Když premiér nemá co říct

Český premiér nikdy nebyl velký řečník. Každý, kdo se odhodlal udělat s ním rozhovor, musel být připraven na fráze, floskule a absenci nějakých zajímavých myšlenek. Jeho odpovědi pro Hospodářské noviny by se ale daly označit za urážku myslících lidí.

Problematičnost jeho odpovědí lze rozdělit do dvou bodů. První je obsah základní teze: „Platí, že Česká republika nepodporuje zavedení plošných hospodářských sankcí, které by poškodily náš vzájemný obchod s Ruskem… Snažíme se dohodnout na takové podobě sankcí, která by co nejméně poškodila fungování České republiky, české armády a finančního sektoru.“

Téměř ani jedna věta českého premiéra nemá váhu, nemá význam.

Dobrá, víme tedy, že nám vládne zbabělý kabinet, který razí teorii, že nejdůležitější je myslet jenom na sebe a když se budeme dostatečně hrbit, možná si nás „tamti“ nevšimnou a nic zlého se nám nestane. Když už se ale premiér odhodlal k tomu, aby se takto zapsal do historie, dalo by se očekávat, že aspoň bude chtít vysvětlit, jak k takovému postoji došel. A jak se vypořádá s riziky, jaké toto rozhodnutí nese. Nic.

A tady jsme u druhého problému. Bohuslav Sobotka, ačkoli z jeho úst vycházejí zvuky, prostě nic neříká. Prý se mají „posílit diplomatické kanály“ a Rusko se má „od rebelů distancovat“. To jsou rady, které by asi dali i prvňáci v anketě Českého rozhlasu. Téměř ani jedna věta českého premiéra nemá váhu, nemá význam, jeho odpovědi jsou prázdné jako duše kopacího míče. Čeští premiéři bohužel velmi často pronášeli teze, u kterých se bylo nutné červenat, ale Sobotka posouvá hranici o notný kus dál. Mezi povinnosti vrcholného politika mimo jiné patří vysvětlování a tady Bohuslav Sobotka vážně selhává. Působí jako člověk, kterému někdo jeho názor napsal na kousek papírku a už mu neporadil, jak ho má obhájit.

Když Bohuslav Sobotka odrážel atak stranických pučistů, viděli jsme rozhodného muže, který je připraven riskovat. Stále zřetelněji se ale ukazuje, že k takovému jednání ho vyprovokuje jen strach o vlastní místo.