Kalousek měl pravdu: Byla to nestandardní zlodějina

Je to jasný signál. Ti, kdo chtějí vydělávat na praní špinavých peněz a podvodech, si nejenže nemůžou být jistí beztrestností, ale musí odteď počítat s přísným trestem, budou-li chyceni. Tak lze interpretovat několik hodin čerstvý verdikt, který si u pražského městského soudu vyslechl někdejší jednatel firmy ProMoPro Jaroslav Veselý a jeho dodavatel Vlastimil Maxa.

Za výrazně předražené ozvučení během českého předsednictví EU - státu vznikla škoda více než tři sta milionů - je soud poslal na devět let do vězení. Další obvinění dostali šestileté a nižší tresty. Jde o klasický příběh českého vládnutí minulých let: zakázka byla zadána bez výběrového řízení, firma, která zvítězila, následně dávala na Úřad vlád k proplacení faktury za služby, které nikdy – jak tvrdí soud – nebyly realizované. V řadě případů navíc vůbec nesouvisely s českým předsednictvím.

Následně se nezákonně získané peníze praly prostřednictvím sepisování falešných faktur, tekly přes řadu dalších firem, aby byly na konci řetězce tzv. legalizované a mohly být vybrány v hotovostech. „Dobře věděli, že činnosti, které fakturují, se vůbec neuskutečnily, protože jejich společnosti se na nich v žádném případě nepodílely. To, že finanční prostředky byly z účtů vybrány v hotovosti, také o mnohém svědčí,“ odůvodnila verdikt soudkyně Eva Brázdilová.

Zatímco ty, kdo peníze státu odčerpávali, soud nekompromisně potrestal, úředníci, kteří jim to umožnili, odešli naopak zproštěni viny. Šlo o Janu Hendrychovou, tehdejší náměstkyni ministra pro EU Alexandra Vondry (české předsednictví měl na starosti), a další dva úředníky. „Od počátku jsem hledala jejich motiv. Ten jsem nenašla. Postupovali v souladu se svým svědomím, snažili se zajistit akce, které byly nesmírně náročné,“ uvedla soudkyně.

V tomto bodě ovšem jinak kvalitní rozsudek postrádá logiku. Náměstkyně Hendrychová, žena s dobrým renomé, se nepochybně na zakázce neobohatila; ani její podřízení. Faktem ale je, že za ni zodpovídala, což sebou neslo i schopnost a především nutnost vyznat v dané problematice. A jestli toho nebyla schopná, měla věc předat někomu jinému. Soud v podstatě řekl, že státní úředník není zodpovědný za to, co dělá, což je do budoucna nebezpečný precedens.

A ještě dvě poznámky na závěr: jeden z odsouzených Vlastimil Maxa v minulosti prohlásil, když hájil čistotu vyplacených peněz, že všechny smlouvy byly kromě Úřadu vlády auditované i prestižní firmou PricewaterhouseCoopers. Jestli to tak skutečně bylo, pak nynější verdikt na práci společnosti vrhá špatné světlo - což je dobré brát v potaz, až se bude někdo zase ohánět jejími audity.

Naopak je nutné přiznat pravdu bývalému ministru financí Miroslavu Kalouskovi, když svého času o ProMoPro mluvil jako o „nestandardní zlodějině“. Kalousek sice případ vytáhl díky svému Finančně analytickému útvaru v době, kdy bojoval s Alexandrem Vondrou, a mohl ho tedy chtít poškodit, ale fakta seděla. ProMoPro, jak potvrdil soud, totiž skutečně nestandardní zlodějina byla - a politickou odpovědnost za ni jednoznačně má exministr Vondra.