Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Jeden den v životě

Kluci na mě volali "pitomlíčko"

Jaro je tady - je pátek odpoledne a já s radostí vyjíždím na naši chatu v Českém ráji s rozlehlou zahradou. Budou se prořezávat stromy, brzy také sekat tráva. Čeká mne řada dalších prací, které jsou pro mne aktivním odpočinkem od klávesnice počítače a nabíjí mne novou energií.

Na zahradě • Autor: Jiří Tošner
Na zahradě • Autor: Jiří Tošner

Jako malý kluk jsem sem jezdíval na prázdniny k tetičce Andulce. Pečovala o mne, vařila švestkové knedlíky a jiné dobroty a u každé svačiny s namazaným chlebem a hrnkem mléka mne pobízela, abych jedl a hlavně pil. Zejména pobízení ke konzumaci mléka „pij to mlíčko“ se častým opakováním slilo do jednoho slova, a tak vznikla má první přezdívka – kluci na mě volali „pitomlíčko“.

Uběhla léta a role se obrátily. Každé jaro jsem já pomáhal tetičce Andulce, která po smrti strýčka žila sama v pražském bytě, zabalit, naložit a odstěhovat jí na léto na chatu, kde bylo třeba po zimě nejprve udělat velký úklid, vystěhovat všechno ven na trávu a vyvětrat a vytřít. Během léta jsem za ní zajížděl a pomáhal, co bylo třeba a po švestkách jí opět pomohl se zazimováním, naložil do auta zavařeniny a všechno odstěhoval zpátky do Prahy.

Přišlo však jaro, kdy tetička pobyt na chatě už nezvládala a moc se jí stýskalo po zahradě a zdejším výhledu do krajiny. Vzal jsem tehdy svůj fotoaparát Zorkij, postavil se na návrší nad zahradou a s pomocí židle a několika dřevěných lišt jsem nafotil něco jako pokus o panorama krajiny. Jednotlivé snímky na sebe příliš nenavazovaly, a tak jsem musel v temné komoře dlouho laborovat, než jsem je sestavil a nalepil na dřevěnou lištu tak, že se na ně dalo dívat jako na panoramatický snímek. Přinesl jsem hotové dílo tetičce a byl jsem překvapen, jak jí můj neumělý výtvor potěšil. Pověsila si ho na čestné místo pokoje. Často k němu sedala a na krajinu hleděla.

Uběhla další léta, tetička dávno zemřela a já se dnes po práci procházím po zahradě s digitálním foťákem, který bezpečně zvládá panoramatické snímky, jež doprovodný software posléze bleskově a bezchybně sestaví do panoramatického obrazu.

Vzpomínám na černobílé panoráma a na tetičku, která mi předala hodně životních rad a zkušeností o přírodě i o lidech. Je podvečer a zapadající sluníčko nečekaně, na jednu dvě minuty, vykouzlí takové nasvícení, že krajina vypadá jako pozlacená – stačí zmáčknout spoušť.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].