouvám na toaletu. Skloněná nad mísou se vidím, jak po Lady N. házím štětkou. Je čas oběda, nastává mise „najdi něco čerstvého“. Těstoviny, zelí a mrkev. Luba už sedí u stolu a kontroluje můj postup. Pak řekne něco pár základními německými slovíčky, sní si své jehněčí a jde ven.

Vchází Dominik, Luba se objeví s masem pro vnuka (!), udělá mu oběd, který si sní při Two and half man. Já se mezitím vciťuji do role tutora a učitele. I Dominik se vžívá do nové role. Do role neposlušného fracka. Ta se vyznačuje hrubou řečí, vysokým výskytem slova Scheiße (zvládne to i sedmkrát za minutu), stejně jako slovního spojení „keine Konzentration“.

Když po dvou týdnech denního procvičování převodů jednotek si zapamatuje, že litr a decimetr krychlový jsou totéž, mám pocit, že padají perseidy a byl objeven nový prvek. Je pět odpoledne a on volá kamarádovi…

Dominik je pryč a já se dívám, jak babča s úsměvem přináší hromadu prádla. Snímám masku učitele, beru prádlo. V kuchyni na stůl rozprostírám deku, uchopím žehličku. Trávím příjemný večer v její žhavé společnosti. Po hodině a půl ji odkládám, aby vychladla. Spolu s ní chladnu i já. Má „pětihodinová“ směna je u konce. V pokoji mrknu do knihy němčiny, zjistím, že důvod, proč jsem se na prázdniny vydala do Německa nebyl ani zdaleka naplněn.

Ačkoli znám perfektně výslovnost slova Scheiße, ostatní německá slovíčka zabloudila. Říkám si: Holka, vždyť každá zkušenost je zkušenost. Přijíždí Lady N., nese večeři z její restaurace, přebírám jídlo s provinilým pocitem, že jím tak pozdě. Kdo by ovšem odmítl čerstvé jídlo jednou denně? Pozastavím se opět u faktu, že žena vlastnící restauraci není schopna mít doma čerstvé suroviny.

Jdu do pokoje. Napíšu do Čech dobrou noc. Zabiju dvě mouchy, na třetí se vykašlu s tím, že ráno mám o budíček vystaráno.