Rozjezd s lampou

O to víc se již léta věnuji vylepšování, inovacím a vytvářením nových variant svých lamp. Je na nich stále co zlepšovat, obzvláště tehdy, když si vše dělám sám. Takže svářím a pájím nosné konstrukce, lepím papírová i jiná stínidla, provádím elektroinstalaci, měřím, stříhám a kreslím technické výkresy i vlastní kresby a obrazy, které pak po těch stínidlech lamp pomalu plavou.

První dekorativní lampu jsem vyrobil před mnoha lety, když dcera studovala na DAMU loutkohereckou scénografii. Díky jejímu studiu jsem se blíže seznámil se starou tradiční technikou japonského stínového divadla. Tehdy jsem dceři daroval svůj první výrobek – lampu, na jejímž stínidle se pomalu pohybovaly dva obrazce – stíny v opačném směru. Od té doby jsem lampu stále upravoval. Měnil jsem její velikost, materiály stínidel, tvary stínidel i světelné zdroje. Lze říci, že některé varianty ani nejsou lampy, ale jakési objekty. Pro všechny je společné, že na nich člověk může pozorovat pomalý pohyb obrazců, čar, ploch. Ty se navzájem prolínají, propojují a rozbíhají.

Letos časně z jara jsem se s lampou přihlásil do soutěže Rozjezdy roku – projekt, který má pomoci regionálním podnikatelům v začátcích. Jsem pozván na vzdělávací seminář do hotelu Tereziánský Dvůr v Hradci Králové, kde projdu řadou školení a kde také budu před odbornou porotou prezentovat svou práci. Blíží se můj druhý Den D.

Na seminář přicházím přesně v devět. Sympatická paní středního věku tento seminář zahajuje a seznamuje nás s organizací jednotlivých školení. Po tomto úvodu je krátká chvíle na to, abychom si vybrali z jednotlivých výukových témat a na danou výuku a hodinu se podpisem přihlásili. Připadám si tu rázem jako na střední škole. Všichni kolem jsou mladí, krásní a plní elánu a jak je vidět i touze po vzdělání. Mumraj kolem vývěsky s názvy jednotlivých předmětů po chvíli ustává a rozcházíme se do studoven.

Vybral jsem si hned na úvod workshop s názvem Myšlenkové mapy, neboli využití myšlenkových map při podnikání. Posadil jsem se hned do první řady. Téma mne velmi zajímá, takže si píšu každé slovo přednášejícího a snažím se kreslit všechny obrázky a schémata promítaná lektorem. Přichází pauza. Přemísťujeme se po chodbách hotelu do dalších výukových místností. Jenomže během přesunu jsem vyzván,abych hned šel před soutěžní porotu. Je to tady. Usměvavý a vlídný organizační činovník mne vede ke dveřím.

Vstoupil jsem do konferenční místnosti, kde za dlouhým velkým stolem sedělo asi sedm porotců. Svoji prezentaci začínám slovy: „Svoji první lampu jsem vytvořil před pětadvaceti lety.“ Během úvodu zatím organizační činovník spustil mé první video. Představitelé bank a další porotci se začínají ptát. 

Sleduji onen zájem poroty o to, co se na monitoru notebooku odehrává. Někteří porotci neskrývají nadšení a zaujetí pro novou věc, kterou jim právě představuji. Ujišťují mne, že jsem je zaujal. Hurá! Odcházím od poroty – z oné maturitní místnosti – s pocitem úspěchu. S pocitem, že prezentace dopadla dobře.

Kdepak. Nebyly zde kamery jako tehdy na Kavčích Horách a také neodcházím zničen frustrací. Naopak – s pocitem úspěchu. Po další výuce jdeme společně na oběd. Není čas s kýmkoli pohovořit. Mnozí jsou i při obědě svázáni napětím a nervozitou. Všichni jdeme na třetí workshopy. Následuje vyhlášení.

Napětí vrcholí. Porota neudělila žádné třetí místo. Udělila místo druhé. Jsem vyzván, abych převzal diplom pro místo první! Jsou udělena dvě první místa. Obdržel jsem diplom – speciální cenu za první místo v krajské soutěži s odměnou dvaceti tisíc Kč. Následuje focení vítězů, všech ohodnocených účastníků a gratulace celé poroty. Vím, že ještě budu vyzván k účasti v celorepublikovém kole soutěže. V tom vítěz získá přibližně 140 tisíc korun. Cítím radost a úlevu – konečně se dostavil výsledek mého letitého snažení. Je to báječná a uvolňující radost. Co bude dál? To se za nějaký čas uvidí.