Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře, Politika

Čin Nicholase Wintona je v dnešní atmosféře inspirací

Cesta zachránce židovských dětí skončila s přirozeností, jakou dokáže dát lidské existenci málokdo

Nicholas Winton • Autor: ČTK
Nicholas Winton • Autor: ČTK

Zachránit 669 dětí je naprosto výjimečný výkon a čin. Nezůstat potom v anonymitě a dožít se vděku zachráněných i jejich potomků je šťastné řízení spravedlnosti. A zemřít po tom všem v úctyhodném věku 106 let, v klidu a ve spánku, je štěstí, jaké nepotká každého. Nicholas Winton - Sir Nicholas po povýšení do šlechtického stavu - svůj život rozhodně nepromarnil. Jeho cesta skončila ve středu s přirozeností, jakou dokáže dát lidské existenci málokdo.

Winton v roce 1939 zorganizoval osm vlakových souprav plných českých židovských dětí, kterým hrozil transport do koncentračních táborů. Rodiče, kteří se se svými ratolestmi v nejtemnějších chvílích Evropy loučili na pražském nádraží, tušili, že se k nim z Anglie už dost možná nebudou moci vrátit. Často měli bohužel pravdu: potkal je osud, před kterým Winton děti uchránil.

Tehdy devětadvacetiletý úředník je zachraňoval z vlastní iniciativy a na vlastní pěst, bez podpory organizací nebo ministerstev. Viděl, v jakém ohrožení se židovští obyvatelé Československa nacházejí, a i když samozřejmě nemohl jejich situaci vyřešit, udělal, co bylo v silách jednoho člověka. Dnes víme, že toho bylo vlastně nečekaně mnoho.

Když o mnoho let později v legendární scéně dokumentu BBC položil moderátor otázku, zda v sále sedí ještě někdo, kdo za svůj život vděčí panu Wintonovi, povstalo najednou celé hlediště. Nejen ony zachráněné děti, ale také jejich potomci, kteří by bez přičinění jednoho Brita nikdy nespatřili světlo světa. Stárnoucí Winton tehdy neudržel slzy - a mokrý kapesník pravděpodobně žmoulal každý, kdo pořad někdy v životě viděl.

Winton o svých činech půl století mlčel; nakonec se mu dostalo uznání, když doklady o jeho válečném působení náhodou objevila jeho manželka. To je dobře nejen kvůli osobní satisfakci, jíž se zaslouženě dočkal. V dnešní evropské atmosféře je inspirace jeho výjimečným příběhem stejně důležitá jako konkrétní zachránění lidé. Nezbývá než poděkovat za životy i za příklad, jak žít.

Šťastnou cestu, RIP a klobouk dolů.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].