Češi by měli vrátit evropské dotace

Debata o české záruce pro rychlou finanční pomoc Řecku skrze fond EFSM (Evropský finanční stabilizační mechanismus) vykazuje všechny známky vyšinutí, které v Česku dlouhodobě obklopuje víceméně každé evropské téma.

Domácí politické elity v odmítání záruk za krátkodobou půjčku Řekům předvádějí něco, co nelze označit jinak než jako primitivní populismus, který - kromě toho, že oslabuje ne právě valnou pozici Česka v EU - podkopává důvěru Čechů ve společný evropský projekt. A deformuje představy o tom, co členství v Unii obnáší.

Jak upozorňuje kolega Honzejk, ve vládním prohlášení je ukryt smířlivější postoj, než který premiér Sobotka nebo ministr financí Babiš veřejně prezentují. Píše se tam, že sice tuto konkrétní záruku odmítají, ale o krátkodobém využití EFSM jsou ochotni debatovat. A podle dalších zpráv skutečně vláda na evropské půdě projevila k plánu vstřícnější postoj.

Jenže občané si vládní prohlášení po večerech nestudují a ani nelze předpokládat, že budou věnovat pozornost tomu, co se skutečně v Bruselu dohodlo a co tam případně říkali Češi. Budou si hlavně pamatovat „principiální a zásadový“ postoj, s nímž zejména Andrej Babiš nechce pomoci zemi, která se podle něj špatným hospodařením dostala do potíží - a odmítá se podílet na dalším „lehkomyslném půjčování“. A nejspíš s ním budou souhlasit: když jde o to něco odmítat a něčemu se bránit, umíme být zásadoví.

Podle Babišovy „principiální optiky“ by se ovšem musel okamžitě zastavit příjem peněz z evropských fondů a Česko by asi mělo vrátit stovky miliard, které z EU dostalo na zlatém podnose. Proč by měla Unie posílat peníze – peníze daňových poplatníků jednotlivých zemí, mezi nimi v minulosti i řeckých - do země, která jejich část utopí v korupci?

Která nerespektuje pravidla pro jejich využití? Která místo vděku za obrovskou šanci na vlastní rozvoj neustále remcá? Která opakovaně ignoruje podmínky, jež původce peněz pro jejich vyplacení stanovuje (nastavované přijetí služebního zákona)?