Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Na rovinu

Jakou podporu má zítřejší stávka?

Protest zaměstnanců státní a veřejné sféry provází několik překvapení.

Jednak jde o vcelku zásadní objev, který učinila v posledním čísle Respektu kolegyně Ivana Svobodová při důkladném pátrání v odborářských organizacích. Tedy, že mezi samotnými odboráři pár dní před stávkou nelze vidět žádné výbuchy masového nadšení pro věc. (Byť se samozřejmě ukáže až zítra.)

Další překvapení nicméně přichází s čísly, která vypadla z několika průzkumů veřejného mínění, kde se zjišťovala podpora stávky mezi lidmi. Jak SCaC, tak Factum Invenio totiž změřilo, že se stávkou souhlasí a podporuje ji nadpoloviční většina Čechů (u prvně jmenované 54%, u druhé pak procent šedesát) a v podobné míře by lidé podpořili i stávku generální.

Čísla nejsou očekávatelná zejména v kontextu, v němž se veřejná debata odehrává posledního půlroku – začalo to volbami, kdy dnešní vládní koalici ODS, TOP09 a VV daly hlas více než dva a půl milionu lidí. A byť třeba ODS byla opatrnější, všechny tři partaje – tváří v tvář řecké krizi - slibovaly škrty a šetření.

A celá baterie průzkumů po volbách naznačovala, že si voliči plány těchto stran vyložili správně – data sociologů vykazovala podporu škrtání ve výdajové stránce rozpočtu atd. Když se pak CVVM počátkem října ptala lidí, kde by měl stát hlavně škrtat, kategorii „mzdy zaměstnanců rozpočtové sféry“ zvolilo 52 procent dotazovaných a pouze pět procent mělo za to, že tam by se rozhodně škrtat nemělo. Z dvaceti položek státního rozpočtu byly více než platy „zralé“ na šetření už jen zahraniční mise a diplomatická zastoupení země ve světě.

Stávka, která přesně proti těmto škrtům protestuje, má ale taky podporu. Jak je to možné? Lidé nevědí přesně, proti čemu se stávkuje? A když nevědí, proč to tedy podporují?

Není to nakonec první případ, kdy si Češi takto protiřečí – Česko je kupříkladu země, kde je v Evropě největší propast mezi objektivně měřitelnou a změřenou chudobou obyvatel a jejich subjektivním pocitem. A není to tak, že tady máme pocit, že si žijeme královsky, ale v reálu nic moc – je to přesně naopak.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].